Moderní-Dějiny.cz

Tajná zpráva plukovníka H. Píky pro prezidenta republiky dr. E. Beneše

Publikováno: 24.11.2011, Aktualizováno: 30.7.2012 14:00

1941, 10. srpna, Moskva. - Plukovník Heliodor Píka ve zprávě píše o jeho dosavadní činnosti v Sovětském svazu a o potížích při jednání se sovětskými činiteli.

Tajná zpráva plukovníka H. Píky pro prezidenta republiky dr. E. Beneše

 

Příspěvky na portálu Moderní dějiny jsou podpořeny dotací MŠMT.

V okamžiku, kdy skončila první část našeho poslání v Sovětském svazu a kdy politické vedení převezme naše vláda a zde československý vyslanec, dovoluji si předložit hlášení, které může osvětliti náš postup při jednáních, naše potíže, poměr sovětských orgánů k nám, všeobecnou atmosféru a důvody, proč jsem kladl najednou snad příliš široké požadavky.

Po několika měsíčních jednání a rozhovorech s vyššími a nižšími sovětskými činovníky zdál se mi býti jasný obraz a cíle sovětské politiky: vyčkávat vyčerpání Evropy k její bolševisaci.

Všeobecná linie Stalinovy politiky směřovala k podpoře každé akce (a kdekoliv) proti koloniálnímu imperialismu i proti kapitalisticko - demokratickým vládám. I když byla vyjadřována sympatie k nějakým národům, týkalo se to proletariátu, nikoliv vlád a vůdčích osobností, jež byly pokládány za nepřítele proletariátu. Po zahájení německého tažení proti Rusku byla Anglie pokládána za nepřítele číslo 1.

K mému přesvědčení o úkolech sovětské politiky v této válce přispěly výroky sovětských úředníků a jiné poznatky, jako:

1)Válka neskončí porážkou Německa, bude se bojovati dál ve všech státech Evropy, tato válka se přemění na sociální revoluci. Mnozí se vyjadřovali, že Sověty neustanou dokud nezajistí v Evropě sociální spravedlnost - diktaturu proletariátu.

2)Když naši lidé odmítali hovořiti o politickém uspořádání státu (o bolševizaci), uvádějíce, že o vnitřní politice si rozhodne národ doma, sovětští důstojníci a političtí rukovodavatelé odpovídali: „Jaké pak hlasování lidu, až sovětská armáda bude v Čechách, pak všichni budou muset hlasovat pro diktaturu proletariátu".

3)Nedůvěra k některým členům naší londýnské vlády a k československým politikům v zahraničí pravičácky orientovaným, se kterými prý náš národ nikdy nesouhlasil a nedovolí jejich návrat domů. „Tito pravicoví politikové prý zmizejí."

4)Nedůvěra k našim osobnostem doma, z nichž mnozí musejí dnes spolupracovat s Němci, aby uhájili naše zájmy, ale přes to se aktivně zúčastňují naší akce podáváním informací, mravní i hmotnou podporou ohrožených lidí doma nebo rodin zatčených, hmotnou podporou samotné akce zahraniční atd. O těch říkají, že to jsou lidé (buržoazie), kteří se zajišťují na obě strany nebo pracují přímo pro Němce.

5)Diví se, proč tolik českých, dříve vlivných osobností a veřejných pracovníků je na svobodě, proč je Němci nezatkli? Vysvětlují si to tím, že jim Němci plně důvěřují, že Němcům pomáhají.

6)Vytýkali nám, že naše předválečná kompromisně demokratická politika dovolovala pravičáckým stranám paktovat se sudetskými Němci a že jen jediná politická strana může zajistiti pevnou vládu (ovšem, že proletariát -komunistická strana).

7)K mým námitkám, že u nás nebude sociální revoluce, jelikož lid je politicky velmi vyspělý a úroveň všech tříd národa je tak nivelizována, že není nespokojenosti a konečně, že náš program předvídá širokou socializaci (zestátnění) hospodářských hodnot země (podzemní bohatství, těžký průmysl, některé banky atd.) odpovídali, že ne socialisace ale komunisace, zrušení vlastnictví a zamezení obohacování jednotlivců neb skupin je nutné.

8)Nechápali proč vlastně žádáme úplnou samostatnost, neboť v budoucnu tak malý stát nebude moci existovat, ani politicky, ani hospodářsky a předpokládali, že se připojíme jako autonomní republika ke Svazu sovětských republik, aby mohla být zajištěna výměna hospodářských produktů a obrana Svazem.

9)Dopoledne, v den vypuknutí války, dva vysocí sovětští úředníci mi prohlašovali, že Sověty povedou válku bez ohledu na Anglii, na Ameriku, Rusko prý je dosti silné, nebude se na nikoho vázat, nepotřebují pomoci, ani velmocí, ani malých národů, ani ujařmených Čechoslováků.

10)Před válkou naše požadavky za uznání československé vlády, respektive alespoň slib, že ji uznají ve vhodném okamžiku, pokládali za „kšeftování", že prý nechceme pracovat na společném zájmu, dokud si za to nezajistíme výhody.

11)Při zahájení nepřátelství jsem předvídal, že by německá ofenzíva, připravena se silnou materiální převahou na určených směrech pronikne, připravoval jsem požadavky, abych je předložil v době, kdy Sověty budou potřebovat a hledat pomoc. Byl jsem přesvědčen, že v případě vítězného tažení ruské armády by Sověty zcela určitě řekli, že nás nepotřebují a že se k ničemu nezavazují.

V den, kdy sovětští zástupci na mne naléhali, aby byl dán rozkaz našim organizacím doma k provedení širokých sabotážních akci, aby se zničily komunikace, továrny na válečný průmysl, aby teroristické skupiny odstraňovaly vedoucí německé osobnosti a tím se rušilo rozvíjení německých armád proti Rusku, rozhodl jsem se podati noty s našimi požadavky.

Některé body, které mohou automaticky vyplývati z rámcové dohody uznání naší vlády byly v požadavcích přesně stanoveny vzhledem na zkušenosti v jednání Sovětů s námi.

Sovětští úředníci se snažili za každou cenu získati jednotlivce (odděleně) pro sebe, bez ohledu na Londýn. Je celá řada prokázaných případů, že našim důstojníkům i vojákům, civilním osobám, úředníkům konzulátů atd. dávali podpisovat písemné prohlášení a závazky, že budou pro ně kdekoliv zpravodajsky pracovat.

Jeden podepsal prohlášení, že bude dávat zprávy o činnosti Angličanů a Arabů v Palestině. Pokoušeli se odděleně přemlouvat a získávat naše důstojníky bez mého vědomí a se zákazem, aby se mi to hlásilo.

Houževnatě žádali, abychom organizovali širokou zpravodajskou síť na území Československé republiky i na Balkáně, které by mohli sami používat. Stoj a Pátý byli přemlouváni, aby odjeli s tímto posláním. Při vypuknutí války navrhovali přehodit tyto důstojníky (s početnějšími skupinami) letadlem na naše území k provádění sabotáže, zpravodajství, terorismu. Skupina 14 osob dobrovolně se hlásících měla býti odvezena již v prvních dnech války, zadržel jsem jejich odeslání již celý měsíc, abychom získali čas a při změně situace je dostali zpět do jednotky. Sověti žádali, aby celá Svobodova skupina (to jest velitelské kádry - asi 80 lidí) byla dopravena po částech na území Československé republiky.

Je zde ještě jedna skupina našich příslušníků, které připravují Sověty k přeletu k nám. Nepodařilo se mi dostat se s nimi do styku.

Nemusím připomínat, jak bylo těžké udržet si jejich důvěru, jelikož sebemenší poznámka byla pokládána za fašistickou - protibolševickou. U mne snad respektují přímé, otevřené a jasné stanovisko k politickým věcem a že všeho jednání jsem se snažil vésti v duchu rovného s rovným. I když byly příčiny mi vytknout určitou neloyálnost (prokázané - byť nepřímé - styky s členy diplomatického sboru), připravil jsem Sověty předem na možnost odhalení - a při jednom vážnějším incidentu jsem mohl prokázat, že styk se děl po zásadním jejich souhlasu, že jsem jednal v duchu dohody, a že jsem je předem informoval.

Jinak sovětští úředníci a důstojníci jsou velmi citliví v otázce politické spolehlivosti a loyálnosti k Sovětům. K mnohým nedorozuměním došlo u zbytku polského legionu, kde vedoucího důstojníka, zástupce a pobočníka prý chtěli vyhostit z Ruska, jen prý z ohledu na mne je ponechávají zde a prosili mne, abych věc urovnal. Celý polský legion měl dobře v rukou jeho velitel podplukovník [Ludvík] Svoboda, který v Moskvě řídil odsun jednotlivých skupin, ale ruská úřední místa mu nedovolila zájezd do tábora. Již několik měsíců slibují a stále odsunují povolení, aby Svoboda navštívil tábor a pozvedl ducha zbytku skupiny. Vztahy mezi sovětskými orgány a legionem jsou zvláštní kapitolou, velmi poučnou, o které se dnes nemohu zmiňovat.

Bylo nesnadné bojovat proti výtkám, že nemáme hrdinů, odhodlaných lidí doma, že se necháme zavírat bez důvodů, že se necháme obětovat dříve než jsme něco vykonali. Na příklad národní komisař Berija těžko chápe, že nemohou najít pár odhodlaných lidí, kteří by se obětovali pro jakýkoliv úkol, nechce chápat, že naše organizace mají zakázáno zbytečně se obětovat a podnikat akce, kterých nemůže využít ani národ doma, ani spojenci k operačním zájmům.

Musím bohužel připustit, že Sověty dosud z nás užitku neměly. Používali jsme po několik měsíců radiové vysílačky, kterou jsme několikráte přepálili přetížením naší korespondence a Sověty se mohli domýšlet, že vysílačka slouží jen k tomu, abychom posílali politické zprávy a zpravodajské vojenské věci o sovětském Rusku, neboť neznaly obsahu a skrze nás dostali jen zcela nepatrné množství zpráv. To byla též příčina proč na nás žádali vydání šifrovacího klíče, aby mohli náš styk s Londýnem kontrolovat.

Zcela oprávněně mohli nám říci, že jsme jim přítěží, neboť s domovem jsme spojení neměli, zpravodajská skupina dojela do Ruska pozdě a když se zařizovala v pohraničí, vypukla válka. Chtěli, aby tato skupina přešla na Slovensko a zorganizovala zpravodajskou síť, nedal jsem k tomu souhlasu a odeslal jsem skupinu do Moskvy. Žádali jména několika zcela spolehlivých osob v Praze a jinde na našem území, aby s nimi mohli navázat spojení. Bylo to zamítnuto. Žádali vyslání dvou vyšších důstojníků ze zpravodajské skupiny na Balkán a do Maďarska - nevyhověli jsme. Z Londýna bylo slibováno, že budou zasílat pravidelně všechny informace, které mohou zajímat Sověty (- já jsem se v nótě taktéž zavazoval, ve smyslu tohoto slibu), avšak za celý měsíc byla dodána jen jedna informace. Žádali vyslat zbytek skupiny podplukovníka Svobody s posláním zpravodajským a sabotážním na území Československé republiky - opět zamítnuto.

V tomto směru byla činnost mise do oficiálního uznání silně handikapována, neboť nemohla opodstatniti svou užitečnou přítomnost v SSSR. Byly momenty, kdy jsme se cítili intervenovanými a obávali jsme se, že nám zabaví písemnosti, když jsme odmítli vydat šifrovací klíč a téměř celý archív jsme spálili, aby nebyl prozrazen klíč, neboť jistě alespoň občasně zaznamenávali a kontrolovali naše vysílání.

V této atmosféře daleko tíživěji doléhal na nás subjektivní dojem, že jsme Londýnem pokládáni za zbytečné, když na naše naléhavé prosby nebyl nám zasílán slibovaný zpravodajský materiál získaný zpravodajskou sítí naší centrály v Londýně. Zahájení vlastní zpravodajské činnosti bylo přerušeno vypuknutím války, takže jsme zůstali odkázáni na zprostředkovací službu mezi naší centrálou a Moskvou. V duchu směrnic jsem nic doma nepodnikal, nevydal žádných osob, na něž by navázala sovětská zpravodajská služba, přes měsíc zadržel jsem skupinu dobrovolců, kteří chtějí letadlem se nechat přehodit domů, ale dnes nezbývá jiného východiska, než pokusit se i těmito způsoby navázat spojení s domovem, abych nemusel snášet výtky národního komisaře a člena vládní pětky Beriji - že národ nemá odhodlaných lidí a že nechce nic vykonat. Dnes máme - jak říká - příležitost ukázat hrdinství a jelikož nemáme dost lidí pro vojenskou jednotku (neboť prý jsme z nedůvěry k Sovětům všechny odsunuli do Palestiny), máme svých lidí použít pro zvláštní důležité úkoly doma (myslí hlavně sabotáž a terorismus). V nejbližší době zorganizuje zvláštní síť lidmi vyslanými z SSSR, ale s úkolem hlavně zpravodajským. Později s úkolem připravovat jiné větší akce.

Je třeba podati vysvětlení k obsahu mého proslovu k domovu. Měl jsem informativní pro domov, aby se vědělo, že se zde pracuje, ale spíše byl určen pro sovětské vedení, abychom je uklidnili, udrželi důvěru a ukázali, že stojíme vedle nich. Vnitřní situace v Sovětském svazu je pevná. Morálka všeho obyvatelstva skvělá - jak v městech, tak ve vesnicích. Zprávy o pracovním vypjetí všech sil ve všech vrstvách národa není jen propagandou ale pravdivou skutečností, o které jsme se přesvědčili na různých místech.

Sami máme mnoho zkušeností s ostražitým a odhodlaným obyvatelstvem. Cizí osoba, ať se objeví kdekoliv, je obyvatelstvem odvedena ke kontrolním vojenským nebo vojenským orgánům. Desítky případů se přihodilo členům naší mise a zpravodajské skupiny, doprovázené důstojníkem státní bezpečnosti - na pohraničí, na Ukrajině na venkově i v Kyjevě, v Moskvě a na venkově. Jakmile se někdo podezřelý evropským vzezřením (oblek cizího původu, hodinky zahraniční značky), přízvukem v řeči, při nákupech v obchodech, ihned je zadržen na udání mužů, mládeže, dívek, žen, starých lidí atd.

Přímá kontrola je prováděna i u sovětských výkonných orgánů, kteří projíždějí poblíž válečného pásma ze vzdálenějších prostorů. Dokumenty jsou přezkušovány a osoby prověřovány výslechy. Diversantům zde rozhodně nebude zdrávo.

Obyvatelstvo se dívá na všechny cizince s velikou nedůvěrou, styk s obyvatelstvem je téměř nemožný.

Při náletech na Moskvu, každý dům je hlídán požární pohotovostí, mužové sedí na střechách připraveni okamžitě hasiti vrženou bombu. Stovky zápalných bomb jsou včas zneškodněny.

Závěr: Nevím jaká je dnes linie Stalinovy politiky, bude potřebovati pomoci západních demokracií, bude nucen převzíti určité závazky a tím posunouti pokus o sociální revoluci do druhé etapy, ale nechtěl bych zaručovat, že Sověty nebudou podporovat - tam kde to půjde ihned - úsilí o zavedení diktatury proletariátu.

Je nesporné, že oficiální politika vždy zakrývala tajné cíle komunistické internacionály, v celé však soustavě zdejšího režimu a z blízkého kontaktu s veřejnými činiteli bylo vidět a cítit, že v dnešní generaci je vychovávána nedůvěra ke všemu co není komunistické, odpor ke kapitalistickým demokraciím, že se připravuje šíření bolševismu a že se věří v úspěch sociálních revolucí.

Je ovšem možné, že tato výchova má sloužit k ovládnutí ruských mas a že politický směr k ostatnímu světu se řešil zcela realisticky - nekompromisně. Neměli jsme však příležitost nahlédnout blíže do politického prostředí vedoucích, proto je nutno můj dojem pokládat za osobní a subjektivní, ale naproti tomu zcela jasně objasňuje atmosféru, v níž jsme žili a pod níž jsme se museli snažit prosazovat naše zájmy.

Jinak sovětští představitelé, s nimiž jsme byli ve styku se k nám chovali velmi pozorně, postarali se o celkem velmi slušné ubytování (na zdejší poměry) a o zá¬sobování, které by nám bylo dělalo potíže. Vodili nás zpočátku do divadel, krátce pozorností a pohodlím chtěli nás odškodnit za odnětí svobody, volného pohybu a styku s lidmi mimo konspirační rámec.

K naší situaci: Přes všechny nepříznivé okolnosti podařilo se nám vždy a dobře obhájit naše stanovisko a dosáhli jsme všeho, oč jsme žádali, byť by některé věci trvaly dlouho vzhledem k závažným událostem válečným. Nikdo z našich lidí, kteří zde zůstali, nenechal se zlákat výhodami a sliby, vše je v našich rukou a všichni zůstali ukázněnými a oddanými jen a jen naší věci. Bude tomu tak i dál, ať se situace vytvoří sebe nepříznivěji. Jsme si všichni vědomi zodpovědnosti a našimi soudci bude předně naše svědomí, že jsme vykonali vše, co bylo v našich silách, a pak prezident republiky, jako vrchní velitel a naše vláda.

Pokud jde o organizaci vojenských jednotek nenaléhal jsem příliš na urychlení praktického provádění, jak tomu bylo v politických otázkách oficiálního uznání, jednak proto, že je zde velmi málo možností a nevěřím, že bychom mohli postavit celou divizi s jednotkou letectva, jednak je třeba získat čas a šetřit naše lidi až pro akce doma. Nesmíme naši jednotku nechat zničit někde hluboko v Rusku, neboť bude podléhat vrchnímu velení Rudé armády a může býti zasazena tak, že v jediném utkání může být obětována. Musíme ji udržeti co nejdéle neporušenou.

Slovutný pane prezidente, jménem všech členů vojenské mise a skupiny velitelských kádrů z polského legionu, se zavazuji svatou povinností, že budeme ze všech sil a na jakémkoliv místě pokračovati v boji za obnovení naší neodvislosti, samostatné, demokratické i spravedlivé republiky v duchu Masarykových i Vašich tradic a za vašeho vedení.

 

ZDROJ: 

VALIŠ, Zdeněk. Čechoslováci v táborech a věznicích NKVD za druhé světové války (1940-1044) : Výběr z dokumentů z fondů Vojenského ústředního archivu a Archivu Ministerstva vnitra ČR. In BORÁK, Mečislav. Perzekuce československých občanů v Sovětském svazu : Část II. Váleční zajatci a internovaní. první. Opava : Slezské zemské muzeum s Slezská univerzita v Opavě, 2007. s. 396. ISBN 978-80-86224-64-0.

VHA, ČsVM v SSSR, 10/1/2, čj, 119/taj. 1941. Kopie.

 

Související články

_Zajímavé odkazy

Archiv bezp. složekDigi. archiv časopisůCentropaSlovník české literaturyElektronická knihovnaASUDLiteratura ke staženíBibliografie od roku 1961Biografický archivMene Tekeljanpalach.czNárodní archivPamátník Vojna My jsme to nevzdaliPamátník LidicePolitičtí vězni.czPříběhy bezprávíMetodický portál RVPSorelaÚstav pamäti národaVONS.czmultikulturalita.czŽivá paměťAnna FrankováRomano Džaniben17. november 1989Demokratická revoluce 1989Cesta k listopaduHolocaust Memorial CenterTerror HázaExil 20. stoletíHlocaust.czTváří tvář historiiDeportálEuropeanaZmizelí sousedéSvobodně!Ośrodek KARTAMuezum Varšavského povstáníScriptum.czSlezské zemské muzeumČs. vizuální kultura v 50. letechMapováníProjekt Věrný zůstanuJeden svět na školáchStopy totalityo. s. Asi-milovaníProjekt Školákem v ProtektorátuGulag.czRyszard Siwiec 1909–1968Společnost Edvarda Beneše_Příběh Jana ZajíceOśrodek Pamięć i PrzyszłośćLogo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Neviditelné oběti komunismuCentrum pro studium holokaustu a židovské literatury
Více...

_Související články

30.11.

Heliodor Píka

Životní příběh generála Heliodora Píky je příběhem o statečném muži, který nikdy nezradil své ideály, nikdy se...
27.3.

Vojta Beneš - Mezi Západem a Východem (1947)

Článek prezidentova bratra Vojty Beneše z roku 1947, původně publikovaný v Newyorských listech, kterým se snaž...
15.1.

"Pan president se nám vrátil" - brožura o Edvardu Benešovi z roku 1947

Digitální kopie publikace osobního tajemníka Edvarda Beneše v londýnské emigraci Eduarda Táborského, v níž zac...
30.11.

T.G.M., Jan Masaryk a Edvard Beneš na dobových pohlednicích

Digitalizované dobové pohlednice s portréty významných československých státníků Tomáše G. Masaryka, jeho syna...
8.8.

Václav Černý o Benešově koncepci "nového slovanství"

Přečtěte si zamyšlení Václava Černého z jeho nedokončené eseje „Vývoj a zločiny panslavismu“ o Benešově předst...
7.8.

Václav Černý o Benešově důvěře v Sovětský svaz

Přečtěte si zamyšlení Václava Černého z jeho nedokončené eseje „Vývoj a zločiny panslavismu“ o nekritické důvě...
31.7.

Československý zahraniční protinacistický odboj

Prezentace přináší základní nástin historie československého zahraničního odboje proti nacismu. Čtenář se sezn...
24.3.

Projev Dr. Edvarda Beneše v Praze 16. května 1945

Kvalitní kopie výpravné publikace z roku 1946, která čtenářům nabídla rok po osvobození známý pražský projev p...
6.6.

Obraz londýnské exilové vlády v komunistické agitce

Pracovní list je založen na analýze dvou krátkých filmových ukázek z filmu Tanková brigáda z roku 1955. Jde o ...
9.3.

Formování československého zahraničního odboje v prvním roce okupace

Záhy po mnichovských událostech se řada československých veřejných pracovníků a armádních důstojníků začala př...
27.2.

Jednání prezidenta Beneše v Moskvě (21.3.1945)

Koncem března se v Moskvě konala porada mezi čs. a sovětskými představiteli, na níž jednali o základních otázk...
14.2.

Formování československé vojenské jednotky v SSSR (1942)

Zpráva Československé vojenské mise v SSSR vedené generálem H. Píkou exilovému vedení o stavu formování českos...
26.1.

Domácí a zahraniční odboj v letech 1939-45

Prezentace se věnuje dějinám druhého čs. odboje – domácího a zahraničního. Zaměřuje se na počátky, specifika, ...
30.9.

Heliodor Píka - první významná osobnost popravená komunistickým režimem

Výkladová prezentace je zasvěcena životním osudům generála Heliodora Píky. Sleduje jeho vojenskou kariéru za I...

_Prameny

Genocida Romů a Sintů

Aktualizováno: 8.10.2019 01:17 | Rubrika: Druhá světová válka
Genocida Romů a Sintů

Představujeme vám novou aktivitu IWitness v českém jazyce. Tato e-learningová výuková aktivita se zaměřuje na pochopení rozsahu genocidy Romů a Sintů za druhé světové války. 

_Metodika

"Kdo si dnes vzpomene na Armény?"

Aktualizováno: 8.10.2019 01:17 | Rubrika: Počátek století a první světová válka, Napříč stoletím
"Kdo si dnes vzpomene na Armény?"

Představujeme vám novou aktivitu IWitness v českém jazyce. Tato e-learningová výuková aktivita se zaměřuje na historii genocidy Arménů za první světové války. Název vychází z dochovaného textu projevu Adolfa Hitlera v Obersalzberg...

_Aktuality

Ocenění vítězů XI. ročníku mezinárodní dějepisné soutěže EUSTORY

Aktualizováno: 14.10.2019 22:50 | Rubrika: Akce Moderních Dějin
Ocenění vítězů XI. ročníku mezinárodní dějepisné soutěže EUSTORY

V Centru PANT v Ostravě proběhlo v pátek 11. 10. 2019 slavnostní vyhlášení cen XI. ročníku EUSTORY. Ceny předal herec Ondřej Malý, režisérka Marta Nováková a předseda spolku PANT Petr Pánek. Za Ostravskou univerzitu promluvila Nin...

_Dějiny v médiích

Festival svobody Na školách

Aktualizováno: 7.10.2019 20:13 | Rubrika: Česko
Festival svobody Na školách

Projekt několika neziskových organizací působících na poli vzdělávání, které na jednom místě středním školám nabízejí soubor aktivit a materiálů připomínajících 30. výročí sametové revoluce. Tento soubor má studentům představit ne...

 
© Všechna práva vyhrazena 2009 - 2019 Občanské sdružení PANT
Materiály na tomto portálu jsou určeny pouze pro vzdělávací účely.
Občanské sdružení PANT