Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Z kázání Josefa Toufara na svátek svatých Petra a Pavla v roce 1946:

Drazí v Kristu,
slavíme dnes svátek starý a památný, svátek apoštolů sv. Petra a sv. Pavla. Oslavujeme tyto základy a sloupy Církve svaté, kteří ve věčném Římě své životy položili pro Ježíše Krista. Petr, hlava církve, byl ukřižován hlavou dolů, Pavel, jako římský občan byl sťat mečem.
A vy, dnešního dne v duchu voláte mne tam, do svatého města Říma, kde tlí tělo našich velkých světců – oživujeme si jejich pevnou víru a vroucí lásku k Ježíši Kristu a přitom vděčně vzpomínajíce jejich nezměrných zásluh i nástupců jejich o spásu duše, vzdělanost, kulturu a lidskost. Tam ve Vatikáně při chrámu svatého Petra, žije muž bohaté zkušenosti životní, učenec a vědec, tam žije 268. nástupce, jemuž jedinému byl Spasitel pronesl: „Ty jsi Petr, to je skála...“
K němu, k nástupci Petrově, viditelné hlavě království Kristova na zemi, upínají se dnes zraky celého katolického světa a z úst různých národů vroucí prosba: Bože,papeži žehnej a ochraňuj!

Drazí v Kristu!
Naše církev je katolická – to znamená všeobecná  - tedy taková, jakou si ji přál její zakladatel Ježíš Kristus. Jděte do celého světa! Učte všechny! Tedy všechny národy! Ne snad je Židy, ne snad je Řeky a Římany – všechny  - Čechy, Němce, Maďary, Rumuny, Číňany, černochy – zkrátka všechny – protože všichni jsou k spáse povoláni, děti Adama a Evy.
Ale třebaže je naše víra katolická – všeobecná, přece nám nebrání nikterak k lásce k vlasti, ani k národu.  

Drazí v Kristu,
přirozený a svatý je cit lásky k vlasti a národu – vždyť jsme přímo srostlí s kusem té země, kde jsme se narodili, kde se mluví naší řečí... Z každého koutu, z každé brázdy k nám volají vzpomínky. A kdyby to byla země sebechudší, skalnatá, neúrodná a drsná, přece je nám nejlepší a nejkrásnější.
Ale naši vlast milujeme však z vyšších důvodů. Milujeme ji také proto, že jest posvěcena působením a láskou sv. apoštolů Cyrila a Metoděje, bráněna a chráněna sv. knížetem Václavem, konala v ní skutky milosrdenství sv. Ludmila a Anežka, na Sázavě svatý Prokop učil práci a modlitbě, jest to země, kde Matička Boží si zvolila tolik míst své lásky a milosrdenství, jest to země, kde svůj časný sen dřímají naši rodiče a přátelé a která i nám přichystá v hrobě místo k odpočinku.

Drazí v Kristu!
1014 katolických kněží trpělo s vlastí a za vlast v německých koncentrácích, 103 kněží tam zemřelo smrtí mučedníků, v modlitbě a vzpomínce na ubohou naši vlast, kterou naši nepřátelé trýznili.
Nedivte se, vždyť tím naplňujícím příkladem, jak máme s vlastí cítit a ji milovat je náš Pán a Mistr, Ježíš Kristus. Plakal nad Jeruzalémem, hlavním městem svého národa. Slzy, jež zrosily oči Spasitelovy nad zkázou Jeruzaléma, posvětily všechny slzy, jež se uronily nad neštěstím, úpadkem a neštěstím vlasti. Lásku k vlasti Spasitel svým příkladem doporučil, schválil a posvětil.
Drazí v Kristu, my katolíci milujeme vlast a nemusíme k nikomu chodit, aby nám to uznal, aby nám dal vysvědčení na naše pravé vlastenectví – vždyť ono to bylo, které vychovalo, vedlo a velkým učinilo náš národ a vše, co máme, čím se chlubíme.
Kéž nás tedy apoštolové svatý Petr a Pavel posílí ve víře, v pokání a utrpení, abychom se svatým Petrem volali v životě : Pane, ku komu půjdeme, ty sám máš slova života věčného! A ve smrti se svatým Pavlem volejme: Přeji si umříti a býti v Kristu!  
Amen