Výukový materiál Jak učit o holocaustu
Materiál „Jak učit o holokaustu – Na pomoc učitelům dějepisu a občanské nauky“ je příspěvkem k výuce tématu, jež pro nás Evropany představuje silné memento. Téma je součástí výuky dějepisu, při aktivním a tvořivém přístupu vyučujícího však může být zapojeno i do výuky občanské nauky, základů společenských věd či literatury. Jako hebraistka, kulturoložka, lektorka přednášek pro školy i veřejnost a organizátorka kulturních akcí v synagogách Turnov a Jičín si dovoluji nabídnout své dosavadní zkušenosti jako inspiraci pro učitele, jejichž práce si velmi vážím.
Témata židovských dějin a kultury v Evropě, holokaustu a vzniku a vývoje státu Izrael jsou na jednu stranu nedílnou součástí historie naší židokřesťanské kultury, na druhou stranu jsou natolik specifická, že je potřeba je s hlubší znalostí vždy zařadit do kontextu, aby skutečně došlo k jejich pochopení. Z vlastních zkušeností studentky a matky studentek vím, že studující často zbytečně ztratí zájem o historické téma z důvodu nesrozumitelného, odborného či formálního jazyka, přílišného množství fakt (názvů, dat, hesel), nemožnosti se s tématem ztotožnit a vcítit se do něho, tj. použít i jiné než racionální a intelektuální funkce, nemožnosti vztáhnout téma ke svému osobnímu životu a životní realitě. Dějepis a občanská nauka mají přitom na rozdíl od jiných předmětů mimořádný potenciál vtáhnout aktivně studenty do příběhu a propojit minulost se současností. Lidská psychická přirozenost je poměrně stabilní, nelze tedy tvrdit, že něco takového jako holokaust se „už nikdy nemůže opakovat“. Jistě ne ve stejné formě – ale v podobné? V lidské povaze je příliš mnoho nevědomého a nekultivovaného obsahu, se kterým ještě neumíme pracovat. Téma fatálního selhání humanitního dědictví Evropy a hodnot, na kterých je postavena, stále posluchače zajímá a vyvolává otázky otevírající i aktuální společenská, politická, psychologická či spirituální témata, i s ohledem na současné zpochybňování mnoha demokratických hodnot.
Materiál je rozdělen do pěti částí: Úvod, Před válkou, Válka a holokaust, Po válce a Léčení. V „Úvodu“ je historie a kultura Židů zasazena do souvislostí vůči křesťanské Evropě. Dle mé zkušenosti jsou tyto souvislosti často z výuky vynechány. Jsem však přesvědčena, že studenti bez nich nemohou holokaust relevantně pochopit (viz. např. příprava role Židů jako „Těch Jiných“, „The Other“, v křesťanském antijudaismu). Část „Před válkou“ zmiňuje nástup nacismu v Německu a jeho příčiny. Část „Válka a holokaust“ se více než na faktografické údaje soustředí na témata, jež jsou možná pro historiky okrajová, zároveň ale představují silné lidské příběhy. Skrze ně lze téma lépe přiblížit a pochopit i na emoční úrovni (např. Role jazyka, Přenos viny, Židovské tajné archívy, Židé a odboj, Ženy za holokaustu, Děti za holokaustu). Část „Po válce“ se věnuje bezprostřednímu dění i reakcím na prožité tragédie, s přesahem do současnosti (Antisemitismus dnes, Zneužívání holokaustu). Část „Léčení“ se věnuje tématu léčení individuálního i kolektivního traumatu obětí i viníků. Toto téma obvykle v historické literatuře chybí, přitom má mj. silný dopad na současnost v Izraeli a Německu. Téma léčení paměti je nepochybně aktuální i v naší současné post-komunistické společnosti.
Texty jsou psány formou krátkého výkladu a doplnění vysvětlujících citací z literatury, odkazy na dokumenty, literaturu, weby a hrané i dokumentární filmy, které lze při výuce použít, diskusní témata, možnost zapůjčení tematických výstav. Pro lepší orientaci je text barevně členěn.
Text byl psán v roce 2013. Od té doby samozřejmě mnoho materiálů přibylo. Každého autora svrbí ruce a rád by mnohé upravil, opravil, doplnil… Leč ponechávám v původní podobě. Osobně ráda pracuji s kvalitním filmovým zobrazením, protože skrze sílu obrazů má médium filmu dopad jak na intelektuální - mentální, tak na citovou - emocionální složku člověka. Dovolím si tedy na závěr doporučit dva podnětné filmy: německý film italského (!) režiséra Giulia Ricciarelliho „Labyrint lží“ (Im Labyrinth des Schweigens, 2014) a britský film „Popírání holokaustu“ (Denial, 2016). „Labyrint lží“ se odehrává na přelomu 50. /60. let, kdy se mladý idealistický právník v německé poválečné společnosti (jež trpí kolektivním zapomenutím a popíráním) dozvídá o válečných zločinech a usiluje o postavení svých vzorných spoluobčanů, bývalých příslušníků SS, před soud. Film končí na prahu prvního procesu s válečnými zločinci konaným v Německu, tzv. Frankfurtského procesu, jemuž předsedal významný, leč nenáviděný židovský soudce Fritz Bauer, jeden z „architektů“ demokratického práva a spravedlnosti v poválečném Německu. Film „Popírání holokaustu“ věrně zachycuje známý proces historičky holokaustu Debory Lipstadt a popírače holokaustu Davida Irvinga v roce 2000 v Londýně - a poněkud děsí svojí aktuálností.
Text materiálu lze zdarma stáhnout ve formátu pdf ZDE
Materiál „Jak učit o holokaustu – Na pomoc učitelům dějepisu a občanské nauky“ autorky Terezie Dubinové, PhD. vznikl v rámci Projektu „Kulturní dědictví česko-polského příhraničí“, reg.číslo CZ.3.22/3.3.01/10.02094. Projekt byl spolufinancován z Evropského fondu regionálního rozvoje – Fond mikroprojektů Cíl 3 OPPS 2007-2013 prostřednictvím Euroregionu Nisa- Nysa „Překračujeme hranice“.
Související články
- Modernita a holocaust (26.1.2016)
- Od pochybování k popírání holocaustu – mystifikace druhé a třetí generace, meze svobody (9.1.2016)
- Člověk ve válce a válka v člověku – holocaust (23.5.2015)
- Historie Holocaustu (Šoa) s přihlédnutím k Protektorátu Čechy a Morava (12.11.2011)
- Jaké je umění o holocaustu? (21.6.2010)