Pedagog a mluvčí OF vzpomíná na prověrkové komise po roce 1989, na výmluvy bývalých komunistických pohlavárů, nechybí ani konkrétní případ.

Pedagog a mluvčí OF vzpomíná na to, jak vypadal start Listopadu ´89 na střední škole na Ostravsku.

Pedagog a mluvčí OF hovoří o protikomunistických motivech lidí na Ostravsku. Domnívá se, že byly jiné než v Praze.

Pamětník holocaustu vzpomíná na ženy z maďarských transportů, které přijely do nacistického koncetračního tábora v Osvětimi.

Československý emigrant vzpomíná na noční můry, které ho trápily řadu měsíců v nové vlasti - USA. Podobné sny popisuje řada dalších emigrantů.

Pamětník holocaustu vzpomíná na to, jak se ghetto v Lodži zmenšovalo. Nejdříve Němci zařadili do transportů staré lidi a děti, později všechny. Jeho jako vyučeného zámečníka poslali do pracovního tábora, nejdříve ale musel projít "karanténou" v koncentračních táborech Osvětim a Stutthof.

Advokát, který v období normalizace obhajoval české disidenty, hovoří o tom, jak se ke své profesi a svým aktivitám dostal.

Politický vězeň z 50. let vzpomíná na výslechové metody ve věznici v Uherském Hradišti.

Československý emigrant hovoří o tom, jak mu v USA pomohli čeští krajané, "starokrajané", kteří do USA odešli dříve a už tam byli dávno zabydlení. Líčí jejich vztahy od pozvání na obědy a večeře až po dlouholetá přátelství.

Člen hudební skupiny The Plastic People of The Universe vzpomíná na akci StB Asanace, pomocí které chtěl komunistický režim normalizačního Československa donutit nepohodlné lidi k emigraci.

Advokát, který obhajoval české disidenty, popisuje, jaké možnosti za normalizace při obhajobě mohl využít.

Advokát, který v období normalizace obhajoval české disidenty, vzpomíná na proces s kapelou The Plastic People of The Universe. Během něj zahájil svou advokátní kariéru, asistoval totiž JUDr. Cvilíčkovi.

Pamětník holocaustu hovoří o likvidaci plynových komor a krematorií v Osvětimi na konci války.

Pamětnice holocaustu vzpomíná na to, jak se dostala z Terezína do Švýcarska.

Pamětnice holocaustu vzpomíná na to, jak ji maminka nutila pomáhat starým lidem v terezínském ghettu a jak tamní senioři žili.

Pamětnice holocaustu hovoří o důvodech, díky kterým se její rodina vyhnula transportu na východ.

Pamětnice holocaustu vzpomíná na to, jak děti v terezínském ghettu trpěly absencí hraček a jak si některé z nich odnesly po natáčení propagandistického snímku Vůdce daroval Židům město.

Před návštěvou mezinárodní komise Červeného kříže v Terezíně v roce 1944 přivezli nacisté do Terezína skutečné postele. Pamětnice holocaustu vzpomíná na to, jak se v Terezíně opravdu spalo a jak je dodnes pro ni postel podstatná.

Pamětník holocaustu vzpomíná na to, jak se kradly boty v likvidačním táboře Osvětim-Březinka a jaký byl trest za to, když si je vězňové před zloději schovali pod polštář.

Dominantním pocitem obyvatel Terezína byl podle pamětnice holocaustu všudypřítomní strach. Věra Andrysíková hovoří nejen o něm,  ale také o blízkosti smrti i sebevraždách v terezínském ghettu.