
Volá Londýn
Představujeme vám pracovní list, který analyzuje čtyři krátká videa. Ta dokumentují působení Oty Ornesta a Josefa Schwarce – Červinky v československé sekci zahraničního servisu BBC v Londýně, kde během II. světové války oba pracovali společně s Pavlem Tigridem jako rozhlasoví redaktoři a hlasatelé. Jedná se o filmový sestřih, jehož podkladem byl téměř čtyřhodinový záznam dvou interview pocházejících z databáze USC Shoah Foundation. Tento společný projekt Moderních dějin a USC Shoah Foundation vznikl jako jeden z výstupů expertního semináře pro učitele „Svědectví pamětníků ve výuce pro 21. století“, který proběhl v srpnu roku 2012 v centru vizuální historie Malach v Praze na Malé Straně.
Emigrace
15. březen 1939 Otovi Ornestovi a Josefu Schwarzovi kompletně změnil život. Ota Ornest tehdy působil v plzeňském Městském divadle a byl z něj na hodinu propuštěn. Josef Schwarz byl málem zatčen gestapem, když pálil odborářské seznamy. Tehdy bydlel v Praze s Pavlem Tigridem a znal se osobně s básníkem Jiřím Ortenem, shodou okolností šlo o bratra Oty Ornesta. Následující sestřih popisuje, jaká byla motivace těchto dvou mladých mužů odejít do ciziny, opustit v protektorátu své příbuzné a blízké. Snímek ukazuje, jak složité rozhodnutí to bylo. Zatímco se Josefu Schwarzovi, opět společně s Pavlem Tigridem, podařilo dostat kuriózně vlakem přes německou Třetí říši do Holandska a Anglie, tak cesta Oty Ornesta byla delší jak časově, tak vzdálenostně. Vedla po tzv. Legionářské cestě přes Moravskou Ostravu do Polska, pak přes Švédsko do Anglie.
Stopáž: 10:08 min.
Střih: Marcel Mahdal
České vysílání BBC
Po vyhlášení války Německu začala BBC 5. Září 1939 vysílat v češtině pravidelně. Zpočátku 15 minut denně, ale koncem roku 1939 už BBC vysílala česky (a nepravidelně i slovensky) třikrát denně po patnácti minutách. Vysílalo se nejprve z improvizovaných studií (zřízených na bruslařském kluzišti v londýnské čtvrti Maida Vale) potom z Broadcasting House a přilehlých detašovaných pracovišť, a konečně z dnešního sídla v Bush House, který byl vybudován, aby se těsně před hospodářskou krizí stal dalším z obchodních center ve středu Londýna. Za protektorátu okupanti trestali poslech zahraničního rozhlasu smrtí; většina přijímačů nemohla ladit krátké vlny. Tomu se dalo odpomoci způsobením zkratu na ladící cívce improvizovaným kovovým vodičem. Říkalo se mu "čerčílek" a nejefektivnější byla jubilejní stříbrná desetikoruna k 10. výročí republiky.
Málokterý posluchač si za války uvědomoval, že vlastně poslouchá dvojí vysílání – zahraniční vysílání BBC a vysílání československé vlády v exilu. Vedle promluv Eduarda Beneše se k posluchačům obraceli zejména populární Jan Masaryk a také ministři Ripka a Drtina, Clementis a představitelé komunistů v exilu Nosek, Valo a Hodinová-Spurná.
Po definitivním uznání čs. vlády BBC postoupila tomuto vysílání dva další časy; byly ohlašovány jako Hlas svobodné republiky a tlumočily převážně vládní stanovisko a výzvy k různým akcím.
Vedoucí československého oddělení byla Sheila Grant-Duffová, autorka knihy Europe and the Czechs. V redakci pracoval Josef Kodíček, G. Stern, Josef Kosina. K nim se později přidali právě Pavel Tigrid, Ota Ornest, Josef Schwarz a další. V následujícím videu popisují Ota Ornest a Josef Schwarz svůj nástup k české redakci BBC a strukturu vysílání, nutnost překladů do a z angličtiny kvůli zásahům cenzorů. Ota Ornest popisuje, jak obtížná byla hlasatelská práce zejména během Heydrichiády, kdy vzdávali holt popraveným. Ota Ornest v něm vzpomíná na své onemocnění tuberkulózou a na dopis od Pavla Tigrida, ve kterém mu sděloval, že se Spojenci právě vylodili v Normandii.
Stopáž: 11:09 min.
Střih: Marcel Mahdal
Bombardování Londýna
Ota Ornest vzpomíná na těžkosti každodenního života v Londýně sužovaného častým bombardováním, chození do krytů, denní divadelní představení a projekce v kinech přerušovaná bombovými útoky, výbuch rakety V-2, kterého byl svědkem, statečnost a klid všech Britů během náletů.
Stopáž: 7:28 min.
Střih: Marcel Mahdal
Konec války
8. května 1945 měl Ota Ornest pro domácí posluchače v protektorátu referovat ze zvláštního stanoviště BBC přímo na Piccadilly v centru Londýna o oslavách konce války po německé kapitulaci. Přenos však neproběhl, protože byl na poslední chvíli odvolán kvůli zprávám z Prahy, kde právě probíhaly těžké boje. Pavel Tigrid společně s Otou Ornestem však chtěli české posluchače povzbudit zprávou o pomoci české letky bojující Praze. Po odvysílání zprávy se však redaktoři dozvěděli, že letka musela nuceně dosednout již v Remeši pro nesouhlasné stanovisko sovětů, kteří akci zablokovali, protože chtěli Prahu osvobodit sami.
Stopáž: 6:30 min.
Střih: Marcel Mahdal
Rozhovor s Otou Ornestem byl natočen pro USC Shoah Foundation 22. března 1996 a vedla jej Eva Dušková.
Interview s Josefem Schwarzem byl natočen 29. července 1996 za dotazování Miriam Ledererové.
Životopisy pamětníků:
Ota Ornest (6. července 1913 Kutná Hora – 4. srpna 2002 Praha),
Ota Ornest, vlastním jménem Ota Ohrenstein, byl český divadelní dramaturg, režisér, herec, překladatel a někdejší ředitel Městských divadel pražských, bratr básníka Jiřího Ortena. Ve druhé polovině 30. let studoval na dramatickém oddělení pražské konzervatoře. Byl hercem a režisérem Středočeské činohry J. Burdy, košického Národního divadla, a pak plzeňského Městského divadla. Krátce po 15. březnu 1939, který jej zastihl v plzeňském angažmá, odešel přes Ostravu a Polsko do exilu ve Velké Británii. Za 2. světové války se i nadále věnoval divadlu, redigoval časopis Mladé Československo a od roku 1941 působil v československém rozhlasovém vysílání BBC, nejdříve jako překladatel a hlasatel, později i jako spoluautor a autor relací. Po skončení druhé světové války nastoupil do Realistického divadla. Od roku 1950 do roku 1972 zastával funkci ředitele Městských divadel pražských a patřil ke vůdčím osobnostem tzv. „zlaté éry“ Městských divadel také jako režisér a dramaturg. Pražskému publiku představil řadu významných autorů, v mnoha případech ve vlastním překladu (přeložil 60 divadelních her). Spolupracoval také s Alfrédem Radokem. V únoru roku 1972 byl odvolán z funkce. Byl však ponechán v divadle jako režisér do doby svého plánovaného penzionování v roce 1977. V roce 1977 však byl zatčen a při závěrečném přelíčení ve dnech 17. - 18. října 1977 u Městského soudu v Praze odsouzen v procesu vedeném s Václavem Havlem, Františkem Pavlíčkem a Jiřím Ledererem na tři a půl roku nepodmíněně za trestný čin podvracení republiky za to, že napomáhal dovozu literárních děl zakázaných autorů do zahraničí. Šlo zejména o paměti Prokopa Drtiny. Ve fyzické a psychické tísni podlehl nátlaku StB a za slib milosti se v televizi veřejně kál. Ještě před svým zatčením dvakrát prodělal infarkt a trpěl cukrovkou. U Nejvyššího soudu dosáhl snížení trestu na dva a půl roku, poté dostal prezidentskou milost a 6. dubna 1978 byl propuštěn z vězení. V 80. letech redigoval pro Židovskou obec v Praze věstník Žno a Židovskou ročenku. Byla to jediná nabídka oficiální práce, kterou mohl sehnat, což mu pomohlo nebýt "přiživníkem" bez razítka v občanském průkazu.
Ukázka z knihy: MOTL, Stanislav. Mraky nad Barrandovem. Vyd. 1. V Praze: Rybka Publishers, 2006, 310 s., [16] s. čb obr. příl. ISBN 80-861-8251-7.
VZPOMÍNKA DRAMATIKA OTY ORNESTA
„Patnáctý březen mě zastihl v Plzni, kde jsem byl v angažmá. Dostal jsem se tam z Košic, tam jsem v sezóně 1937 až 1938 působil jako herec a režisér české a slovenské činohry. V Plzni jsem také prvně uviděl německé tanky a po zuby ozbrojené německé okupanty. Ředitel divadla Zítek mi pak suše řekl, že musím okamžitě z divadla. Nikdo se mnou nepromluvil, zastrašení kolegové se otáčeli zády...
Pak mám v sobě další vzpomínku: První máj 1939. Jsem v Praze, jdu od Klárova k nábřeží a vcházím do své oblíbené kavárny. U stolu sedí známí, tváří se podivně, nerozumím tomu. ,Co se děje?'... ,Copak ty sis ničeho nevšiml? Tak se podívej na tu stěnu,' slyším odpověď. Podívám se určeným směrem a - Návštěvy Židů nejsou vítány, čtu nápadně vyvedený nápis. Nic takového jsem dosud nikde neviděl. Nařízení tohoto druhu nebyla ještě obvyklá. Horlivý nájemce kavárny chtěl být, jak se říká, první. Zavolal jsem vrchního, zaplatil a odešel pryč. Tehdy jsem si uvědomil, že musím pryč. Jestli chci přežít, musím odejít. Na rodinné radě jsme rozhodli, že nejprve odejdu za hranice s bratrem Jiřím (básník Jiří Orten - pozn. S. M.). Později měla za námi odejít maminka a tehdy desetiletý bratr Zdeněk (Zdeněk Ornest, po válce známý český herec - pozn. S. M.). Maminka však byla proti a Jirka to nakonec vzdal taky. Mně se pak podařilo přes Ostravu a Polsko dostat do Velké Británie. Divadlo jsem dělat nepřestal. V londýnském Arts Theatre jsme s několika přáteli po paměti rekonstruovali Burianovy Lidové suity, v Rudolf Steiner Hall jsme připravili vzpomínkový večer věnovaný Karlu Čapkovi. Dělal jsem ochotnické divadlo, redigoval časopis Mladé Československo a od roku 1941 jsem byl v BBC - jako překladatel a hlasatel, později i jako autor a spoluautor některých relací. Až po válce jsem se dozvěděl, že maminku se Zdeňkem čekal Terezín. Zdeněk pak putoval do Osvětimi a do dalších koncentračních táborů. Naštěstí oba přežili. Na rozdíl od Jiřího, který tragicky zahynul v jedenačtyřicátém roce..."
Josef Schwarz (16. červen 1915 Luže - 23. srpen 2003 Praha)
byl český rozhlasový režisér, herec a překladatel. Narodil se v rodině podnikatele Viktora Schwarze v městečku Luže. Studoval gymnázium ve Vysokém Mýtě, v Chrudimi a v Pardubicích, ale žádné nedokončil. Nakonec odešel do Prahy, kde studoval jednoroční obchodní školu. Poté pracoval (1935-1937) jako úředník u firmy Philips. Za vlastní úspory ale začal studovat dramatické oddělení pražské konzervatoře. Jeho přáteli byli Pavel Tigrid a Jiří Orten. Jeho první rozhlasovou úlohou byla recitace veršů Vítězslava Nezvala v roce 1937. 23. března 1939 uprchl spolu s Pavlem Tigridem do Velké Británie. Zde nejprve absolvoval kurs pro svářeče a pracoval v továrně. I během války pořádali spolu s Otou Ornestem a Josefem Ledererem divadelní představení. V roce 1941 byl spolu s Otou Ornestem přijat do československé redakce BBC. V roce 1944 onemocněl tuberkulózou. Léčil se v jižní Anglii a po skončení války ve švýcarském Davosu. Zde přeložil svou první knihu (William Saroyan: Jmenuji se Aram). V roce 1947 nastoupil do Československého rozhlasu. Aby nedocházelo k záměně se stejnojmenným dalším zaměstnancem rozhlasu, zvolil si pseudonym s příjmením své matky za svobodna - Červinka. V roce 1952 byl pro svou bývalou spolupráci s BBC a další kádrové důvody (syn továrníka, přítel Pavla Tigrida, bratr emigranta) propuštěn, ale po jisté době opět přijat. Věnoval se rozhlasové režii, recitaci a překladům z angličtiny.
Projekt „Svědectví pamětníků ve výuce pro 21. století“
USC Shoah Foundation - Institut pro vizuální historii a vzdělávání letos spustil expertní mezinárodní vzdělávací program pro učitele v Evropě, nazvaný Svědectví pamětníků ve výuce pro 21. století. Program je zaměřen na vzdělávací využití téměř 52 000 svědectví pamětníků holocaustu a dalších svědků uchovávaných v archivu Institutu. Svědectví mají sloužit k rozvoji studentské gramotnosti, posílení schopností kritického myšlení a podpoře zodpovědného občanství.
Poslechněte si reportáž Jana Sedmidubského na rozhlasové stanici Vltava o Pavlu Tigridovi a Jazykovém gymnáziu Pavla Tigrida v Ostravě-Porubě ZDE.
Archiv USC Shoah Foundation je v České republice dostupný od roku 2010, díky existenci Centra vizuální historie Malach při Ústavu formální a aplikované lingvistiky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pro více informací navštivte www.malach-centrum.cz.
Pro více informací o USC Shoah Foundation navštivte www.dornsife.usc.edu/vhi (v angličtině) nebo http://dornsife.usc.edu/vhi/czech (v češtině).
Přílohy


Související články
- Jiří Potůček - krycím jménem Alois Tolar (11.6.2015)
- Přehled činnosti čs. zahraničního letectva na Západě podle úředních pramenů (1945) (26.1.2014)
- Narozeni ve městě, které se stalo Auschwitzem (23.1.2014)
- "Pan president se nám vrátil" - brožura o Edvardu Benešovi z roku 1947 (15.1.2014)
- Termíny putování výstavy o Pavlu Tigridovi ve školním roce 2013/2014 (26.8.2013)
- IWitness - databáze pamětníků holokaustu on-line (17.11.2012)
- Naše nová výstava: Pavel Tigrid – slovy proti totalitám (26.9.2012)
- Interview s Jaroslavem Krausem z databáze USC Shoah Foundation (4.9.2012)
- Pavel Tigrid novinář (1.6.2012)
- Artur Radvanský vzpomíná na převádění na Ostravsku (4.10.2011)
- Jan Orlík vzpomíná na převádění na Ostravsku (4.10.2011)
- Pavel Vranský vzpomíná na převádění na Ostravsku (4.10.2011)
- Jedinečné svědectví pana Viktora Laše (6.10.2009)