Společné hranice, společné příběhy
Úryvek ze svědectví Karla Borského a Lajose Erdélyiho pocházejí z archivu vizuální historie USC SF. Video vzniklo v rámci projektu „Společné hranice, společné příběhy“, jako výsledek spolupráce o. s. PANT a USC SF. Smyslem celého projektu je najít v českých, polských, slovenských a maďarských svědectvích takové příběhy, které svým záběrem hranice přesahují. Jednotlivá svědectví jsou přeložena do ostatních jazykových mutací, aby byla dostupná co nejširšímu publiku. Máme za to, že obecně sdílené a tradované předsudky a stereotypy přestávají být po zhlédnutí těchto svědectví pevné v základech a vedou k větší toleranci a vychovávají k zodpovědnému občanství.

stopáž: 3:15
jazyk: česky, maďarsky
titulky: česky

První evropský transport do Niska nad Sanem
Pod přímým vedením příslušníka SS Adolfa Eichmanna, pracovníka RSHA pro židovské záležitosti, bylo v říjnu 1939 transportováno z Ostravska 1223 židovských mužů do Niska nad Sanem v Polsku, kde měli vlastními silami vystavět tábor. Část z nich byla později zahnána k německo-sovětské hranici. Za ilegální přechod hranice byli odsouzeni na otrocké práce do sovětských gulagů. Někteří se po zrušení tábora v březnu 1940 mohli vrátit domů (301 vězňů ostravských a 200 vídeňských). Brzy však začaly další masové transporty do Terezína a koncentračních táborů.

Maďarsko jako útočiště židů
Židé byli v Maďarsku perzekvováni, ale přesto sem směřovalo z okolních Němci obsazených zemí velké množství židovských ilegálních uprchlíků.
Když se německá tajná služba se dozvěděla o snahách maďarské vlády uzavřít separátní mír, bylo rozhodnuto o vojenské obsazení Maďarska Němci. Na rozkaz náčelníka generálního štábu nekladla maďarská armáda dne 19. března 1944 okupačním silám žádný odpor (tzv. Operace Margarethe). Následně byl premiér Miklós Kállay odvolán a na jeho místo nastoupil bývalý vyslanec v Berlíně Döme Sztójay. Ten sestavil novou vládu výhradně z politiků krajní pravice a zakázal opoziční strany. V hospodářské oblasti vláda schválila zvýšení vývozu potravin a surovin do Německa. Namísto stažení maďarských jednotek ze SSSR byly na frontu poslány další divize. Odpovědí na tyto kroky bylo bombardování Budapešti angloamerickými vzdušnými silami. První velký bombový útok postihl hlavní město 3. dubna 1944, následovalo dalších 19 náletů.

Až do této doby chránil Židy v Maďarském království před fyzickou likvidací zákon. Od 29. března 1944 začalo platit nařízení, které nutilo nosit Židy žlutou hvězdu. Člověk toho vyznání už také nemohl dále vykonávat povolání, učitele, lékaře či advokáta. Židé byli shromažďováni v ghettech a následně transportováni do Osvětimi. První takový transport vyjel 15. května 1944. Do konce června jich bylo z venkova deportováno asi 440 000, z nichž 320 000 se domů nikdy nevrátilo. Horthy tyto deportace po několika měsících, na nátlak světových osobností reagující na svědectví dvou uprchlých vězňů, počátkem července 1944 zastavil. Tímto činem zachránil život 200 000 budapešťských Židů.

Karel Borský
Kurt Biheller (Karel Borský) se narodil v roce 1921 ve Fryštátu (Karviné), ale židovská rodina později žila v Moravské Ostravě v Luxově (dnes Verdunské) ulici a Kurt vystudoval gymnázium a dva ročníky obchodní akademie. Otec, matka i 13letý bratr byli zavražděni v nacistických vyhlazovacích táborech, Kurt se dostal do SSSR útěkem z lágru Nisko. Od hodnosti prostého vojína prošel celou anabázi 1. čs. armádního sboru v SSSR, válku ukončil jako poručík-velitel dělostřelecké baterie 5. pluku. Je spíše znám pod jménem Karel Borský, přijatým po roce 1945, autor memoárového díla Zítra začne obyčejný den. Zůstal v armádě, ale v době antisemitského štvaní po procesu se Slánským byl vyhozen a dokonce celý rok 1951 vězněn. Rehabilitován byl v roce 1957, byl členem dozorčí komise OSN v Koreji. Za svoji bojovou činnost byl vyznamenán dvakrát Čs. válečným křížem, Čs. medailí za chrabrost, sovětským řádem Rudé hvězdy a medailí Za pobedu nad Germanijej, rumunským Coroana Romaniei, polským Krzyz Walecznych atd. V roce 2000 byl povýšen do hodnosti brigádního generála, zemřel v roce 2001.

Lajos Erdélyi
Narodil se 17. května 1929 v rumunském Târgu Mureș v židovské rodině. Druhou vídeňskou arbitráží získalo Maďarsko polovinu Transilvánie. S příchodem války se podmínky zhoršovaly a rodina zažila několik pogromů. Maďarské bezpečnostní složky začaly s perzekucí židovského obyvatelstva. Byla zřízena ghetta. Erdélyiho rodina byla vystěhována do ghetta v Târgu Mureș. Po obsazení wehrmachtem v roce 1944 bylo odtud deportováno 4 600 židů do Ausvitz II. – Birkenau, včetně celé rodiny Erdéleyiů . Lájosova matka a sestra zemřely Osvětimi, jeho otci a jemu se podařilo přežít. Postupně prošel koncentračnímy tábory v Gross Rosena v Dörnhau, kdy byl osvobozen Rudou armádou. Po válce se vrátil do Rumunska. V roce 1988 se přestěhoval do Maďarska, kde působil jako známý fotograf. Rozhovor byl natočen v maďarském jazyce.

Interview pochází z archivu USC Shoah Foundation je v České republice dostupný od roku 2010, díky existenci Centra vizuální historie Malach při Ústavu formální a aplikované lingvistiky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pro více informací navštivte www.malach-centrum.cz.

Pro více informací o USC Shoah Foundation navštivte www.dornsife.usc.edu/vhi (v angličtině) nebo http://dornsife.usc.edu/vhi/czech (v češtině).