Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Leninovy Dubnové teze ze 17. dubna 1917 byly jedním ze základních textů komunistické ideologie, předznamenaly politický vývoj v Rusku a v pozdějších letech také v dalších státech směřujících k socialismu. Teze vznikly v době, kdy prozatímní vláda odmítala vystoupit z bojů I. světové války a zradit tak spojenecké závazky Ruska vůči dohodovým mocnostem. Podle Lenina byla válka vedena imperialistickými silami na úkor zájmů dělnictva. Stávající prozatímní vláda byla podle něj vládou kapitalistickou, a proto v důsledku také vládou namířenou proti dělníkům a podporující vedení války. Leninovy teze jsou rozpracováním aktuální stranické taktiky pro přechod politického vývoje v Rusku od revoluce buržoazně demokratické (jak ji označovali komunisté) k revoluci socialistické. A to cestou utvoření "opravdové" dělnické strany, to jest podle Lenina strany komunistické. Jejím cílem má být nejen svržení Prozatímní vlády, ale zničení kapitalismu jako systému.
Cílem komunistické taktiky mělo být odstranění všech orgánů stávajícího státu a jejich nahrazení dělnicko-rolnickou samosprávou prezentovanou sověty (bez reprezentantů tzv. "oportunistických sil"). Vojenské či policejní složky státu by měly být nahrazeny všeobecným ozbrojením lidu, což je výrazem touhy po radikální politické proměně provedené i násilnými revolučními prostředky. Součástí Leninovy taktiky byl populární příslib převzetí soukromého majetku (továren a bank) do veřejného vlastnictví.

1. Poměr bolševiků k válce v protikladu k "revolučnímu obranářství" -  vysvětlovat nerozlučnou spojitost mezi kapitálem a imperialistickou válkou a dokazovat, že skončit válku mírem opravdu demokratickým, ne násilným, není možno bez svržení kapitálu.
2. V nynější situaci v Rusku jde o přechod od buržoazně demokratické revoluce k druhé etapě revoluce, k revoluci socialistické.
3. Žádná podpora prozatímní vládě jako vládě buržoazní.
4. Taktika vůči sovětům, dokud jsou v nich bolševici v menšině - kritizovat a vysvětlovat chyby maloburžoazní politiky menševiků a eserů, aby se masy přesvědčovaly o těchto chybách na základě vlastních zkušeností.
5. Rozbití starého státního aparátu - nahrazení buržoazní parlamentní republiky typem státu Pařížské komuny, tj. republikou sovětů, organizovanou zdola nahoru a nahrazující policii, armádu a byrokracii všeobecným ozbrojením lidu a volitelnými úředníky.
6. Agrární program - okamžitá konfiskace statkářské půdy, nacionalizace veškeré půdy a převedení práva nakládat s půdou na sověty zemědělských dělníků a chudých rolníků.
7. Sloučení všech bank v jedinou celonárodní banku pod kontrolou sovětů.
8. Ne bezprostřední "zavedení" socialismu, nýbrž přechod jen ke kontrole společenské výroby a rozdělování výrobků.
9. Úkoly strany - svolání sjezdu, změna programu na základě předchozích bodů a změna názvu strany v komunistickou.
10. Založení nové, revoluční Internacionály.

Lenin, V.I.: Spisy sv.26, Praha 1956, str. 428-436.