Moderní-Dějiny.cz

Václav Černý na příkladu Československa o pauperizaci národů pod sovětským panstvím

Publikováno: 9.8.2013, Aktualizováno: 11.8.2013 07:34

Přečtěte si analýzu děsivých důsledků začlenění některých evropských zemí, včetně Československa, po válce do "sovětského panství". Vypočítává důsledky "mravně tragické" situace Československa po únoru 1948. Úvahu Václava Černého je vybrána z jeho nedokončené eseje „Vývoj a zločiny panslavismu“.

Václav Černý na příkladu Československa o pauperizaci národů pod sovětským panstvím

Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

„Na počátku komunistické éry, v době všeobecného jásotu pro jednotu se slovanským Sovětským svazem, vyložil Václav Černý historické kořeny panslavismu - od německé romantiky přes české obrození až k panrusismu a jeho použití sovětskými i československými komunisty. Černého dílo je jednak dokumentem o skrytém odporu českého ducha - jednak ale knihou zcela aktuální. Masivně vzrůstající ruská přítomnost v České republice na počátku 21. století vyžaduje porozumění, proč se mohou tak mnozí Rusové upřímně domnívat, že české země patří k jejich sféře - a proč je řeč některých českých politiků o přátelství s Ruskem tak nebezpečná pro české národní zájmy. Kniha Vývoj a zločiny panslavismu by se měla stát povinnou knihou pro každého českého učitele i novináře.“
anotace nakladatelství - Knihovny Václava Havla

Nedokončený esej Václava Černého „Vývoj a zločiny panslavismu“ vznikl pravděpodobně v první polovině padesátých let 20. století. Knižní vydání vychází z Černého rukopisu, je psán perem v sešitu bez desek o formátu A5 na 114 stranách. Text obsahuje pět částí (mota k prvním čtyřem jsou uvedena vždy až na závěr každé z nich). Z části šesté, patrně závěrečné, zůstal nadepsán jen titul "A co teď!". Text byl poprvé publikován v časopise Střední Evropa, vycházel na pokračování od října 1993 (č. 33) do dubna 1994 (č. 38/39). Knižně: 1. vyd. v Praze : ISE, 1994 // 2. vyd. Sešity Knihovny Václava Havla ; roč. 3, sv. 2/2011

Prof. PhDr. Václav Černý (26. března 1905 Jizbice u Náchoda – 2. července 1987 Praha)
literární vědec, spisovatel, překladatel a filozof, základní biografické údaje najdete ve Slovníku české literatury po roce 1945 - klikněte ZDE

Neboť naprosto se nedomníváme, že nejhorší nesnází bude strašlivá dezorganizace národního a státního života, vracejícího se z forem, které mu byly násilím vnuceny, na cesty původní. I Anarchie, kterou za sebou načas ponechá otroctví, bude veliká, ale bude přemožena. A také nemáme za to, že nejtrapnějším neštěstím bude úžasná pauperizace národů, která právě pod sovětským panstvím probíhá, spojena s naprostým rozbitím metod ekonomického života, které si národy vytvořily: i zde lze rychlé anebo pomalé, ale spolehlivé zlepšení očekávat od pracovitosti národů velmi pilných, jakmile budou mít jistotu, že jim plody jejich práce zůstanou zachovány. A totéž lze tvrdit též o úrovni vzdělání: je záměrně a prudce snižována, a místo živiny opravdové vzdělanosti jsou mozky krmeny nejpustší propagandou stranického pohledu na svět i život. Ale vědomosti není těžké si opatřit a náprava vyplyne téměř automaticky z návratu škol i tisku, změněných na pouhé propagační orgány, k staré a pravé jejich funkci a organizaci. Problém mravní bude neskonale hrozivější. Uvažme jen toto na příkladu Československa: Jsme ve střední Evropě, na východní okrajině západní civilizace jedním z národů nejdávněji civilizovaných. Od 10. století, kdy jsme vyměnili své křesťanství původně byzantské za křesťanství latinské, patříme nepřetržitě, věrně a tvořivě k západnímu cyklu kulturnímu. A nedomnívejme se, že tu běží o malou a podružnou otázku ritu, liturgie a bohoslužebného jazyka; běží naopak o základní princip duchovního a mravního života, sama koncepce civilizace je ve hře. Když se po dvou stoletích rivality často krvavé Cechové v 10. věku rozhodují definitivně pro latinskou církev římskou, znamená to především, že vědomě a svobodně optují pro duchovní metody okcidentální a pro okcidentální životní praxi. V základech naší národní existence a vůle budou od té chvíle ležeti obě veliké konstitutivní ideje římské „civilitas" a křesťanské „caritas", římská spravedlnost či právo, doplněné a korigované křesťanskou charitou a láskou k bližnímu. Představa jediné a jednotné humanity, v Římě zrozená a křesťanstvím adoptovaná, představa univerzálního a harmonizátorského království ducha, stanou se našimi. A tento křesťanský univerzalismus, aktivistický a brzo racionalistický, nás velmi záhy spolu s ostatní Evropou diferencuje od Východu, kvietistického, mystického a partikularistického. Založen zároveň na úctě k principům obecným a neosobním a na respektu osobnosti, autonomní a svobodně tvůrčí, navždy zoponuje českou myšlenku proti všemu autokratismu a vší ideji anarchického panství (regne) a násilí, ať přichází z Orientu nebo i sousedství germánského. Uvažme, že celé naše dějiny — od prvního rozkvětu naší národní civilizace v 13. a 14. století až po dnešek — vysvětlují se jen a jen z popudů vzdělanosti západní, jsou její částí, jen ji obohacují na svých vrcholech a mimo ni ztrácejí smysl. Naše kulturní vrcholy, to, čím jsme přispěli ostatnímu světu: reforma husitská, myšlenka křesťanské unie států krále Jiřího z Poděbrad, církev bratří, Komenský, Palacký, Masaryk a Beneš, česká hudba 19. století, Karel Čapek - vše to jsou čiré exprese inspirace a ducha západních. Sám náš slavismus romantický, od Kollára po Čecha, nebyl leč pokusem integrovat náš etnický partikularismus do jednoty a rámce západního humanismu. Od dob předchůdců Husových se česká národní myšlenka, tak ochotně náboženská a moralistická, zabarvuje aspiracemi po rovnosti a bratrství lidí. Je to nejprve evangelické bratrství „dětí božích", v moderní době bude to bratrství svobodných občanů. A celý tento vývoj, od naší reformace až po 19. století a dobu našeho moderního „obrození", korunovaný po první světové vojně obnovou politické samostatnosti, čím je celý a ve všem, ne-li souvislou a nepřetržitou integrací našeho ducha v jeho dějinném vývoji do rozvoje demokratického a sociálního humanismu moderní Evropy, v jeho formě náboženské nejprv, pak osvícenské, po¬tom romantické a nakonec realistické a vědecké? A obě osobnosti filozofů a státníků, Tomáš G. Masaryk a Edvard Beneš, dokončitelé této integrace, zakladatelé státu, vůdcové národa a zároveň i vynikající představitelé světové demokracie — nejsou-li pak na konci tohoto vývoje zároveň garanty naší hluboké adheze k zásadám západního myšlení a opravdovými obohatiteli duchovního a mravního společného dědictví? Nikoliv, západní povaha naší západní kultury není „matiere a discussion" (látkou k diskusi). Je to zřejmost. Už po deset dlouhých století „homo bohemicus" nepojímá své úsilí o humanitu stále dokonalejší a úplnější leč jako část díla širšího, uskutečňovaného na světě člověkem kultury západní. Deset století civilizovaného života a tvůrčí práce nás obtěžká-vají (pese sur nous) svou dobrodějnou vahou, deset století západní symbiózy, a jestliže neorientují naši budoucnost jako slepý osud, přece jen determinují směry našeho budoucího díla (il ne manquent pas pourtant de déterminer les directions de notre oeuvre a venir) a určují nám metody, jichž dlužno dbát, tradice mravního zdraví a duchovní rovnováhy, jež dlužno žárlivě sledovat (qu'il faut jalousement suivre). Duchovní podstata národa není dílo dvacíti let a není to záležitost morální či ideologické půjčky (emprunt contracté) zprava či zleva a obnovitelné v každé generaci…
Samu novou historickou úlohu, kterou nám položila druhá světová válka, jejíž výsledek nás jako by prudce posunul k východu, aniž jsme změnili meridián, jsme chápali jako novou službu, kterou jsme mohli prokázat Západu a světu… Strašlivá hra, kterou s námi od r. 1945 hrálo Rusko a během níž jsme se stále dokonaleji měli přesvědčovat, že nejsme svobodni en dépit de la foi jurée, že nemáme možnost věnovat se žádnému dílu hodnému národa, že ostatně princip sociálního života, jejž jsme chtěli smířit s okcidentální koncepcí svobody a jejž jsme předpokládali založený na realizaci společenské spravedlnosti, nemá s ní nic společného, tato hra a její hanebné vyvrcholení v únoru 1948 nás postavilo do situace tragické. Je mravně tragická, pravíme. Neboť není ovšem nebezpečí, že by se náš národ konvertoval po dobrém na asiatismus jakékoliv observance, pseudokomunistické či jiné. To je nesmysl. Útěky tisíců za hranice, popravy „zrádců režimu lidově demokratického", vězení pukající nesčetnými obětmi, jichž se šest tísní na místečku určeném pro jednoho, „pracovní tábory" nově zakládané, vyhánění úředníků z míst, výluka tisíců a tisíců studentů ze škol vysokých a středních a jejich deportace do dolů, „čistky" svobodomyslných profesorů na univerzitách, čtyři vojenská spiknutí odkrytá za jediný měsíc (leden 1949), potlačení svobody tisku a umlčení celé národní literatury - to vše jsou znamení srozumitelná. Jací jsme byli, takoví jsme zůstali. Ale jestliže není možné nadělat z národa Evropanů byzantské stádo, je nebezpečí, že široké masy lidu, vnitřně neschopné d'embrasser la „foi" nouvelle, ztratí víru v účinnost, převahu, odolnost a mravní platnost zásad, s nimiž se dějinně cítily v jednotě. Výsledkem bude obecná amorfnost, bezradnost, nedůvěra v sebe a sílu pravdy i práva, strašlivý stav demoralizace a zhroucení, čím dál tím snazšího k ovládání. Nesmí být zapomenuto, že tento národ během pouhých desíti let, od 1938 do 1948, viděl dvakrát principy demokracie, na nichž vybudoval svou existenci a jež splňoval důstojněji než mnozí větší, s'écrouler piteusement. Roku 1938 byl hotov a uchystán za ně bojovat s nepřítelem neskonale silnějším. A viděl Evropu smutně kapitulovat a vyhrožovat mu, že bude ponechán svému osudu a spravedlnosti diktátorově, „vyvolali" o své újmě válku. A r. 1948 viděl se podvedena ve své dobré víře v bezpečnost smluv a ostatně neviděl, že by demokracie a její principy byly - tentokrát zase vnitřně, v zemi samé - lépe hájeny, než byly deset let předtím mimo zemi, v Evropě. Byl užaslým svědkem krátké krize, v níž běželo o podstatu jeho sociálního života, a nikdo se k němu neodvolal, nikdo jej nevyzval k činnému zasáhnutí a na obranu do bleskových událostí, jimž politikové dali probíhat jako čiré parlamentní hře politických profesionálů. Politikové odešli z jeviště, a teď byl lid už jen svědkem, jak události jimi řízené s pravou virtuozitou ďapprentis-sorciers, vlekou, otloukají a ubíjejí k smrti nemocného zestárlého muže ná Hradčanech. A pak už mluvily jen propagační polnice, oddaní či prodaní žurnalisté, státní prokurátoři a předsedové obnovených lidových soudů, akční výbory a nesčetní loviči kalných vod. Na státním znaku Československa nadále zůstává čtyři sta let staré Veritas vincit Jiřího z Poděbrad. Jak dlouho tomu může český lid mezi jubilujícími Byzantinci své nové lidové demokracie a málo schopnými vůdci své nedávné demokracie tout court ještě věřit?

Související články

_Zajímavé odkazy

Archiv bezp. složekDigi. archiv časopisůCentropaSlovník české literaturyElektronická knihovnaASUDLiteratura ke staženíBibliografie od roku 1961Biografický archivMene Tekeljanpalach.czNárodní archivPamátník Vojna My jsme to nevzdaliPamátník LidicePolitičtí vězni.czPříběhy bezprávíMetodický portál RVPSorelaÚstav pamäti národaVONS.czmultikulturalita.czŽivá paměťAnna FrankováRomano Džaniben17. november 1989Demokratická revoluce 1989Cesta k listopaduHolocaust Memorial CenterTerror HázaExil 20. stoletíHlocaust.czTváří tvář historiiDeportálEuropeanaZmizelí sousedéSvobodně!Ośrodek KARTAMuezum Varšavského povstáníScriptum.czSlezské zemské muzeumČs. vizuální kultura v 50. letechMapováníProjekt Věrný zůstanuJeden svět na školáchStopy totalityo. s. Asi-milovaníProjekt Školákem v ProtektorátuGulag.czRyszard Siwiec 1909–1968Společnost Edvarda Beneše_Příběh Jana ZajíceOśrodek Pamięć i PrzyszłośćLogo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Neviditelné oběti komunismuCentrum pro studium holokaustu a židovské literatury
Více...

_Související články

25.2.

Československo po únoru 1948

Výuková prezentace dokumentuje proměnu Československa po únoru 1948 v totalitní stát. Text doplněný řadou dobo...
23.2.

Únorovými událostmi roku 1948 den po dni

Rozsáhlá výuková a ilustrativní prezentace mapující dramatický průběh únorové vládní krize, její příčiny a vyú...
1.10.

Plíživé omezování demokracie v letech 1945–1948 ve vzpomínkách opata Anastáze Opaska

Nabízíme vám ukázku ze vzpomínkové knihy opata břevnovského kláštera Anastáze Opaska Dvanáct zastavení, ze kte...
21.8.

Reflexe událostí let 1967 a 1968 v denících Jana Zábrany

V textu přinášíme ukázky z deníkových záznamů básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany, v nichž...
15.8.

Václav Kopecký a Julius Fučík pohledem Václava Černého

Ve svých pamětech Václav Černý věnoval pozornost rovněž přednímu komunistickému politikovi, ministru informací...
20.7.

Václav Černý - poválečná devastace kulturních památek v Sudetech

Literární historik Václav Černý ve svých pamětech vykresluje osudy sudetských měst a architektonických památek...
17.7.

Jan Zábrana o bezútěšné realitě socialistického Československa

Přinášíme vybrané ukázky z deníkových záznamů básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany, va kter...
10.6.

Václav Černý – mravní modus stalinských postupů

Autor připomíná ve svých pamětech, jak důležité bylo ovládnutí klíčových ministerstev KSČ pro další vývoj v Če...
22.5.

Václav Černý – odsun Němců v prvních poválečných dnech

Václav Černý líčí atmosféru prvních poválečných dnů, především souvislosti divokého odsunu Němců a táže se po ...
15.3.

Bojový příklad sovětské grafiky (1951)

Kniha Vladimír Šolty vydaná nakladatelstvím Orbis byla dozvukem výstavy sovětské grafiky, která se v Praze kon...
15.3.

Čemu nás učí umění sovětských mistrů (1951)

Úvodní stať Vladimír Šolty ke knize "Bojový příklad sovětské grafiky", která byla vydána v nakladatelstvím Orb...
8.2.

"Cesta přátelství" - fotografie z oslavného cestopisu po SSSR (1960)

Digitální kopie fotografií z propagačního alba, které zachycovalo oficiální třináctidenní "cestu přátelství" p...
29.1.

"Cesta přátelství" - text oslavného cestopisu po SSSR (1960)

Digitální kopie textové části propagačního alba, které zachycovalo oficiální třináctidenní "cestu přátelství" ...
31.10.

Václav Černý - První a druhý sešit o existencialismu (česká literatura v letech 1938-1948)

Studie se zabývá základním shrnutím myšlenek obsažených v Černého díle První a druhý sešit o existencialismu. ...
8.8.

Václav Černý o Benešově koncepci "nového slovanství"

Přečtěte si zamyšlení Václava Černého z jeho nedokončené eseje „Vývoj a zločiny panslavismu“ o Benešově předst...
Více souvisejících...

_Prameny

Genocida Romů a Sintů

Aktualizováno: 12.3.2019 13:26 | Rubrika: Druhá světová válka
Genocida Romů a Sintů

Představujeme vám novou aktivitu IWitness v českém jazyce. Tato e-learningová výuková aktivita se zaměřuje na pochopení rozsahu genocidy Romů a Sintů za druhé světové války. 

_Metodika

Metafora stromu jako model didaktiky dějepisu

Aktualizováno: 12.9.2019 21:20 | Rubrika: Aktuality, Metodika
Metafora stromu jako model didaktiky dějepisu

Vyšla nejnovější didaktika dějepisu od uznávaného autora s dlouholetou praxí výuky dějepisu na ZŠ a gymnáziu – výsledek mnoha seminářů pro učitele dějepisu na Slovensku i v ČR, nebo pro studenty učitelství, kteří společně po někol...

_Aktuality

Stáhněte si metodiky občankářů

Aktualizováno: 12.9.2019 21:26 | Rubrika: Vzdělávání
Stáhněte si metodiky občankářů

Asociace učitelů občanské výchovy a společenských věd vydala souhrn více než 75 metodik, které vznikly v rámci projektu VOSK. Řada témat je bytostně spjata s moderními dějinami, proto jej sdílíme i na našem webu. VOSK je zkratka n...

_Dějiny v médiích

Požár říšského sněmu

Aktualizováno: 12.3.2019 13:25 | Rubrika: Zaostřeno na Moderní dějiny, Evropa a svět mezi válkami
Požár říšského sněmu

Historici se dodnes přou, zda byl požár Říšského sněmu z 27. února 1933 zinscenován nacisty, kteří ho každopádně obratně využili k pošlapání zbytků německé demokracie. Otázkou také zůstává, zda čtyřiadvacetiletý Marinus van der Lu...

 
© Všechna práva vyhrazena 2009 - 2019 Občanské sdružení PANT
Materiály na tomto portálu jsou určeny pouze pro vzdělávací účely.
Občanské sdružení PANT