Prožil třináct hrůzných let v gulagu, miliony obětí teď připomíná Rusům
Už téměř nevidí a sluch mu také slouží jen bídně. Jeho drobná postava jako by se v kancelářském křesle za psacím stolem ztrácela. A přesto - když vcházím do místnosti, gentlemansky vstává a natahuje ke mně zchřadlou ruku. Anton Vladimirovič Antonov-Ovsejenko, devadesátiletý ruský historik a také zakladatel a ředitel moskevského Státního muzea dějin Gulagu.
"Tak vy jste z Prahy. Krásné město. Pamatuji si ho z dvacátých let," říká. "Otec byl diplomat. Žili jsme ve vile Tereza a jezdili rolls-roycem. Nejen po Praze, ale po celém Česku a také Slovensku. Šťastné dětství," vzpomíná.
Šťastné dětství, po němž se však nedostavilo podobně šťastné mládí. Ba naopak. Antonův otec se stal obětí stalinského teroru, zastřelili ho na sklonku třicátých let. Matka ještě předtím spáchala sebevraždu - rovněž ve vězení. A sám Anton Vladimirovič? NKVD si pro něj přišla v roce 1940 a brány "souostroví Gulag" opustil až o třináct let později...
Více čtěte ZDE.