Na konci 19. a počátku 20. století prodělala židovská náboženská komunita v českých zemích zásadní proměnu, která do určité míry kopírovala vývoj ve většinové společnosti. Ještě v polovině 19. století byla samozřejmostí určující role náboženství v každodenním životě každého Žida – pravidelná účast na bohoslužbách, slavení svátků, vzdělávání se v základech judaismu, uznávání rabínské autority a tradiční vedení domácnosti. Stačilo pouze několik desetiletí a ráz židovství v českých zemích, zvláště pak v Čechách, se po této formální stránce radikálně změnil... Základní tezí tohoto textu je tvrzení, že chod židovských obcí a jejich přiidružených institucí v českých zemích byl ovlivněn přiedevším třiemi zásadními fenomény: (1) úbytkem venkovských obcí a vznikem reformních městských komunit, (2) úpadkem rabínského vzdělání a prestiže rabínského povolání a nakonec (3) skutečností, že české země byly jen minimálně vyhledávány židovskými uprchlíky z Polska a Ruska.

Obsah:
Minimální imigrace východních Židů
Úbytek venkovských obcí a vznik reformních městských komunit
Nedostatečné vzdělání rabínů a pokles prestiže rabínského povolání
Postoj Čechožidů a sionistů vůči náboženství
Ortodoxie podporující sionismus
Závěr

Studii, která byla publikována ve sborníku Religio (XV/2007/Studie/1), publikujeme po dohodě a se svolením autorky.