Moderní-Dějiny.cz

Korejská válka

Publikováno: 15.4.2013, Aktualizováno: 19.4.2013 08:29

Přestože Američané ztratili v Korejské válce skoro stejně mužů jako ve válce ve Vietnamu, stala se polozapomenutým konfliktem, jenž se do povědomí širší veřejnosti dostal až díky seriálu MASH. Na Korejskou válku, která formálně stále trvá, byť reálně ji ukončilo příměří uzavřené 27. července 1953, zaostřili Petruška Šustrová a Josef Mlejnek.

Korejská válka

Zaostřeno na moderní dějiny – Korejská válka
Scénář pořadu.

Dobrý večer, vážení a milí posluchači, vítáme Vás u dalšího setkání s moderními dějinami. Dnes zaostříme na Korejskou válku, kterou reálně zakončilo příměří uzavřené 27. července 1953. Avšak formálně tento konflikt nadále trvá, oba korejské státy, Jihokorejská republika i komunistická Severní Korea jsou z právního hlediska stále ve válečném stavu. Korejská válka se často označuje i za polozapomenutý konflikt, přitom šlo o jednu z nejkrvavějších válek dvacátého století, jež si vyžádala několik milionů lidských životů – jak vojáků, tak civilistů. Znamenala též první „horký“ vojenský střet studené války – v jedné její fázi dokonce hrozilo použití jaderných zbraní, a tudíž i to, že zažehne neobyčejně ničivou třetí světovou válku. Ve zvláštní oblibě ji pak mají i letečtí historici, neboť se při ní poprvé v dějinách masivně střetla proudová letadla.

„Dnes celé lidstvo vkládá do pušek
korejským mužům hněv svůj svatý
a pije s nimi hořkost z jejich řek,
proklíná s nimi americké katy.
 
Zem jitřní svěžesti se v krvi zachvívá
ze spálenisk a z tanky zrytých polí
a mrtvých dětí líčka tesklivá
na světě každou lidskou matku bolí.
 
A věru musila by snad i vlčice,
pro kterou lidský cit je cizí,
nad těmi dětmi hrůzou zachvít se
a ukázat své srdce ryzí,
 
proti těm ryzí, jejichž pud
už o svých dividendách ví jen.
Proti těm, v kterých lidský stud
má místa míň než v mozku hyen.

Což smí v té zemi hračky vyrvat dětem
a matkám díž a mužům radlici
lidojed ozbrojený kulometem,
smí zdupat pole, ke žni zrající?“

Veršoval v roce 1951 ve sbírce Fronta je všude komunistický básník Ivan Skála, jenž nechvalně proslul i sloganem z doby procesu s Rudolfem Slánským: „Psovi psí smrt.“ Ještě v osmdesátých letech minulého století předsedal normalizačnímu Svazu československých spisovatelů. Úryvek z jeho básně nazvané „Země-bohatýr“ je nejen děsivou ukázkou žlučovité vypjatosti tehdejší komunistické propagandy, líčící nepřítele jako bytosti pod úrovní těch nejdivočejších zvířat, ale obsahuje též oficiální komunistický výklad příčin korejské války: agresorem byli pochopitelně zlí a hamižní američtí imperialisté. Skutečnost však byla přesně opačná: v červnu 1950 zaútočila na Jižní Koreu vojska severokorejského komunistického režimu.

„V neděli 25. června 1950 se severokorejské divize převalily přes třicátou osmou rovnoběžku, která Koreu od pozdního léta roku 1945 rozdělovala na dva státy. Amerického prezidenta Harryho Trumana zpráva zastihla na bratrově farmě, právě když si prohlížel novou elektrickou dojičku. Už v letadle do Washingtonu se rozhodl: Žádný ústupek agresorovi! A nepochyboval ani na chvíli, že za akcí severní Koreje je Moskva. Zprávy z Jižní Koreje však byly špatnější než špatné. Utíkalo, co mělo nohy. Jihokorejská armáda prakticky neexistovala, v zemi bylo jen 500 amerických instruktorů. Chyběly zbraně, chyběl výcvik, chybělo všechno, čeho měl agresor nadbytek,“ píše Jiří Hanák v knize Orwellovo století.

Nyní se ale musíme alespoň na chvíli vrátit trochu zpět do historie. V srpnu 1945 byl Korejský poloostrov, jenž se v roce 1910 stal kolonií japonského císařství, na základě dohody mezi Spojenými státy a Sovětským svazem rozdělen na dvě okupační zóny, jižní americkou a severní sovětskou. Demarkační linií se stala 38. rovnoběžka. V listopadu 1947 odmítlo sovětské vedení akceptovat rezoluci Organizace spojených národů o vyhlášení všeobecných voleb pod dohledem Komise OSN pro Koreu a do své zóny zahraniční pozorovatele nepustilo. OSN rozhodla, že se volby uskuteční tam, kam bude inspektorům vstup povolen. Hlasování proběhlo 10. května 1948 v jižní části poloostrova, kde žily dvě třetiny korejské populace. 15. srpna byla vyhlášena Korejská republika. Jejím prezidentem se stal Li Syn-man, ale jeho vláda se brzy přetvořila v často až brutální autoritářský režim. Komunisté na severu uspořádali nesvobodné volby s jedinou kandidátní listinou a 9. září 1948 vyhlásili Korejskou lidově demokratickou republiku v čele s Kim Ir-senem. V prosinci pak OSN uznala vládu jižní Korejské republiky za zákonnou na celém území poloostrova.

Kim Ir-sen začal záhy vyjednávat s hlavními komunistickými vůdci své doby, Stalinem a Mao Ce-tungem, o napadení Korejské republiky. Stalin však váhal, neboť se obával reakce Spojených států. Nakonec ho osmělilo několik skutečností. V roce 1949 Sovětský svaz odpálil svou první atomovou bombu, a narušil tak dosavadní americký monopol. V čínské občanské válce mezi komunisty, vedenými Mao Ce-tungem, a nacionalisty pod vedením Čankajška, zvítězili v roce 1949 komunisté, kteří opanovali celou pevninskou Čínu. Nacionalisté se stáhli na ostrov Formosa neboli na Tchaj-wan, nicméně v křesle stálého člena Rady bezpečnosti OSN pořád zasedal zástupce Čankajškova režimu, který, byť omezen na jeden ostrov, byl stále uznáván za jedinou legitimní reprezentaci čínského státu. Což se záhy ukázalo pro Korejskou válku klíčové, ale nepředbíhejme.

Stalina k podpoře plánu Kim Ir-sena na násilné „sjednocení“ Koreje útokem ze severu údajně přiměl i nešikovný výrok amerického ministra zahraničí Deana Achesona, jenž v řeči pronesené 12. ledna 1950 v Národním tiskovém klubu ve Washingtonu z amerického obranného perimetru (tedy oblasti, kterou Spojené státy budou bránit proti jakékoliv agresi) vynechal nejen Tchaj-wan a Vietnam (neboli Indočínu), nýbrž i Jižní Koreu. 25. června 1950 tedy severokorejská armáda (tiše podporována Sovětským svazem) zaútočila na Jih s cílem násilně spojit obě země. Po pouhých třech dnech agresoři obsadili jihokorejskou metropoli Soul a v následujících týdnech se jim podařilo obsadit prakticky celý Jih s výjimkou tzv. Pusanského perimetru, tedy asi 95 % území Korejského poloostrova.

Americký prezident Harry Truman hodlal agresorovi čelit, ale obával se zároveň rozpoutání třetí světové války. Proto nechtěl, aby Spojené státy vstoupily do konfliktu přímo vyhlášením války. Američané však využili příležitosti, jež se jim naskytla v OSN, kde zasedání Rady bezpečnosti bojkotoval sovětský zástupce. Moskva tak vyjadřovala nesouhlas s tím, že Čínu reprezentuje zástupce Čankajškovy vlády, která reálně ovládala pouze ostrov Tchaj-wan. Sovětskému svazu se však tento diplomatický truc hodně nevyplatil, neboť jeho zástupce pak nemohl vetovat rozhodnutí Rady bezpečnosti, která označila severokorejský režim za agresora a vyzvala členské státy OSN k poskytnutí pomoci. Americká armáda tak v Koreji oficiálně bojovala jako vojsko OSN, a byť se na této akci podílely i jednotky dalších států, hlavní tíhu bojů nesly jednotky americké.

Velením sil OSN byl pověřen generál Douglas MacArthur, hrdina války s Japonci, jenž proslul taktikou „žabích skoků“, kdy americká armáda nepostupovala při dobývání tichomořských ostrovů takříkajíc krok za krokem, z ostrova na ostrov, ale některé ostrovy přeskakovala, přičemž spoléhala na to, že izolované japonské jednotky na přeskočených ostrovech posléze celkem snadno porazí. Něco podobného předvedl MacArthur i v Koreji, neboť ve vojensky dosti zoufalé situaci, kdy americká a jihokorejská armáda bránily poslední cípeček na jihu Korejského poloostrova, navrhl zaútočit na jeho opačném konci. Naplánoval a v září 1950 provedl vylodění v přístavu Inčchon, který leží zhruba uprostřed západního pobřeží poloostrova, nedaleko jihokorejského hlavního města Soulu. Operace byla úspěšná, Američané záhy poté osvobodili i Soul a opět ovládli území dnešní Jižní Koreje.   

„Víte, Douglasi, myslím, že jste náš nejlepší generál, ale zrovna tak jsem přesvědčen, že byste byl mizerný politik,“ řekl prý MacArthurovi ještě před druhou světovou válkou americký prezident Roosevelt. A právě válka v Koreji prokázala přesnost Rooseveltovy charakteristiky. MacArthura totiž vojenský úspěch povzbudil k velikášským plánům: chtěl komunisty vyhnat z celé Koreje, a nejen to, posléze nakonec hodlal porazit i komunistickou Čínu, dokonce s pomocí atomových bomb. Jeho jednotky proto překročily 38. rovnoběžku a pokračovaly na sever. V říjnu 1950 obsadily severokorejské hlavní město Pchjongjang a nedlouho poté se dostaly až k čínským hranicím. Po celou dobu tažení nacházeli vojáci OSN svědectví o zvěrstvech, která páchali komunisté – cesty, po nichž postupovali, lemovaly tisíce zastřelených a umučených civilistů.

MacArthur spoléhal na to, že se Čína neodhodlá k protiútoku. V tom se však fatálně přepočítal, neboť v listopadu 1950 začal čínský protiúder. Číňané se do války nechtěli zapojit oficiálně, a své jednotky o počtu několika stovek tisíc mužů proto označili za „dobrovolníky“, kteří chtějí pomoci korejským soudruhům. Ve skutečnosti pochopitelně o žádné dobrovolníky nešlo, byla to jen diplomatická a propagandistická kamufláž.

„Číňané se vrhli do útoku. Jedna lidská vlna za druhou se valily proti spojeneckým liniím. Generál MacArthur konečně souhlasil s přechodem od ofenzivy k obraně. Na 29. listopad tak generál Walker nařídil všeobecný ústup 8. armády, který se rychle změnil v neorganizovaný útěk. Katastrofě zabránilo pouze to, že Američané měli dostatek dopravních prostředků, zatímco Číňané museli ‚po svých‘. Jednotky prchaly i s vědomím, že Číňané většinou neberou zajatce: vzdávající se vojáky zbijí, okradou a bez ohledu na ženevské konvence o zajatcích popraví. Vojáci 8. armády, kteří byli nuceni ustoupit o 450 kilometrů, zaujali obranné pozice podél zamrzlé řeky Imdžin, jižně od 38. rovnoběžky. Z 25 000 amerických vojáků bylo 6000 zabito, zraněno nebo zajato. Nejméně 6000 dalších trpělo omrzlinami. Čínské ztráty však byly daleko větší. Zabito bylo 25 000 a zraněno 12 500 mužů. Dalších 30 000 utrpělo omrzliny, takže čínské ztráty dosáhly 60 % z celkového počtu 120 000 nasazených. Řada z nich umrzla a jejich postavy pokryté ledem a sněhem pak lemovaly cesty jako v hrůzném panoptiku,“ líčí okolnosti čínského protiútoku Evžen Petřík v článku, který vyšel v březnu 2003 v Armádním technickém magazínu.

5. ledna 1950 padl Soul opět do rukou komunistů a 8. ledna padlo i město Wodžun, ale jeho dobytí stálo nepřítele mnoho sil a byl zde konečně zastaven. Číňané se pokoušeli prolomit americkou obranu masovými útoky, ale spojenecká linie byla pevná, což Číňany stálo obrovské ztráty na životech. Američané poté zahájili protiofenzivu a v březnu 1951 opět dosáhli 38. rovnoběžky. Návrat k 38. rovnoběžce poskytl prezidentu Trumanovi příležitost k ukončení konfliktu. Naproti tomu MacArthur prosazoval vedení války do konečné porážky komunismu v celé Koreji. Tím se však dostal do rozporu s politickými záměry Spojených států a v dubnu 1951 byl ze své funkce odvolán.

Tehdejší předseda Spojeného výboru náčelníků štábů amerických ozbrojených sil generál Omar Bradley generála MacArthura za jeho snahu rozšířit válku v Koreji i na čínské území a použít na korejsko-čínské hranici jaderné bomby přísně pokáral. V dubnu 1951 Bradley v Kongresu pravil: „Rudá Čína není natolik mocnou zemí, aby usilovala o nadvládu nad světem. Upřímně řečeno podle názoru Spojeného výboru náčelníků štábů by nás taková strategie zatáhla do nesprávné války, na nesprávném místě, v nesprávné době a proti nesprávnému nepříteli.“ Tehdy se zdálo, že válka v Koreji brzy skončí. Avšak mírová jednání se vlekla ještě přes dva roky. A po celou tu dobu trvala krvavá zákopová válka, neboť linie fronty se ustálila zhruba na 38. rovnoběžce. Jedním z hlavních sporných bodů se při mírových rozhovorech stali váleční zajatci, poněvadž Američané požadovali, aby se Číňané a Korejci, které zajali, mohli svobodně rozhodnout, zda se chtějí vrátit do svých komunistických zemí.

Nepřímo, byť silně mírové rozhovory ovlivnila i Stalinova smrt v březnu 1953 – sovětské vedení pak nemělo na protahování války sebemenší zájem. K podpisu dohody o příměří nakonec došlo až 27. července 1953. Ale, jak jsme již řekli, formálně válka stále trvá.

Trvá i rozdělení Koreje na komunistický sever, kde v děsivém totalitním pekle trpí přes dvacet milionů lidí, a na prosperující a dnes už i demokratický jih.

Válka přinesla velké utrpení civilistům na obou stranách, i kvůli neustálým americkým kobercovým náletům a použití napalmu. Města v obou částech Koreje byla zničena, severokorejský průmysl prakticky přestal existovat. Počet obětí mezi civilisty v důsledku bojové činnosti obou stran dosáhl minimálně jednoho milionu. Američané v Korejské válce ztratili skoro 55 tisíc vojáků (jen o čtyři tisíce méně než ve Vietnamu); dalších asi 8000 je dodnes oficiálně nezvěstných. Přesto ve Spojených státech válka v Koreji poněkud upadla v zapomnění, historickou paměť pomohl počátkem sedmdesátých let vzkřísit až film a hlavně televizní seriál MASH. „Lékař Richard Hornberger, veterán z korejské války, si otevřel soukromou praxi. Nebyl však příliš úspěšný, a tak si při čekání na dalšího pacienta začal sepisovat své vzpomínky z Koreje. Příběh umístil do prostředí, které dobře znal: do mobilní armádní chirurgické nemocnice (anglicky Mobile Army Sugery Hospital, zkratkou M.A.S.H) vzdálené tři míle od nepřátelské fronty,“ popsala počátky jednoho z nejúspěšnějších seriálů v dějinách televize v roce 2002 v Magazínu Mladé fronty Dnes Lída Holmerová. Jednu z příčin jeho úspěchu tvořil i dobový kontext – válka ve Vietnamu.

„Literárně jsme byli v Koreji. Ale obrazně ve Vietnamu,“ prohlásil producent seriálu Gene Reynolds. Seriál MASH, protiválečný a komediální, však může sloužit i jako ukázka toho, jak k tématu války, i té vedené vlastní zemí, přistupují tvůrci ve svobodné společnosti – rozdíl oproti Ivanu Skálovi je očividný. S Korejskou válkou se rozloučíme ústřední skladbou filmu i seriálu, písní nazvanou „Suicide is painless“ (Sebevražda je bezbolestná). Což je míněno nikoliv doslova, ale ironicky. Na slyšenou za týden se ze studia Českého rozhlasu 6 těší Petruška Šustrová a Josef Mlejnek.

Zvukový záznam pořadu si poslechněte v archivu Českého rozhlasu

Zaostřeno na Moderní dějiny

Autoři pořadu přibližují určitou historickou událost nebo trend, a to jak vlastním slovem, tak pomocí načtených ukázek z knih, článků nebo jiných dokumentů. Dvacetiminutový pořad je zakončen písní nebo hudební skladbou, která se k danému tématu váže. Moderní dějiny autoři chápou primárně jako dějiny dvacátého století, avšak někdy zavítají i do století devatenáctého, zvláště při stopování kořenů nějakého trendu. A samozřejmě neopomíjejí ani aktuální současnost. Hlavním cílem je poukázat na příčiny a důsledky zapomenutých či opomíjených událostí a fenoménů, anebo na nepříliš známé souvislosti událostí takzvaně všeobecně známých.
Konkrétní pořad se zpravidla váže k výročí určité události, nikoliv nutně k výročí kulatému. Tématem jednotlivých dílů jsou nejen historické události, ale například i umělecká díla nebo stavby, v nichž se moderní dějiny výrazně odrážejí. Pořad je zaměřen především na události zahraniční, ale čas od času zavítáme i do českých zemí. Cílovou skupinou jsou všichni, kdo mají hlubší zájem o historii a historické souvislosti přítomných jevů, od studentů po důchodce.

Pořad vznikl v roce 2009 a od té doby se vysílá pravidelně každé pondělí od 21:40 hodin.

Jednotlivé díly pořadu si můžete poslechnout v iRadiu.

Své dotazy a náměty pište na e-mailovou adresu: cro6@rozhlas.cz.

Související články

_Zajímavé odkazy

Archiv bezp. složekDigi. archiv časopisůCentropaSlovník české literaturyElektronická knihovnaASUDLiteratura ke staženíBibliografie od roku 1961Biografický archivMene Tekeljanpalach.czNárodní archivPamátník Vojna My jsme to nevzdaliPamátník LidicePolitičtí vězni.czPříběhy bezprávíMetodický portál RVPSorelaÚstav pamäti národaVONS.czmultikulturalita.czŽivá paměťAnna FrankováRomano Džaniben17. november 1989Demokratická revoluce 1989Cesta k listopaduHolocaust Memorial CenterTerror HázaExil 20. stoletíHlocaust.czTváří tvář historiiDeportálEuropeanaZmizelí sousedéSvobodně!Ośrodek KARTAMuezum Varšavského povstáníScriptum.czSlezské zemské muzeumČs. vizuální kultura v 50. letechMapováníProjekt Věrný zůstanuJeden svět na školáchStopy totalityo. s. Asi-milovaníProjekt Školákem v ProtektorátuGulag.czRyszard Siwiec 1909–1968Společnost Edvarda Beneše_Příběh Jana ZajíceOśrodek Pamięć i PrzyszłośćLogo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Neviditelné oběti komunismuCentrum pro studium holokaustu a židovské literatury
Více...

_Související články

25.12.

Rozdělený svět let 1945-1955 v normalizační učebnici dějepisu (1983)

Zajímá vás, jak popisovala bipolární rozdělení světa v období po 2. světové válce normalizační učebnice? Listu...
2.10.

Protikapitalistické a protiimperialistické karikatury v Dikobrazu

Prohlédněte si dobové propagandisticky laděné karikatury Dikobrazu z druhé poloviny čtyřicátých a části padesá...
1.10.

Čína ve 20. století (I. část)

Výuková prezentace popisující politické proměny Číny ve 20. století. V úvodní části popisujeme přeměnu čínskéh...
1.10.

Čína ve 20. století (II. část)

Výuková prezentace popisující politické proměny Číny ve 20. století. V úvodní části popisujeme Maovy megaloman...
1.9.

Počátky studené války (1945-1950)

Rozsáhlá výuková prezentace dokumentující předpoklady vzniku a počátky studené války v letech 1945-1949. Preze...
31.8.

Rok po roce - 1950-54 ve světě - prezentace

Shrnující prezentace je zaměřena na vybrané významné události a fenomény světových dějin první poloviny 50. le...
1.6.

Korejská válka - příčiny, průběh a důsledky

Výkladová prezentace věnovaná válce v Koreji v letech 1950 - 1953 může pomoci učitelům při výuce období studen...
15.5.

Propagandistické karikatury Antonína Pelce

Rozsáhlý soubor propagandistických karikatur významného československého tvůrce Antonína Pelce (1895-1967) z k...
19.1.

Dějiny světové kinematografie - kinematografie v maoistické Číně

Prezentace je součástí celku Dějiny světové kinematografie, sleduje čínskou kinematografii především za vlády ...
4.10.

Pracovní listy ke knize Čeští spisovatelé korejským dětem

Pracovní listy obsahující otázky k úvodnímu textu a vybraným básním z knížky Čeští spisovatelé korejským dětem...
13.9.

Čeští spisovatelé korejským dětem (1952)

V příloze najdete kopii propagandistické knihy Čeští spisovatelé korejským dětem, která byla vydána ještě v pr...
22.12.

Vznik a proměny železné opony

Výuková prezentace věnovaná proměnám pohraničí Československa se svobodným světem. Popisuje vývoj budování „že...
9.10.

Kambodža - Rudí Khmerové

Výkladová prezentace k dramatickým a spletitým dějinám Kambodže ve druhé polovině 20. století. Zaměřuje se pře...
21.10.

Válka ve Vietnamu (1964-73) a svět v 60. a 70. letech

Výkladová prezentace se zabývá jedním z periferních konfliktů studené války odehrávajícím se mezi léty 1964-73...

_Prameny

Genocida Romů a Sintů

Aktualizováno: 12.3.2019 13:26 | Rubrika: Druhá světová válka
Genocida Romů a Sintů

Představujeme vám novou aktivitu IWitness v českém jazyce. Tato e-learningová výuková aktivita se zaměřuje na pochopení rozsahu genocidy Romů a Sintů za druhé světové války. 

_Metodika

Antonín Novotný - komunistický politik a prezident

Aktualizováno: 9.5.2019 12:17 | Rubrika: Šedesátá léta 20. století, Československo v letech 1948-1968
Antonín Novotný -  komunistický politik a prezident

Prezentace přináší základní údaje o osobnosti československého komunistického politika a prezidenta Antonína Novotného, za jehož vedení se na přelomu 50. a 60. let 20. století musel režim potýkat s neustále se zhoršující hospodářs...

_Aktuality

Letní škola - Výchova k respektu a toleranci

Aktualizováno: 11.6.2019 15:10 | Rubrika: Vzdělávání
Letní škola - Výchova k respektu a toleranci

Institut terezínské iniciativy vás zve do Brna na mezinárodní letní školu pro pedagogy Výchova k respektu a toleranci. Role příběhů ve výuce, kterou pořádá Institut Terezínské iniciativy ve spolupráci s Anne Frank House v Amsterda...

_Dějiny v médiích

Požár říšského sněmu

Aktualizováno: 12.3.2019 13:25 | Rubrika: Zaostřeno na Moderní dějiny, Evropa a svět mezi válkami
Požár říšského sněmu

Historici se dodnes přou, zda byl požár Říšského sněmu z 27. února 1933 zinscenován nacisty, kteří ho každopádně obratně využili k pošlapání zbytků německé demokracie. Otázkou také zůstává, zda čtyřiadvacetiletý Marinus van der Lu...

 
© Všechna práva vyhrazena 2009 - 2019 Občanské sdružení PANT
Materiály na tomto portálu jsou určeny pouze pro vzdělávací účely.
Občanské sdružení PANT