„Moje máma vyprala záclony a ubrus a prostřela stůl jako na Nový rok. Položila tam bibli a krajíc chleba, jako to vždycky na Nový rok dělala, v naději, že bychom se mohli vrátit zpátky. Tušila ale, že se to nejspíš nestane. Říkala proto, že aspoň rodina, která přijde místo nás, bude mít uklizený byt," vybavuje si dodnes bývalá lotyšská prezidenta den, kdy s rodinou jako sedmiletá odešla z rodné Rigy. Psal se konec roku 1944 a její rodina prchala před sovětskou okupací Lotyšska. 

„Moje matka říkala, že nechce žít v komunistickém systému, který je plný lží a potlačuje svobodu lidí," vysvětluje Vaira Vikeová-Freibergová. Její první cesta jako uprchlice vedla do severního Německa, kde na vlastní kůži zakusila život v uprchlických táborech...

Celý článek čtěte ZDE