Moderní-Dějiny.cz

Svědectví z místa upálení Jana Zajíce

Publikováno: 11.5.2014, Aktualizováno: 11.5.2014 19:02

Dosud neznámý svědek upálení Jana zajíce 25. února 1969 na Václavském náměstí v Praze pan Miroslav Dvořák nám poskytl svou výpověď. Vzpomíná na to, jak prožil tento den a jak se dostal na samotné místo činu, do průjezdu domu č. 39 na Václavském náměstí.

Svědectví z místa upálení Jana Zajíce

Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Jan Zajíc si ke svému činu vybral den 25. února zcela záměrně. Nejen proto, že to bylo přesně měsíc od pohřbu Jana Palacha, ale zřejmě také proto, že si právě v tento den komunistický režim každoročně připomínal převzetí moci v roce 1948.

svědek: pan Miroslav Dvořák
narozen: 19. června 1932 v obci Abovce
studium: obecná škola (Žamberk), gymnázium (Kostelec nad Orlicí), Vysoká škola technická (Praha)
povolání: vedoucí dílenských útvarů dopravního podniku (Ostrava-Hranečník, Ostrava-Martinov)

Po tragických událostech v roce 1968 jsem kvůli kooperaci s ČKD Praha jako vedoucí často, třeba i třikrát do měsíce jezdil služebně do Prahy. 25. února 1969 jsem byl v Praze také. Vyřídil jsem si své pracovní záležitosti, a protože jsem měl ještě chvíli čas do odjezdu zpátečního vlaku, šel jsem se projít po Václavském náměstí. Právě jsem scházel po pravé straně od Svatého Václava dolů, když jsem zaslechl někoho vykřiknout, že hoří člověk. Já sám nic neviděl, a tak jsem tomu nepřikládal příliš velkou váhu. Poté, co jsem ale popošel dál, jsem uviděl skupinu lidí, kteří ukazovali do průchodu.
Byl to asi první nebo druhý průchod mezi domy a mohl mít na délku přibližně 15 metrů. Rozšiřoval se v takové malé vydlážděné prostranství, kde byly čtyři patrové domy a žádný trávník. Po levé straně jednoho z domů byly schůdky k rampě, která byla asi metr vysoká a zajišťovala přístup k takovým plechovým dveřím.
Na této rampě jsem přede dveřmi viděl ležet člověka otočeného obličejem ke stěně. Jeho tělo bylo celé popelavé, již nejevilo známky života, ale ještě stále z něj vycházely pramínky šedavého kouře. Podle mých propočtů to muselo být tak pět, maximálně deset minut po činu. Po celém těle se rozprostíral matný šedavý pokryv a oblečení nebylo vůbec k rozeznání. Měl jsem z toho strašnou hrůzu a obával jsem se těla dotknout, zejména také proto, že jsem byl v průchodu úplně sám. Nikdo z těch, kteří zpočátku na místo upozorňovali, se ke mně nepřidali, po Václavském náměstí korzovaly masy lidí dolů a nahoru, jakoby se nic nestalo a ani před průchodem se žádné srocení nekonalo. Přítomny v tuto chvíli ještě nebyly dokonce ani jednotky první pomoci a složky vyšetřovacích orgánů.
Vzdálenou společnost mi dělaly pouze nějaké čtyři ženy v pláštích, na které jsem viděl přes prostranství do dalšího nyní už ale nezastřešeného průchodu. Lomily rukama a před nimi stály dřevěné krabice s dřevitou vlnou, do které zřejmě balily něco křehkého. Kousek od těchto žen, asi na ústí toho druhého průchodu stála taška a u ní dvě lahve „Čikuli“. To je čisticí prostředek, který se kdysi prodával a který jsem hned poznal podle jeho výrazné barevné etikety. Právě díky těmto odloženým lahvím soudím, že Jan Zajíc se musel nutně zapálit někde v těchto místech. Určitě se tedy nezapálil na Václavském náměstí, to by tam byl asi větší chaos. Uvádí se, že byly přítomny ještě další tři osoby, které mladého muže hasily, ale ty musely odejít ještě chvíli přede mnou, protože já už jsem je nespatřil.
Za těmi ženami jsem už nešel, ostatky ponechal vlastnímu osudu, vrátil se na nádraží a ještě po celou zpáteční cestu jsem z toho byl nesmírně otřesen. V podniku jsem nic neříkal, protože jsem byl zrovna v pozici člověka, který v nedávné době před auditoriem několika set zaměstnanců označil vojska Varšavské dohody za okupanty, kteří k nám vtrhli v noci a kteří tu nemají co dělat. Měl jsem z toho velké potíže, byl jsem sesazen z funkce a děti se nemohly dostat na školy, než nám dopomohl někdo z vyšších míst.
Na služební cesty jsem ale jezdil i nadále, přestože jsem byl suspendován, neboť jsem s tím už měl zkušenosti a vše, co k tomu patří, jsem velice dobře ovládal. O několik let později, jsem se na osudné místo šel znovu podívat. Poznával jsem vše, jen rampa zmizela. Viděl jsem jednu paní koukat z okýnka, tak jsem se jí zeptal, jestli se pamatuje na dobu, kdy se zde upálil Jan Zajíc. Řekla mi jen, že tu bydlí krátce a že o té příhodě nic neví. Později jsem se ještě snažil kontaktovat šumperskou průmyslovou školu a některé rodinné příslušníky, ale nesetkal jsem se téměř s žádnou odezvou.

Svědectví bylo zaznamenáno na diktafon 19. ‎dubna ‎2013 v Ostravě-Porubě, přepsáno bylo členy autorského týmu výstavy Příběh Jana Zajíce - studenty semináře „Moderní dějiny“ z Gymnázia Šumperk.



Související články

_Zajímavé odkazy

Archiv bezp. složekDigi. archiv časopisůCentropaSlovník české literaturyElektronická knihovnaASUDLiteratura ke staženíBibliografie od roku 1961Biografický archivMene Tekeljanpalach.czNárodní archivPamátník Vojna My jsme to nevzdaliPamátník LidicePolitičtí vězni.czPříběhy bezprávíMetodický portál RVPSorelaÚstav pamäti národaVONS.czmultikulturalita.czŽivá paměťAnna FrankováRomano Džaniben17. november 1989Demokratická revoluce 1989Cesta k listopaduHolocaust Memorial CenterTerror HázaExil 20. stoletíHlocaust.czTváří tvář historiiDeportálEuropeanaZmizelí sousedéSvobodně!Ośrodek KARTAMuezum Varšavského povstáníScriptum.czSlezské zemské muzeumČs. vizuální kultura v 50. letechMapováníProjekt Věrný zůstanuJeden svět na školáchStopy totalityo. s. Asi-milovaníProjekt Školákem v ProtektorátuGulag.czRyszard Siwiec 1909–1968Společnost Edvarda Beneše_Příběh Jana ZajíceOśrodek Pamięć i PrzyszłośćLogo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Neviditelné oběti komunismuCentrum pro studium holokaustu a židovské literatury
Více...

_Související články

28.12.

Pochodeň č. 1 - Jan Palach

Nejznámějším případem sebeupálení jako radikálního politického protestu je protest pražského studenta Jana Pal...
27.5.

Cena mé svobody - Ryszard Siwiec a Jan Palach

Pracovní list doplňuje texty historiků na téma Jaká je cena mé svobody?, které vznikly v rámci mezinárodního p...
20.1.

Film: Smrt, která toužila po životě

Krátkometrážní dokumentární snímek se věnuje osudu Jana Palacha. Nad jeho sebeupálením přemýšlí farář Jakub Tr...
19.5.

Kolekce dosud nepublikovaných fotografií z tryzny za Jana Palacha (Praha, 20. ledna 1969)

Prohlédněte si kolekci třiceti osmi dosud nepublikovaných fotografií pana Jozefa Ščepka z tryzny za Jana Palac...
17.3.

Výstava o Janu Zajícovi v ostravském Knihcentru

Letos uplynulo pětačtyřicet let od smrti studentů Jana Palacha a Jana Zajíce. Na druhou živou pochodeň se bohu...
9.3.

Vernisáž výstavy o Janu Zajícovi na Mene Tekel

Slavnostní premiéra zbrusu nové putovní výstavy PANTu a Gymnázia v Šumperku o Janu Zajícovi se odehrála v pond...
3.3.

Studentská minikonference o Janu Zajícovi v Šumperku

Ve čtvrtek 27. února 2014 se na Gymnáziu v Šumperku uskutečnila v rámci projektu Občanského sdružení PANT "Mod...
1.11.

Živá pochodeň - Ryszard Siwiec

Tato výuková prezentace byla připravena k výročí hrdinského činu Poláka Ryszarda Siwce, který se 8. září 1968 ...
19.10.

Jaroslav Zajíc o perzekuci rodiny po Janově sebeupálení

Bratr Jana Zajíce, Jaroslav, vzpomíná na to, jak jej chtěli komunisté vyloučit z vysoké školy. Jako záminka ji...
19.10.

Šikanování rodiny po sebeupálení Jana Zajíce

Sestra Jana Zajíce Marta Janasová vzpomíná na to, jak po sebeupálení bratra musela maminka odejít z práce a on...
13.7.

Planoucí pochodně bolesti a vzdoru

Text je zamyšlením nad životními příběhy a činy dvou mladých mužů, Jana Palacha a Jana Zajíce, v dobovém konte...
14.6.

Poslední dopis Jana Palacha

Tři kopie dokumentů s textem dopisu Jana Palacha, který zanechal v aktovce na místě svého činu. Příloha obsahu...
24.2.

Jan Zajíc - pochodeň č. 2

Předkládáme vám krátký filmový dokument z cyklu "Sami proti zlu" věnovaný významným osobnostem Moravskoslezské...
18.1.

Neznámí předchůdci a následovníci Jana Palacha

Dne 20. ledna 1969 se na schodech Národního muzea v Budapešti na protest proti okupaci Československa, přítomn...
15.1.

Jan Palach, Jan Zajíc a živé pochodně v zemích východního bloku

Prezentace se v dobovém kontextu zabývá příčninami a následky upálení Jana Palacha, Jana Zajíce a Evžena Plock...

_Prameny

Rozhodování o postoji ke stalinským procesům v SSSR

Aktualizováno: 28.7.2017 15:53 | Rubrika: Československo v letech 1918-1938
Rozhodování o postoji ke stalinským procesům v SSSR

Výběr textů ke studiu a interpretaci, nabízející různé pohledy českých intelektuálů a umělců na politické procesy se Stalinovými oponenty ve straně, které se odehrávaly v SSSR v druhé půli 30. let 20. století. Tento komplet materi...

_Metodika

Kdyby při tom nešlo o kejhák - Čechoslováci a vstup do čs. dobrovolnických oddílů na Rusi za Světové války

Aktualizováno: 18.8.2017 00:38 | Rubrika: Počátek století a první světová válka
Kdyby při tom nešlo o kejhák - Čechoslováci a vstup do čs. dobrovolnických oddílů na Rusi za Světové války

Otázka motivace českých a slovenských mužů ke vstupu do dobrovolnických jednotek v Rusku v letech 1914–1918 je komplexní záležitost, z níž však doslova vyčnívají dva hlavní motivy. A těmi jsou v první řadě skutečné vlastenectví a ...

_Aktuality

Diskuzní večer v DOXu - Architektura paměti? Socialistická výstavba a současné vzpomínání

Aktualizováno: 22.8.2017 11:28 | Rubrika: Aktuality
Diskuzní večer v DOXu - Architektura paměti? Socialistická výstavba a současné vzpomínání

Ústav pro studium totalitních režimů si Vás dovoluje pozvat na diskuzní večer Architektura paměti? Socialistická výstavba a současné vzpomínání, který pořádáme společně s Centrem současného umění DOX ve čtvrtek 31. srpna 2017 od 1...

 
© Všechna práva vyhrazena 2009 - 2017 Občanské sdružení PANT
Materiály na tomto portálu jsou určeny pouze pro vzdělávací účely.
Občanské sdružení PANT