Moderní-Dějiny.cz

Vzpřímená duše pro přímočará muka - rozhovor s Milošem Doležalem

Publikováno: 22.2.2013, Aktualizováno: 26.2.2013 13:29
Rubrika(y): Rozhovory

O tajemném pohybu číhošťského kříže, Toufarově vroucné tváři a nehrdinském hrdinství. Letošním suverénním vítězem literární ankety Katolického týdeníku Dobrá kniha se stal básník, spisovatel a publicista Miloš Doležal se svou knihou o P. Josefu Toufarovi. Tou završil své dvacetileté úsilí, s nímž pátral po dramatickém životním osudu číhošťského mučedníka. Kniha se setkala s velkým ohlasem nejen v církevním prostředí, ale vyhrála i prestižní anketu Lidových novin Kniha roku.

Vzpřímená duše pro přímočará muka - rozhovor s Milošem Doležalem

Co ti proběhlo hlavou, když ses dozvěděl, že se tvoje kniha Jako bychom dnes zemřít měli stala v anketě Lidových novin knihou roku?
Radostný údiv, že se kolem P. Toufara nepřestávají dít pozoruhodné věci. Vědomí, že se Toufarův hlas i svědectví dostaly k široké veřejnosti. Došlo mi, že se tím Josef Toufar „hlásí o slovo“ a že skrze tuto knihu chce vážně i varovně promluvit k naší hodnotově rozbředlé a relativizující současnosti, k návratu komunistů i dalších politických oblud.

Existuje vysvětlení pro to, že o tuto knihu lidé projevili nebývalý čtenářský zájem, takže se musí stále dělat dotisky a kniha se stala opravdovým bestsellerem?
Toufarovo svědectví je lidsky ohromně silné. Už jen ta jeho tvář, čistá a vroucná, se nás čímsi naléhavě dotýká. A pak – on, obyčejný venkovský muž, dokázal odolávat brutálnímu mučení, v hrozivé samotě a tmě, obklíčen vrahy. Tělem až do krve a smrti stvrdil to, co kázal a učil. Oslovuje skutky. Jeho kněžství bylo ve znamení praktické pastorace. Žádné klerikální zapouzdření před hříšným světem, ale veselá otevřenost. A ještě jeden moment hraje roli – pokusil jsem se napsat knihu neupovídanou, sevřenou, o živém, mužném člověku.  

V závěru knihy žádáš pamětníky, kteří by mohli dalším střípkem přispět do mozaiky života P. Toufara, aby se ti ozvali. Plánuješ tedy případné nové vydání knihy?
Ozvala se mi ještě řada pamětníků s dopisy či fotografiemi a během jara vyjde rozšířené a doplněné knižní vydání. Byl také nalezen konvolut Toufarových listů hradeckému biskupství z roku 1948, kdy jako zahrádecký kněz čelil okresním komunistům, kteří usilovali o jeho přeložení. „Magnet“, kterým byl do Číhoště přitahován, je tím evidentnější a zřejmější.

Prvním vyvrcholením tvého zájmu o Josefa Toufara byla diplomová práce z roku 1992. Přiklonil ses v ní k názoru, že pohyb křížku zosnovala Státní bezpečnost. Dnes tvrdíš, že se tento jev nedá racionálně vysvětlit.
K číhošťským událostem jsem se v knize pokusil přiblížit z nového úhlu pohledu – odpovědět na otázku, proč se to vše stalo právě Toufarovi, kvalitnímu knězi. V roce 1992 nebyla možnost prostudovat tolik archivních materiálů jako dnes. A od té doby jsem měl příležitost mluvit s řadou dalších svědků, podrobně zkoumat Toufarův život a také čas o všem důkladně přemýšlet. Došel jsem k přesvědčení, že se v Číhošti 11. prosince 1949 nejednalo o provokaci StB, nýbrž o tajemný, mystický jev. Estébáci se do celé kauzy vbourali až začátkem ledna 1950 a jako materialisté nemohli přijmout teorii, že nešlo o zásah lidské ruky. Zběsilé údery vyšetřovatele Máchy do Toufarovy tváře a těla byly výrazem běsnícího strachu špiček komunistického režimu z praktického popření základních pouček jejich ateistického kultu. Pohyb číhošťského kříže rozzuřil k nepříčetnosti totalitního rudého Leviathana, který chtěl v té době přistoupit ke „konečnému řešení náboženské otázky“.

Toufarovi farníci od samého počátku považovali pohyb křížku za zázrak či zásah Boží. Co pro tebe setkávání s nimi znamenalo?
Řada z nich to nejdříve četla jako znamení osobní, určené jim samotným. A postupně začali hledat způsob interpretace – podobně jako P. Toufar, který byl opatrný v používání slova „zázrak“. Toufar v jednom dopise píše: „můžeme konstatovat čistě jen věc. Že Bůh ukázal, že je skutečně, že je mezi námi, že kněz musí si být vědom svého posvátného úřadu…“ Hovořil jsem se dvanácti svědky pohybu kříže z 11. prosince 1949. Všechna ta setkání pro mne znamenala autentický dotyk. Oni osobně ručili za viděné a většina z nich pevně potvrzovala, že se jednalo o tajemný jev.

Jak bys ty sám charakterizoval pohyb křížku? Šlo o zázrak či Boží znamení?
Nejzákladnějším obrazem celé kauzy je pro mne Toufarův život, v němž je přítomno – stejně jako v pohybu číhošťského kříže – jisté Boží vedení. P. Toufar se nepřipletl pasivně do dějinného soukolí, které ho semlelo, nýbrž patřil, řečeno slovy francouzského spisovatele Léona Bloye, mezi „vzpřímené duše, jaké Prozřetelnost uchovává pro přímočará muka“. Jako by byl různými životními překážkami předem připravován. Sám pro sebe si pohyb číhošťského kříže a jeho následné zkroucení čtu jako Boží dotyk – zachvění. Bůh promluvil skrze otřásání kříže a otřásání svého lidu, který bude znovu vystaven pronásledování a bude kráčet temnou nocí. Kříž se zachvěl, ale nespadl.

Jeden žák sedmé třídy zareagoval na mé vyprávění o výsledcích tvého bádání slovy: „Pokud to byl zázrak, nebyl to dobrý zázrak, protože Josefa Toufara umučili.“ Co bys mu na to řekl?
Zázrak, nebo přesněji tajemný pohyb, číhošťského kříže je pro mě Božím znamením. A takové znamení může posilovat ve víře, přinášet naději, ale může být zároveň varováním. Josefa Toufara neusmrtil pohyb kříže ani Bůh, nýbrž horda fanatických stoupenců bolševické ideologie. Stejně jako když Bůh poslal na svět svého syna, byl to Herodes, a ne Bůh, kdo dal povraždit nevinné děti.

Josef Toufar podepsal režimem organizovanou Katolickou akci, zdravici Stalinovi, v roce 1949 přijal komunistický zákon o vztahu státu a církve…
Po svém dramatickém přeložení ze Zahrádky byl P. Toufar pochopitelně opatrnější. Na druhé straně – podpis pod Katolickou akcí vzápětí odvolal a zdravici Stalinovi podepsala a složení slibu Československé republice učinila drtivá většina duchovních – nebyl to žádný kolaborantský ústupek. A k tomu je třeba přečíst si Toufarův posudek od církevního tajemníka: není ochoten k budovatelskému úsilí. Toufar v Číhošti nevyčuhoval, ale ani se nehrbil, nepodlézal.

Čím nás může dnes Josef Toufar inspirovat?
Neformálností, sociální citlivostí, smyslem pro humor, naplněností ve svém povolání, nestavěním zdí mezi věřícími a nevěřícími. I angažovaností ve věcech obce a kraje – třeba organizováním kulturních akcí. Hovořil o Kristu méně slovy, ale více skutky.

Jakým člověkem byl vyšetřovatel StB Ladislav Mácha, který Josefu Toufarovi surovým zacházením způsobil smrt?
Nejen byl, on stále žije! Několikrát jsem s ním hovořil. Vyprávěl mi, že pochází z katolické rodiny, jako kluk ministroval, chodil v procesí na Svatou Horu a už tehdy se mu prý katoličtí duchovní zhnusili. Po únoru 1948 se stal velitelem estébácké instruktážní skupiny, jež působila ve Valdicích, a patřil tam mezi nejbrutálnější sadisty. V životě jsem se nesetkal s tak nenávistně kyselým člověkem. Před soudem vystupoval jako chudáček stařeček, chodil tam o dvou francouzských holích, ale cestou domů je vůbec nepoužíval. Neustále mi opakoval, že křesťanství je největší podvod světa.

Prokurátor Karel Čížek vyslýchal P. Toufara i obyvatele Číhoště. Ve své diplomové práci zvýrazňuješ jeho roli více než dnes. Zmiňuješ jeho českobratrský evangelický původ a nenávist vůči katolíkům inspirovanou povrchním prvorepublikovým pojetím husitské tradice. Proč ten rozdíl?
Na počátku devadesátých let nebyl možný přístup k řadě archiválií a Čížkova role v číhošťské kauze byla do té doby Jiřím Brabencem a dalšími publicisty, včetně mě samotného, zveličována – třeba na úkor velitele jednoho ze sektorů StB Josefa Čecha. Výslechů Toufara se Čížek nezúčastňoval, vyslýchal svědky pohybu křížku, byl přítomen u filmové rekonstrukce a připravoval se – společně s prokurátorkou Brožovou-Polednovou – k inscenovanému veřejnému procesu s P. Toufarem. Čížek se také nechvalně vyznamenal v dalších proticírkevních procesech. Knihou vyvracím jednu z tradovaných legend – v propagandistickém filmu kamera na kazatelně nezachytila prokurátora Čížka, ale přímo zmučeného P. Toufara několik hodin před jeho smrtí. A ruka, která tahá ve filmu za drátky, není Toufarova, nýbrž estébáka Průši, jenž se k tomu v roce 1968 doznal.

Josef Toufar zemřel 25. února 1950 v sanatoriu pro stranické kádry v Legerově ulici v Praze. V téže budově umírá 19. ledna 1969 českobratrský evangelík Jan Palach. Nelze to chápat jako ekumenické znamení vyzývající ke smíření po staletích různých výčitek?
Ta budova je podivuhodným místem, propojením dvou novodobých českých mučedníků a dvou náboženských tradic. Shodli jsme se s historikem Petrem Blažkem, že by na této budově měla být umístěna pamětní deska zdůrazňující právě toto osudové dějinné protnutí.

Proč právě na Vysočině došlo k nejznámějším zločinům komunismu, jako je „číhošťský zázrak“ či babický proces, při němž bylo odsouzeno k smrti sedm našich občanů-katolíků?
Je to krajina žulovitá – pevné podloží, neúhybné charaktery, víra testovaná řadou protivenství. Katolíci a evangelíci, faráři i laici se na Vysočině osvědčili v protinacistickém odboji. Těchto pevných vazeb si byli komunističtí funkcionáři vědomi. Na Vysočině se také nedařilo zakládat zemědělská družstva. Soukromí zemědělci patřili k čelným představitelům svých obcí – třeba Antonín Plichta ze Šebkovic, popravený se svými dvěma syny v babické kauze. A Vysočina měla své katolické intelektuály – od Josefa Floriana až po Jana Zahradníčka. Bolševik usiloval tyto pevné vazby zpřetrhat. To se mu bohužel podařilo. K mému zděšení Vysočina nyní volí Miloše Zemana za prezidenta.   

Můžeme jako společnost odčinit dluh, který vůči Josefu Toufarovi máme?
Nevím, jestli se jedná o dluh celé společnosti. Řada ulic, budov, parků či turistických stezek dnes nese Toufarovo jméno či pamětní desku. Domnívám se, že z jeho oběti (a z obětí dalších mučedníků) i kněžského nasazení by v současnosti daleko více a podstatněji mohla a měla čerpat právě katolická církev. Ale je tu ještě jeden dluh – jeho tělo by mělo být exhumováno z šachty ďáblického hřbitova a důstojně pohřbeno v Číhošti, kam P. Josef Toufar bytostně patří.  

Rozhovor, který připravil Michal Šimek, vyšel v příloze Katolického týdeníku Perspektivy č. 4 /2013

Základní údaje o Miloši Doležalovi a jeho tvorbě čtěte na stránce Slovníku české literatury po roce 1945

Diskuse

Vzpřímená duše pro přímočará muka - rozhovor s Milošem Doležalem

Politické procesy jako divadlo

Komunisté prováděli velmi tvrdou propagandu.A přesto nemohu pochopit, že se většina nechala zlomit.Jsem ročník 1942.Rezoluce dětí žádajících trest smrti jsou otřesné...

počet příspěvků: 1 | poslední příspěvek: 13.7.2015 14:15Vstup do diskuse >>

Související články

_Zajímavé odkazy

Archiv bezp. složekDigi. archiv časopisůCentropaSlovník české literaturyElektronická knihovnaASUDLiteratura ke staženíBibliografie od roku 1961Biografický archivMene Tekeljanpalach.czNárodní archivPamátník Vojna My jsme to nevzdaliPamátník LidicePolitičtí vězni.czPříběhy bezprávíMetodický portál RVPSorelaÚstav pamäti národaVONS.czmultikulturalita.czŽivá paměťAnna FrankováRomano Džaniben17. november 1989Demokratická revoluce 1989Cesta k listopaduHolocaust Memorial CenterTerror HázaExil 20. stoletíHlocaust.czTváří tvář historiiDeportálEuropeanaZmizelí sousedéSvobodně!Ośrodek KARTAMuezum Varšavského povstáníScriptum.czSlezské zemské muzeumČs. vizuální kultura v 50. letechMapováníProjekt Věrný zůstanuJeden svět na školáchStopy totalityo. s. Asi-milovaníProjekt Školákem v ProtektorátuGulag.czRyszard Siwiec 1909–1968Společnost Edvarda Beneše_Příběh Jana ZajíceOśrodek Pamięć i PrzyszłośćLogo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Neviditelné oběti komunismuCentrum pro studium holokaustu a židovské literaturyPandorina skrinkaMuzeum v krabičce
Více...

_Související články

1.11.

Nastolení komunistického režimu a první politické procesy v ČSR na přelomu 40. a 50. let

První část výkladové prezentace vycházející ze souhrné studie PhDr. Jiřího Pernese Ph.D. "Politické procesy 50...
22.11.

Římskokatolická církev v období normalizace

Studie se zabývá postavením katolické církve v Československu v období normalizace. Popisuje stručně stav círk...
12.10.

Katolická církev v období protektorátu - odboj a utrpení

Studie se zabývá postavením katolické církve v Československu v období Protektorátu Čechy a Morava. Popisuje s...
31.7.

Pryč od Vídně, pryč od Říma! Katolická církev v období první republiky (1918–1938)

Studie se zabývá postavením katolické církve v Československu v období tzv. první republiky. Popisuje stručně ...
10.6.

Karlovarský program – plán likvidace katolické církve

Studie se zabývá Karlovarským programem, plánem KSČ na likvidaci katolické církve v Československu po únoru 19...
30.4.

Osudy biskupa ThDr. Josefa Hloucha

Biografická prezentace shrnuje životní osudy monsignora a českobudějovického biskupa ThDr. Josefa Hloucha (190...
1.1.

Fotogalerie Jerzy Popiełuszko - kněz Solidarity

Kněz Jerzy Popiełuszko se stal obětí komunistické zvůle i symbolem odvahy a boje proti totalitě. Coby mladý kn...
30.11.

Internace českých biskupů v době komunismu

Prezentace se zabývá důvody, charakteristikou a cíli internace českých biskupů v širším kontextu proticírkevní...
21.11.

Koncentrační tábor Dachau – symbol utrpení českých kněží

Studie se zaměřuje na život českých kněží v KT Dachau, popisuje historii tábora, výjimečné postavení duchovníc...
25.10.

Arcibiskup Josef Beran - muž vzdoru, bolesti a naděje

Stručné nahlédnutí do životních osudů profesora, rektora semináře, vězně, pražského arcibiskupa a vyhnance ThD...
14.9.

MUČENÍ - pracovní list k cyklu Abeceda komunistických zločinů

Pracovní list pro učitele je součástí sady 26 metodických materiálů, které lze využít jako jako navazující akt...
9.5.

Kardinál König a vatikánská „východní politika“ – Překonání izolovaného postavení církve v komunistickém režimu

Studie se zabývá osobností vídeňského arcibiskupa kardinála Franze Königa a jeho cílevědomou „politikou návště...
24.11.

Akce Kláštery

Tajné akce StB (5/40). Jedné dubnové noci roku 1950 změnili českoslovenští komunisté život 2376 mnichům. Ztrat...
4.11.

Jerzy Popiełuszko - kněz Solidarity

Biografická výuková prezentace představuje výjimečnou osobnost polského kněze Jerzyho Popiełuszka, kterého pol...
30.4.

Perzekuce mužských řádů a kongregací v českých zemích a Akce K

Výkladová prezentace je zaměřena na postavení církve v komunistickém Československu po roce 1948, pronásledová...
Více souvisejících...

_Prameny

IWALKS: VZDĚLÁVÁNÍ V MALÝCH SKUPINÁCH A NA ULICI

Aktualizováno: 11.1.2021 23:32 | Rubrika: Napříč stoletím
IWALKS: VZDĚLÁVÁNÍ V MALÝCH SKUPINÁCH A NA ULICI

IWalk je vzdělávací aktivita spojující unikátní filmové vzpomínky pamětníků z celého světa s kontextem každodenního prostoru, ve kterém žijeme.

_Metodika

Dějepis pro všechny a o všech!

Aktualizováno: 21.12.2022 11:43 | Rubrika: Československo v letech 1918-1938
Dějepis pro všechny a o všech!

Dějepis pro všechny a o všech je princip, kterým se řídil tým metodiček Multikulturního centra Praha při tvorbě nového vzdělávacího webu digitalnipracovna.cz.

_Aktuality

Byli vyhlášeni vítězové XIV. ročníku EUSTORY

Aktualizováno: 28.9.2023 15:16 | Rubrika: Akce Moderních Dějin
Byli vyhlášeni vítězové XIV. ročníku EUSTORY

V pátek 22. září 2023 byly v ostravském Centru PANT vyhlášeny výsledky české verze celoevropské soutěže EUSTORY a vítězové byli oceněni iPhony, knižními, finančními odměnami a jejich tutoři ročním bezplatným předplatným časopisů D...

_Dějiny v médiích

Oslavte Den vítězství a projděte se historií s videi a pracovními listy

Aktualizováno: 27.4.2020 19:59 | Rubrika: Speciály, Video
Oslavte Den vítězství a projděte se historií s videi a pracovními listy

ČT edu vytvořilii speciál kolekci videí a pracovních listů k druhé světové válce. Znalost historie nám pomáhá určit směr našich budoucích kroků. Konec druhé světové války je důležité si připomínat, a proto vám přinášíme speciální ...

 
© Všechna práva vyhrazena 2009 - 2024 Občanské sdružení PANT
Materiály na tomto portálu jsou určeny pouze pro vzdělávací účely.
Občanské sdružení PANT