President Beneš navrhl zahájit diskusi všeobecnými poznámkami. K jednotlivým bodům programu bude lze později se vrátit. Komisař Molotov souhlasil.

1. Otázka hranic.

President stručně vysvětlil, v jakém stadiu se diskuse nachází s Angličany

o předmnichovských hranicích Československa. Před svým odjezdem z Anglie žádal president Angličany, aby mu písemně formulovali své stanovisko. Jak známo, svého času, tj. 2. srpna, Angličané sdělili, že považují mnichovskou dohodu za neplatnou, avšak rezervovali své stanovisko pokud se týče hranic. Tentokrát ve svém písemném prohlášení učinili krok kupředu. Pravili, že v zásadě předmnichovské hranice uznávají a že v okarnžiku kdy Německo kapituluje, budou souhlasit s tím, aby politická správa na československém území byla svěřena československým orgánům a to v hranicích, které existovaly dne 31. prosince 1937. Konečné uznání těchto hranic dostane se Československu při podepsání smlouvy na mírové konferenci. President výslovně podtrhl, že to vše vztahuje se též na naše hranice s Polskem.

Molotov projevil přání, aby text příslušného dopisu „F. 0.“ mu byl předán.

2. Otázka transferu německého a maďarského obyvatelstva.

President vysvětluje, že otázku transferu obyvatelstva spojují Angličané s otázkou transferu německého obyvatelstva z Polska, resp. z území, jež připadne Polsku. Staví se otázka, do které části Německa má být obyvatelstvo transferováno. Německo bude rozděleno na několik okupačních zón. Je proto třeba se dohodnouti s SSSR, jak přemístění prakticky provésti. Angličané nenamítají zásadně proti plánu transferu, avšak mohou s konečnou platností souhlasiti teprve po dohodě s SSSR.

Molotov míní, že by snad bylo dobře zahájiti v tom smyslu jednání s Angličany. Již v roce 1943 sovětská vláda vyslovila svůj plný souhlas s transferem. Princip je jí jasný. Molotov se ptá, zda z čs. strany je úmysl vyslati všechny Němce či pouze část. President: Co nejvíce - nejméně 2 miliony. To znamená, že zůstane v Československu asi 800 000. Je třeba vyslati především veškerou německou buržoasii, zatím co vůči německému dělnictvu lze postupovati benevolentněji. O otázce transferu bylo z československé strany předáno Angličanům memorandum. Velvyslanec Gusev obdržel stejné memorandum. Zorin poznamenává, že memorandum došlo.

Pokud se týče maďarského obyvatelstva, bude třeba z celkového počtu 600 000 vyslati přibližně 400 000.

3. Karpatská Ukrajina.

President prohlásil, že bude o věci mluviti upřímně. V roce 1918 z československé strany nebyl vyzvednut požadavek o připojení Karpatské Ukrajiny k Československu. Návrh vyšel ze strany americké. V USA, kam emigrovala asi polovička veškerého obyvatelstva Karpatské Ukrajiny, byl v tom směru organizován jakýsi plebiscit. Tehdy východní Halič nebyla sovětskou, a proto K. U. byla prakticky od sovětské Ukrajiny oddělena. Aby nepřipadla Mad'arsku, bylo třeba ji připojit k Československu. Praha považovala připojení Karpatské Ukrajiny k ČSR za jakýsi mandát a nikdy nepovažovala otázku K. U. za definitivně vyřešenou. Teprve nyní byly vytvořeny předpoklady k definitivnímu řešení této otázky, jak takové má na mysli dopis Stalinův. Otázka K. U. bude mezi ČSR a SSSR řešena v přátelském duchu a to v okamžiku, kdy čs. hranice s Německem, Polskem a Maďarskem budou zajištěny. Tento okamžik může nastati, jakmile president bude v Praze a jakmile se sejde Národní shromáždění. President nemyslí, že je oprávněn sám otázku řešit. Není však obavy, že by čsl. lid byl proti odstoupení Karpatské Ukrajiny. President dále poznamenává, že hospodářství K. U. bylo vždy pasivní a že tam bylo mnoho námi investováno. Byl by proto rád, kdyby ve vhodný okamžik byla připravena smlouva, jak předání K. U. bude uskutečněno. Je pravda, že na slovenském území žije část ukrajinského obyvatelstva a taktéž na území K. U. určitá část Slováků. Snad by bylo lze provésti výměnu obyvatelstva, bude-li to nutné, přičemž dnešní hranice mezi Slovenskem a K. U. by zůstaly nedotčeny.

 Fierlinger poznamenává, že Slovákům velmi záleží na tom, aby staré hranice mezi Slovenskem a K. U. zůstaly nedotčeny, a aby v tom ohledu nedošlo k žádným sporům mezi Slováky a Ukrajinci.

 Molotov velmi jasně a určitě prohlašuje, že je samozřejmé, že zůstane při starých hranicích.

Zdroj: Československo-sovětské vztahy v diplomatických jednáních 1939-1945 2, Praha 1999, s. 505-507, in: KVAČEK, R., KUKLÍK, J., MANDELOVÁ, H., PAŘÍZKOVÁ, I.(ed.), XX. století o sobě. Dějiny v dokumentech, Dialog, Liberec 2005.