Když v roce 1971, po necelém čtvrt století, Pavel Tigrid v eseji Ve stínu lípy hodnotil literaturu o únoru 1948, napsal mj.: [i po pětadvaceti letech jsou stále] citelné mezery faktografické, chybí dokumentace k jistým mezinárodně politickým souvislostem, výpovědi účastníků si často odporují a nános ideologických a propagačních frází v komunistické literatuře by si vyžadoval celé kanalizační čety k jeho odstranění a nad komunistickou literaturou si povzdechl, že je vcelku chatrná ve svých analýzách, hodnocení a závěrech.