Diskuze k článku
Osvobození koncentračního tábora Gęsiówka během Varšavského povstání v srpnu 1944
počet příspěvků: 3 | poslední příspěvek: 29.7.2013 21:38
Demokratický je myslím lepší
Ve vedení polského podzemního státu byly zastoupeny hlavní polské demokratické strany, nikoliv extrémní levice, ani extrémní pravice, polský odboj navíc deklaroval jako svůj cíl dosáhnout demokratického státu (nikoliv návrat k nějakému autoritářskému režimu ve stylu Pilsudského). To samé zhruba platí pro exilovou vládu. Proto myslím označení „demokratický“ odpovídá. Polemika se „sovětskou zradou“ se často opírá o argument, že útok na Varšavu nebyl v létě 1944 z vojensko-strategických důvodů možný. Nicméně i tak existovala řada jiných forem pomoci, kterou SSSR v zásadě nevyužil a rovněž bránil západním spojencům, aby je mohli použít (například letecký most). Podle některých historiků pak omezená sovětská pomoc, kterou lze v jistých fázích povstání zaznamenat, měla jeden jediný cíl: vyvolat v povstalcích falešnou naději, tím je udržet v boji, který však bude mít za následek kompletní vyvraždění polské elity a vůbec lidí, schopných za polskou svobodu pozdvihnout zbraň. Což umožní ovládnutí Polska.Debata o těchto problémech (a nejen o nich) je samozřejmě v Polsku stále velmi živá (ba vášnivá). Cílem pořadu však nebylo tuto debatu reprodukovat (to by ani nebylo v dvaceti minutách možné), ale zdůraznit hrdinství těch, kteří se do povstání, bez ohledu na všemožné politické spekulace a kalkulace, zapojili.
Josef Mlejnek
28.7.2013 15:36 | Josef Mlejnek jr. | nevhodný příspěvek? | reagovat
Re: Demokratický je myslím lepší
Chápu, že populárně vzdělávací pořad nutně musí být (s ohledem na omezený rozsah a na cílovou skupinu) v řadě aspektů zjednodušující, ovšem neměl by být zkreslující. Jak ve své reakci správně připomínáte, Sověti v průběhu povstání podnikli určité kroky na pomoc povstání. (Jejich motivaci nyní ponechávám stranou.) V článku se ovšem poněkud nešťastně uvádí, že "Rudá armáda (...) pro povstání v podstatě nehnula prstem", což může v nezasvěceném čtenáři vyvolat určitou mylnou představu.Co se týče složení polského odboje, podle mého názoru byla situace značně složitější. Stejně jako v ostatních okupovaných zemích zde v odbojových organizacích nezřídka spolupracovali lidé, jejichž politické názory a představy o poválečném uspořádání se značně lišily. V domácích ani exilových odbojových strukturách nechyběla řada osob, které přinejmenším v určité fázi svého života podporovali Pilsudského a Beckův autoritativní režim. Zejména mezi důstojníky se našla řada někdejších "Pilsudczyků", k nimž patřil například i známý generál August Fieldorf. Stejně tak byly v odbojových strukturách, loajálních londýnské exilové vládě, zastoupeny i konzervativně-pravicové nacionalistické kruhy (např. někteří představitelé organizace Konfederacja narodu, sloučené s AK v roce 1943).
Pravdou sice je, že vedoucí místa v polském odboji zastávali zejména dřívější Pilsudského oponenti (Sikorski, Anders...), domnívám se však, že jednoznačná politická definice není možná.
29.7.2013 21:38 | Ondřej Kolář, Mgr. | nevhodný příspěvek? | reagovat
Poznámka na okraj
Rozhodně je dobře, když se v našem prostředí připomínají i novodobé polské dějiny. Pouze se zde nabízí otázka, zda šlo skutečně o "demokratický odboj", přesnější by asi bylo označení "nekomunistický". A tradiční interpretace o sovětské "zradě" je zde podána dost jednoznačně - ve skutečnosti názory historiků tak jednoznačné nejsou, např. Jan Ciechanowski povstání hodnotí značně odlišně, byť s jeho pohledem lze dle mého osobního názoru v řadě ohledů polemizovat.25.7.2013 17:12 | Ondřej Kolář, Mgr. | nevhodný příspěvek? | reagovat