Moderní-Dějiny.cz

Václav Černý – mravní modus stalinských postupů

Publikováno: 10.6.2014, Aktualizováno: 17.6.2014 13:05

Autor připomíná ve svých pamětech, jak důležité bylo ovládnutí klíčových ministerstev KSČ pro další vývoj v Československu po roce 1945, slučování důležitých organizací pod jejich vedením (odbory, zemědělci, mládež atd.), infiltrace komunistů do dalších stran Národní fronty, v souhrnu jaké podoby měly stalinistické postupy v poválečné ČSR.

Václav Černý – mravní modus stalinských postupů

Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Předkládané texty pocházejí z memoárů literárního historika, kritika a esejisty Václava Černého, které pod názvem Paměti IV vyšly v exilovém nakladatelství Sixty-Eight Publishers v roce 1983. Kniha vyšla znovu v roce 1992 v nakladatelství Atlantis s titulem Paměti 3 1945–1972.

Klíč k rozuzlení národního politického osudu ležel tedy, pravím, u komunistů. Jinými slovy, kladla se otázka skutečných záměrů komunistické strany s Národní frontou, jejich vlastním vynálezem. Budou na naší nové národní cestě svobody a demokratického socialismu opravdu zachovávat pravidla Národní fronty? Své vlastní, totiž jimi samými navržené hry? Budou ochotni dostát svému slibu? Ba mnohem, mnohem víc: budou vůbec s to mu dostát? Totiž, aniž se zároveň zřeknou své ideové a programové podstaty? Zásadně a počestně vzato, odpověď musí být negativní. Komunisté nikdy přece neprohlásili veřejně a výslovně, že přestávají vyznávat marxistickou filosofii dějin, že se tedy přestávají pokládat za privilegované nositele dějinného poslání, které lze splnit výhradně jen uchvácením monopolní společenské moci. Dali to svým demokratickým partnerům v Národní frontě vědět již při jejím moskevském zakládání, program Národní fronty přece očividně představoval společné národní programové akční minimum, vedle něhož si každý stranický účastník dohody podržuje svůj vlastní jednotlivý program, svou politickou a názorovou individualitu. Od samého prvního dne Národní fronty mohlo, a tedy mělo být nekomunistickým jejím členům jasno, že Národní fronta je přirozeně a po výtce pakt na výpověď. A ne-li od prvního, tedy hned od druhého dne, totiž jakmile si uvědomili – a to věru byla již zkušenost dalších čtyřiadvaceti hodin – že být s komunisty v společné Národní frontě a udržet je v ní, znamená jen činit jim do nekonečna a nepřetržitě stálé ústupky, do nekonečna a stále jim za ochotu spolupráce platit. Což je přirozené všude, kde se k akční dohodě spojuje maximalista a relativista, a ten ať si nestěžuje. Nevím a vůbec není zjištěno, radil-li předseda Gottwald opravdu svým straníkům: Diktaturu proletariátu provozujte, ale nemluvte o ní! – avšak tak věci vskutku probíhaly, a se non è vero, è ben trovato! Poslední možnou lhůtou pro nekomunisty a slepce bylo ustanovení Informbyra v září 1947, neboť k němu dochází výslovně ve znamení povinnosti zostřit boj proti imperialismu, buržoasii, demokratickému socialismu a spolupráci s ním; a nejvíc výtek v rodině Třetí internacionály se (z úst Jugoslávců!) sype ve Szklarské Porebě výslovně na hlavu Gottwaldovu pro jeho – skutečné nebo domnělé? – iluse o možnosti „zvláštní československé cesty ke komunismu“. Což je sic pro naše nekomunistické partnery Národní fronty konečně přece důvodem k úzkostem a pokřiku, naprosto ne však k úplnému ujasnění vědomí o výpovědní povaze národně-frontového paktu, nanejvýš k hořkým výtkám na komunistickou adresu. Pro naše demokraty Národní fronta totiž jednostrannou výpověď nepřipouští, je to věcné a definitivní řešení a zpečetění národního osudu. Něco tedy – mimochodem –, co lidské dějiny dosud nepoznaly, ale co lze zrušit jen zradou! A proto českoslovenští demokrati nejsou pro případ nepravděpodobné – nemožné – nepřípustné – zakázané – výpovědi dohody připraveni ani v nejmenším, jsou – jako králík pohledem krajty – fascinováni či hypnotisováni vidinou zákonných voleb do parlamentu, ve kterých to prostě ústavní cestou vyhrají, jinou metodiku a strategii svého vítězství neznají, ba neuznávají. Kdežto jejich protinožci, silní a nesmírně zvýhodněni už vědomím, že pakt národní svornosti je výpovědní, a že je tedy jim jediným dáno a přáno zvolit si samostatně moment a situaci výpovědi, blíží se nadto osudné chvíli vyzbrojeni zcela přesnou strategií a taktikou, která je jejich vlastnictvím, vždyť je i jejich vynálezem, a kterou u nás nepřestali aplikovat od samotné první vteřiny paktu Národní fronty, ba začali s aplikací nepochybně už dřív, neboť běží o metodiku zásadně a obecně vypracovanou pro situaci možných (a par définition a vždy odvolatelných) dohod s myslitelnými spojenci. Ve své definitivní a dovypracované formě je ta metodika geniálním dílem politické praxe Stalinovy. Říci, že klíč k našemu národnímu osudu roku 1945 ležel u našich komunistů, a říkat, že je držel v rukou Stalin nebo že náš osud závisel na aplikaci či neaplikaci stalinismu u nás, je jedno a totéž. Jméno ta metoda dosud nemá, nikdy nebylo lze očekávat, že ji autor či jiný za něj výslovně zrediguje v souvislý návod, a tím už pojmenuje. Ale stačí jí ponechat jméno autorovo: stalinismus, stalinská praxe. (s. 144–146)
Kdo vládl v klíčových ministerstvech, měl prakticky v rukou stát. Ale stalinská infiltrace dbala o dosaženi monopolní moci i ovládnutím, případně vytvořením tzv. paralelních mocenských sil a mechanismů, jimiž by se stranická vůle účinně prosadila jako hybnými pákami mimo oblast státní správy. Stranické dělnictvo se vojensky vyzbrojilo a cvičilo v tzv. Dělnických milicích (s Josefem Pavlem v čele), paramilitární branné organisaci, pod záminkou obrany „dělnických vymožeností“. Strana se zmocnila vedení v dělnicko-zaměstnaneckých odborech jejich sloučením a proměnou v jednotné Revoluční odborové hnutí (pod vedením Antonína Zápotockého). Ze stranického popudu vyšlého z ministerstva zemědělství vznikly Rolnické komise. Organisace osvobozených vězňů, organisace partyzánů, organisace barikádníků sloučeny v Svaz protifašistických bojovníků pod vedením předsedy samozřejmě straníka (L. Kopřiva). Národní mládež všech věků i stran napěchována v jediný Svaz, s dílčími organisacemi podle stáří, Svaz obdařen zvláštním tiskovým denním orgánem a vybaven bohatými finančními prostředky, založeno pro něj i samostatné nakladatelství, a zde jako všude „národní sjednocení“ znamenalo i amalgamisaci původně rozlišených složek na úrovni programu jediné strany. Vyrovnávací a usměrňovací infiltrační spolek, i starý Svaz přátel SSSR, známý od roku 1934 svým kulturním působením, zpolitisován novými ústředními orgány (dr. Štefan Rais) na nátlakovou organisaci. A díky těmto nátlakovým pákám mohla strana kdykoliv kdekoliv shromáždit k manifestaci své síly nebo hrozby masy doslova nesčíselné; a ostatní strany leda průvody svých členů. Pouze tři organisace, a mezi nimi pouze jedna masová a zaměření aktivně-militantního, unikly pravidlu stranické infiltrace a zůstaly věrny myšlence demokratické: Sokol; mládežnický Junák (Skaut); vysokoškolský studentský Svaz. Kromě infiltrace politického života ovládnutím organisovaných mechanismů, proměněných v paralelní nátlakové páky, strana infiltračně rozložila partnerské strany Národní fronty i nasazováním svých buněk přímo do jejich organisační struktury: v každé z demokratických stran získala spojeneckou „levicovou“ skupinu bezvýhradných stoupenců politiky Národní fronty za komunistického vedení, ochotných vzdát se původního a vlastního stranického programu; to bylo v sociální demokracii křídlo Fierlingerovo (Erban, Cipro, Jankovcová, Jiří Hájek), u národních socialistů dvojice manželů Šlechtových a dr. Neuman, mezi lidovci poslanci Petr, odborář, a P. Plojhar. Spojenecké dorozumění s nimi bylo jen napůl tajné, když dne 21. srpna 1947 Klement Gottwald nastiňoval na předsednictvu strany program podzimní ofensivy strany s důrazem na mimoparlamentní formy boje o moc, výslovně již spoléhal na !levicové opoziční skupiny“ uvnitř ostatních stran Národní fronty, a v lednu nato Kopecký volal v Brně po „obrozeném vydání Národní fronty“. Sapienti sat, naši demokrati si nebudou vlastně mít nač stěžovat: věděli o možné a hrozící defekci svých lidí. Nicméně nás tento poslední aspekt infiltrační metody, jenž je nepochybně úskokem, přivádí k novému a poslednímu „koši“ charakteristických rysů a stalinismu, po metodice obchvatu a infiltrace mravní modus postupů a chování.  To jako byste mluvili o stalinském způsobu debaty a polemiky. Nebo, také, měli stanovit typ stalinského novináře, publicisty, neřku-li „myslitele“. Mravní modus stalinských postupů spočíval na dvou zásadách: nejlepší obranou je útok; a každý prostředek je dobrý k dosažení cíle (zde byla cílem moc). Stalinista se nebrání obžalobě svého soupeře, nezdržuje se vyvracením usvědčivých obžalobních argumentů, nevysvětluje podezřelost svého chování: nazve obžalobu pomluvou a napadne soupeře z necti. Demokratické studentstvo, hájící ústavnost a zákonnost poměrů v \národní frontě, nazve Václav Kopecký jednoduše „fašisty chystajícími se drtit dělníky“, obviní je z „nekladného postoje k režimu“ a pohaní samotnou „raison d’être“ studentstva, vzdělání, prohlášením, že vysoké školy nevzdělají dnes člověka o nic víc a lépe než četba Rudého práva po dva roky (řeč na Vysoké škole politické a sociální, 3. XII. 1947). Podstrčit protivníkovi nečestný úmysl – výkon, jímž stalinský polemik skládá zkoušku své zralosti, Barešové, V. Noví ji během národního intermezza 1945–1948 složili stokrát s vyznamenáním. Stalinismus kombinuje v proměnlivých dávkách sliby a výhrůžky, sliby, jež nehodlá plnit (– stokrát bylo našim zemědělcům slíbeno vlastnictví půdy –), výhrůžky, jež jistě splní, má-li moc nebo jakmile jí nabude (– na ty studenty nakonec pošle policejní obuškáře a vyloučí je ze studia –). Přijmout cokoli k dosažení cíle znamená i přijmout lež za nástroj pravdy,  zmanipulovat tedy i samotnou lidskou řeč tak, aby její počestná slova znamenala svůj pravý opak anebo se z pravého významu zcela vyprázdnila: „lid“ československý neznamená už československý národ, ale prostě My, kteří jsme se lidem pověřili a to a to si přejeme. A poněvadž jsme proti imperialismu, je každý náš protivník eo ipso „agent imperialismu“ a odváží-li se to jméno od sebe s opovržením odmítnout, tím hůř, je tedy „zakuklený agent imperialismu“. Peroutka na příklad: „zrádce a zaprodanec“. Kritiku ovšem vítáme, ale „kritiku konstruktivní“, ten pojem je dokonce náš vlastní vynález, a znamená kritiku, která nám ve všem všudy dává za pravdu. Těchhle moresů, vykrucovaček a překrucovaček jsem si na sobě samém užil, panečku! Nebál jsem se jich, a přece mě děsily! Prostě jsem měl představivost o něco delší než moji stalinisté a uhadoval jsem budoucnost našeho národa, v níž by snad tyto stalinské mravy zvítězily a staly se vládnoucím stylem národní kultury. Vždyť se tento stalinismus v Čechovi obracel jen k tomu, co v něm odjakživa bylo, a teď po strašné demoralisaci Protektorátu zvlášť a dvojnásob, malomyslné a nahlodané, poděšené a strašpytlovské, patolízalské a bezcharakterní, ochotné poklonit se cizí síle a vzít zavděk lží místo pravdy, slovem místo věcí. Apeloval v Čechovi jen na to, co  v něm bylo vratké a nejisté, vnitřně neosvobozené a mravně neemancipované, svolně svěřit a odevzdat se, přilnout k někomu, poslouchat, spokojit se s věčným „Nedá se nic dělat“. Počítal v Čechovi jen s jeho nedůstojnou, pokryteckou s závistivou malostí, jen s Čecháčkem. Národ nikoliv Čechů a Slováků, ale Čecháčků a Slováčků – a dílo našeho niterného osvobozování a obrozování za posledních sto padesát let v pekle, a na jak dlouho zase?

ČERNÝ, Václav. Paměti. Toronto: Sixty-Eight Publishers, 1983, 602 s. ISBN 0-88781-098-5.


Související články

_Zajímavé odkazy

Archiv bezp. složekDigi. archiv časopisůCentropaSlovník české literaturyElektronická knihovnaASUDLiteratura ke staženíBibliografie od roku 1961Biografický archivMene Tekeljanpalach.czNárodní archivPamátník Vojna My jsme to nevzdaliPamátník LidicePolitičtí vězni.czPříběhy bezprávíMetodický portál RVPSorelaÚstav pamäti národaVONS.czmultikulturalita.czŽivá paměťAnna FrankováRomano Džaniben17. november 1989Demokratická revoluce 1989Cesta k listopaduHolocaust Memorial CenterTerror HázaExil 20. stoletíHlocaust.czTváří tvář historiiDeportálEuropeanaZmizelí sousedéSvobodně!Ośrodek KARTAMuezum Varšavského povstáníScriptum.czSlezské zemské muzeumČs. vizuální kultura v 50. letechMapováníProjekt Věrný zůstanuJeden svět na školáchStopy totalityo. s. Asi-milovaníProjekt Školákem v ProtektorátuGulag.czRyszard Siwiec 1909–1968Společnost Edvarda Beneše_Příběh Jana ZajíceOśrodek Pamięć i PrzyszłośćLogo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Neviditelné oběti komunismuCentrum pro studium holokaustu a židovské literatury
Více...

_Související články

25.2.

Československo po únoru 1948

Výuková prezentace dokumentuje proměnu Československa po únoru 1948 v totalitní stát. Text doplněný řadou dobo...
23.2.

Únorovými událostmi roku 1948 den po dni

Rozsáhlá výuková a ilustrativní prezentace mapující dramatický průběh únorové vládní krize, její příčiny a vyú...
26.7.

Rozhodování o postoji ke stalinským procesům v SSSR

Výběr textů ke studiu a interpretaci, nabízející různé pohledy českých intelektuálů a umělců na politické proc...
2.2.

Rozhodování v čase českého stalinismu

Vznešené ideály a krutá realita. Pracovní listy pro žáky pomáhají na podkladě dobových textů – básní, vzpomíne...
15.8.

Václav Kopecký a Julius Fučík pohledem Václava Černého

Ve svých pamětech Václav Černý věnoval pozornost rovněž přednímu komunistickému politikovi, ministru informací...
20.7.

Václav Černý - poválečná devastace kulturních památek v Sudetech

Literární historik Václav Černý ve svých pamětech vykresluje osudy sudetských měst a architektonických památek...
10.6.

Perspektivy postavení šlechty v Československu po roce 1945

Studie se zabývá bezprostředními dopady konce války, osvobození a nástupu lidové demokracie na postavení šlech...
25.5.

Václav Černý o tzv. národní očistě a národní spravedlnosti po válce

Autor dává v textu průchod svému rozčarování nad poválečným porušováním idejí Národní fronty všemi jejími poli...
22.5.

Václav Černý – odsun Němců v prvních poválečných dnech

Václav Černý líčí atmosféru prvních poválečných dnů, především souvislosti divokého odsunu Němců a táže se po ...
10.5.

Jan Zábrana – shrnutí voleb v roce 1946

V tomto textu najdete ukázku z deníkových záznamů básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany. Aut...
30.10.

Parlamentní volby v ČSR v květnu 1946 – pracovní list

Pracovní list je praktickým doplňkem výukové prezentace „Parlamentní volby 26. 5. 1946“, obsahuje několik úkol...
17.10.

Předvolební anekdoty Dikobrazu z roku 1946

Prohlédněte si a pročtěte anekdoty, karikatury, sarkastické texty reagující na blížící se volby v květnu roku ...
1.10.

Projev státního tajemníka USA G. C. Marshalla na harvardské univerzitě, tzv. Marshallův plán (5. 6. 1947)

Marshallův plán – program vyhlášený státním tajemníkem USA G. Marshallem jako finanční a materiální pomoc Evro...
1.10.

Parlamentní volby 26. května 1946

Praktická výuková prezentace rekapitulující průběh a výsledky parlamentních voleb v Československu v roce 1946...
9.8.

Václav Černý na příkladu Československa o pauperizaci národů pod sovětským panstvím

Přečtěte si analýzu děsivých důsledků začlenění některých evropských zemí, včetně Československa, po válce do ...
Více souvisejících...

_Prameny

Genocida Romů a Sintů

Aktualizováno: 12.3.2019 13:26 | Rubrika: Druhá světová válka
Genocida Romů a Sintů

Představujeme vám novou aktivitu IWitness v českém jazyce. Tato e-learningová výuková aktivita se zaměřuje na pochopení rozsahu genocidy Romů a Sintů za druhé světové války. 

_Metodika

Metafora stromu jako model didaktiky dějepisu

Aktualizováno: 12.9.2019 21:20 | Rubrika: Aktuality, Metodika
Metafora stromu jako model didaktiky dějepisu

Vyšla nejnovější didaktika dějepisu od uznávaného autora s dlouholetou praxí výuky dějepisu na ZŠ a gymnáziu – výsledek mnoha seminářů pro učitele dějepisu na Slovensku i v ČR, nebo pro studenty učitelství, kteří společně po někol...

_Aktuality

Stáhněte si metodiky občankářů

Aktualizováno: 12.9.2019 21:26 | Rubrika: Vzdělávání
Stáhněte si metodiky občankářů

Asociace učitelů občanské výchovy a společenských věd vydala souhrn více než 75 metodik, které vznikly v rámci projektu VOSK. Řada témat je bytostně spjata s moderními dějinami, proto jej sdílíme i na našem webu. VOSK je zkratka n...

_Dějiny v médiích

Požár říšského sněmu

Aktualizováno: 12.3.2019 13:25 | Rubrika: Zaostřeno na Moderní dějiny, Evropa a svět mezi válkami
Požár říšského sněmu

Historici se dodnes přou, zda byl požár Říšského sněmu z 27. února 1933 zinscenován nacisty, kteří ho každopádně obratně využili k pošlapání zbytků německé demokracie. Otázkou také zůstává, zda čtyřiadvacetiletý Marinus van der Lu...

 
© Všechna práva vyhrazena 2009 - 2019 Občanské sdružení PANT
Materiály na tomto portálu jsou určeny pouze pro vzdělávací účely.
Občanské sdružení PANT