Moderní-Dějiny.cz

Reflexe událostí let 1967 a 1968 v denících Jana Zábrany

Publikováno: 21.8.2014, Aktualizováno: 24.8.2018 15:18

V textu přinášíme ukázky z deníkových záznamů básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany, v nichž přibližuje atmosféru konce 60. let, cíle a rétoriku reformních komunistů, vše doplňuje osobní reflexí - vysvětluje, proč nemohl být nikdy spojencem těch, kteří léta věrně režimu sloužili a během Pražského jara se stali exponenty kosmetických změn.

Reflexe událostí let 1967 a 1968 v denících Jana Zábrany

Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Dva výroky, oblíbené v roce 1968 (ale už několik let před ním), při nichž jsem vždycky mohl vyletět z kůže a začal vidět rudě, kdykoli jsem je slyšel: 1) Dělali jsme chyby… Plurál inkludující všechny – jako by i ti, kteří seděli v base, kteří se houpali na šibenicích – jako by i ti, i tihle dělali chyby… A eufemismus „chyby“ místo „popravovali jsme, vraždili, terorizovali a ohlupovali celou zem, odrovnávali a korumpovali celé generace…“ Tomuhle oni říkali „chyby“… To opravdu chce a předpokládá lidi, kteří neumějí česky, nebo lidi zvláštního ražení… 2) Ano, mýlili jsme se, ale – mýlit se bylo pořád lepší než stát stranou a nedělat nic… (celé ročníky nekomunistických studentu vyházené z fakult, promovaní barabové stavějící most Inteligence, pétépáci s černými výložkami držení na vojně naneurčito, důchodci vysídlovaní v Praze po stavbách a páchající sebevraždy na běžícím pásu… třídně diskriminované české děti, které se nikdy nedostaly do škol, kde bylo vždycky místo pro dětí korejských komunistů, přivážené do Prahy z druhé půlky světa; udavači, kádrovými posudky, anonymními hlášeními a domovními knihami, vírem lží měnících se každé dva tři roky (Tito – hrdinný maršál, Tito – krvavý pes) štvaní, vyřazovaní, sužovaní a oblbovaní lidé – těm všem byla tímhle výrokem připisovaná metafyzická vina, že stáli stranou, že byli pasivní, že se nepodíleli… Na čem se měli podílet? Od čeho se neměli držet stranou? To je argumentace kata, vytýkajícího své oběti, že se aktivně nepodílela na své vlastní popravě, že stála stranou a nepřiložila ruce k svému vlastnímu rdoušení… Stoupenci snad žádného režimu v dějinách – ani režimů, vycházejících z čiré iracionality – se nikdy nedokázali utéct k takhle hovadské, zvrácené argumentaci… k obviňování svých obětí, že nepřispěly ke své likvidaci… Jestliže svět má vůbec nějakou budoucnost a nepádí ke svému konci – uvěří někdy někdo… v nějaké té… budoucnosti, že tohle bylo možné, že v tomhle jsme žili své životy, že z tohohle dokázali usvědčení vrazi s ledovou (ba co víc – s pohoršenou!) tváří obviňovat ještě po letech své pouhou náhodou vyváznuvší oběti – a ty musely mlčet, nemohly jim ani plivnout do ksichtu, poněvadž vrazi byli i nadále u moci, pevní v kramflecích opřených o sovětské tanky. (s. 423)

Jak vůbec tyhlety lidi napadlo, že já bych někdy mohl být jejich spojencem? Jak vůbec je mohlo napadnout, že mají morální právo očekávat mou aktivní podporu? Ti, kteří se v roce 1967 a 1968 najednou rozhodli exponovat se proti režimu, jehož intronizátory a oporami byli patnáct dvacet let. Pochopitelně že se nikdo z nich v letech své loajality nestaral o to, že nějaký kluk – myslím teď sebe – objíždí mezi svým 20. a 30. rokem po nedělích jednu věznici za druhou po návštěvách za nějakými neprávem zavřenými rodiči, pochopitelně, že nikomu z nich nevadilo, že v téhle zemi píšou něco taky jiní lidé než oni, lidé, kterým nikdo nic nevydá, zatímco oni si vydávají péčí svinského režimu jednu knížku za druhou, péčí režimu, který jiné zašlapával… Chovali se a jednali celá léta, jako by se nic nelidského, nic nespravedlivého v téhle zemi nedělo, jako by jim – jako správným marxistům – nic nelidského nebylo cizí… Podívali by se byli na mě jako na blázna (pokud by mě rovnou nešli udat), kdybych za nimi přišel, řekl jim, že se tu děje strašná nespravedlnost, že je třeba, aby proti ní okamžitě aktivně vystoupili, že každý, kdo je pasivní nebo dokonce režim podporující, je eo ipso morálně inferiorní… Jejich vystupování v těch letech ničím nesvědčilo o tom, že by měli pocit viny za to, že nic nepodnikají ve prospěch těch, kdo nejsou na výsluní přízně (a byla to přízeň vrahů s krvavýma rukama) s nimi… V roce 1967 a 1968 otočili kormidlem. Proč – to by byla dlouhá úvaha. Nehodlám jim upírat právo na prozření, ačkoli o mnoha z nich si myslím, že pravou pohnutkou jejich angažovanosti v těch letech byla obava, aby nepřišli o místenku ve vlaku, který – jak se domnívali – pojede od té chvíle po jiné trati. U některých to bylo ještě něco horšího – snaha přidat se k „novému režimu'“ a zajistit si tak pardon za věci spáchané ve vroucím objetí se starým režimem. Všechno dopadlo, jak dopadlo. Od roku 1969 se tváří jako živá výčitka a snaží se vehnat do situace morální viny každého, kdo aktivně nevystupuje po jejich boku, vydírají podporu od lidí, které dvacet let předtím z pozice privilegovaných partajníků pokládali za „unpersons“, kterým zašlapávali hlavy pod vodu, kterým znemožňovali publikaci, které – v nejlepším případě – prostě nevnímali, nebrali vůbec na vědomí. Od těchto lidí, pro které osmašedesátý rok byl pouze výměnou jedné utlačovatelské garnitury za druhou, se cítí morálně oprávněni vydírat solidaritu, loajalitu… Kdepak, pánové! Žádné pakty s lidmi, kteří kdysi patřili k těm, z nichž jsme museli mít strach! To všechno je tragické, já vím, tragické proto, že to znemožňuje dorozumění mezi momentálně potenciálními spojenci, a hraje to de facto na ruku utlačovatelům této hodiny. Je to tragické, ale nelze jinak. Loajalita k bývalým utlačovatelům je možná pouze za cenu ztráty integrity, popření sebe sama, za cenu proměny v orwellovského vepře, který se postaví na dvě nohy, aby si mohl připít s panem Jonesem. To končí mimo logiku, mimo jakákoli kritéria, protismyslnými, odporně trapnými a sebedevalvujícími gesty. (s. 439–440)

Když jsem v roce 1969 přijel zjara do Popradu, byl tam ještě na jedné zdi velký nápis vápnem: Súdruh Dubček, jsi náš brat! Na hlavní ulici byla pamětní deska desetiletého či jedenáctiletého chlapce Jozefa Boka – dítěte, které se v srpnu 1968 pověsilo na hlaveň děla sovětského tanku (snad se na ní chtělo jen zhoupnout, nevím) a které zastřelili ze samopalu. Když jsem byl v Popradu znova v roce 1971, také na jaře, nápis už byl pryč – zeď byla dokonce nově omítnutá – a také pamětní deska dítěti, Jozefu Bokovi, byla už odstraněna. (s. 902)

ZÁBRANA, Jan. Celý život: výbor z deníků 1948/1984. Vyd. 3. Praha: Torst, 2001, ISBN 80-721-5154-1.

Související články

_Zajímavé odkazy

Archiv bezp. složekDigi. archiv časopisůCentropaSlovník české literaturyElektronická knihovnaASUDLiteratura ke staženíBibliografie od roku 1961Biografický archivMene Tekeljanpalach.czNárodní archivPamátník Vojna My jsme to nevzdaliPamátník LidicePolitičtí vězni.czPříběhy bezprávíMetodický portál RVPSorelaÚstav pamäti národaVONS.czmultikulturalita.czŽivá paměťAnna FrankováRomano Džaniben17. november 1989Demokratická revoluce 1989Cesta k listopaduHolocaust Memorial CenterTerror HázaExil 20. stoletíHlocaust.czTváří tvář historiiDeportálEuropeanaZmizelí sousedéSvobodně!Ośrodek KARTAMuezum Varšavského povstáníScriptum.czSlezské zemské muzeumČs. vizuální kultura v 50. letechMapováníProjekt Věrný zůstanuJeden svět na školáchStopy totalityo. s. Asi-milovaníProjekt Školákem v ProtektorátuGulag.czRyszard Siwiec 1909–1968Společnost Edvarda Beneše_Příběh Jana ZajíceOśrodek Pamięć i PrzyszłośćLogo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Neviditelné oběti komunismuCentrum pro studium holokaustu a židovské literatury
Více...

_Související články

31.12.

Prožitek okupace – konec Pražského jara

Soubor pracovních listů obsahuje dobové prameny (texty, fotografie a karikatury) z Československa roku 1968. Ž...
29.8.

Smlouva mezi ČSSR a SSSR o dočasném pobytu vojsk (16. 10. 1968)

Text českoslovenko-sovětské smlouvy, kterou byla legalizovaná "dočasná" přítomnost sovětské armády na území Če...
11.8.

Jan Zábrana - vzpomínky na matku a otce

Přinášíme ukázky z deníkových záznamů básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany. Vzpomíná na své...
4.8.

Jan Zábrana o roli spisovatelů, literatury a umění v socialistickém státě

V ukázkách najdete texty z deníkových záznamů Jana Zábrany. Zamýšlí se nad rolí spisovatele ve společnosti, re...
30.7.

Rok po roce - 1965-1969 v Československu - pracovní list

Soubor pracovních listů k shrnující prezentaci Rok po roce - 1965–1969 v Československu je zaměřen na práci s ...
17.7.

Jan Zábrana o bezútěšné realitě socialistického Československa

Přinášíme vybrané ukázky z deníkových záznamů básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany, va kter...
4.7.

Charta a atmosféra normalizace v denících Jana Zábrany

V textu přinášíme vybrané ukázky z deníkových záznamů básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany,...
1.7.

Rok po roce - 1965-1969 v Československu - prezentace

Shrnující prezentace je zaměřena na vybrané významné události a fenomény československých dějin druhé půle 60....
25.5.

Jan Zábrana – setkání s literáty a Miladou Horákovou

Ukázka z deníkových záznamů Jana Zábrany, které vyšly knižně v souboru Celý život. Autor vzpomíná na Sjezd kul...
18.5.

Jan Zábrana – volby roku 1948

V textu přinášíme ukázku z deníkových záznamů básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany, které v...
17.5.

Jan Zábrana - reflexe událostí 50. let 20. století v Československu

Text shrnuje ukázky z deníkových záznamů básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany. Autor líčí s...
11.5.

Jan Zábrana – vzpomínky na poúnorovou atmosféru v Humpolci

V tomto textu najdete ukázku z deníkových záznamů básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany, kte...
10.5.

Jan Zábrana – shrnutí voleb v roce 1946

V tomto textu najdete ukázku z deníkových záznamů básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany. Aut...
28.8.

Soubor kreslených vtipů z roku 1968

Prohlédněte si čtyři desítky kreslených vtipů z roku 1968, které byly publikovány v denním tisku a časopisech....
9.8.

Václav Černý na příkladu Československa o pauperizaci národů pod sovětským panstvím

Přečtěte si analýzu děsivých důsledků začlenění některých evropských zemí, včetně Československa, po válce do ...
Více souvisejících...

_Prameny

Kindertransporty: kolektivní zachránce

Aktualizováno: 3.11.2019 20:24 | Rubrika: Počátek století a první světová válka
Kindertransporty: kolektivní zachránce

Představujeme vám novou aktivitu IWitness v českém jazyce. Tato e-learningová výuková aktivita se zaměřuje na historii tzv. Kindertransportů (německy "transporty dětí"), programem pomoci dětským uprchlíkům před nacismem, který zac...

_Metodika

Vznik Československa

Aktualizováno: 30.10.2019 11:10 | Rubrika: Počátek století a první světová válka
Vznik Československa

Stručná výkladová prezentace pojednává o krystalizaci boje za samostatné Československo. Je založena na studii Rozpad rakousko-uherské monarchie a nové politické uspořádání středoevropského prostoru, jejímž autorem je doc. PhDr. J...

_Aktuality

Marii Schmolkové udělili zastupitelé Prahy 1 čestné občanství

Aktualizováno: 13.11.2019 10:00 | Rubrika: Aktuality
Marii Schmolkové udělili zastupitelé Prahy 1 čestné občanství

Čestné občanství bylo uděleno in memoriam Marii Schmolkové, která ve třicátých letech plnila funkci předsedkyně Národního koordinačního výboru pro uprchlíky, zástupkyně Československa v Hlavní komisi Společnosti národů pro uprchlí...

_Dějiny v médiích

Festival svobody Na školách

Aktualizováno: 7.10.2019 20:13 | Rubrika: Česko
Festival svobody Na školách

Projekt několika neziskových organizací působících na poli vzdělávání, které na jednom místě středním školám nabízejí soubor aktivit a materiálů připomínajících 30. výročí sametové revoluce. Tento soubor má studentům představit ne...

 
© Všechna práva vyhrazena 2009 - 2019 Občanské sdružení PANT
Materiály na tomto portálu jsou určeny pouze pro vzdělávací účely.
Občanské sdružení PANT