Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Soudruhu Staline!
Okres Věčenskij, jako mnoho dalších okresů na severním Kavkaze, nesplnil plán dodávek obilí nikoliv kvůli jakési sabotáži kulaků, ale kvůli špatnému místnímu vedení strany…

       Loňského prosince poslal oblastní výbor strany „zplnomocněnce“, soudruha Ovčinnikova, aby „urychlil“ kampaň dodávek. Ten učinil následující opatření. 1. zrekvíroval všechny zásoby obilí včetně „zálohy“, kterou dalo vedení kolchozů kolchozníkům na setbu pro příští sklizeň. 2. rozdělil po jednotlivých hospodářstvích dodávky, které dlužil každý kolchoz státu. jaké byly výsledky těchto opatření? Když rekvizice začaly pustili se rolníci do ukrývánía zkopávání obilí. Teď několik slov o číselných výsledcích těchto rekvizicí. Nalezené zrno: 5930 metrických centů…a zde jsou některé metody, používané za získání těch 593 tun, z nichž část byla zakopána…od roku 1918!
       Metoda chladu. Kolchozník je svléknut a je dán „do chladu“, úplně nahý do stodoly. Často dávali „do chladu“ kolchozníky po celých brigádách.
       Metoda tepla. Nohy a okraje sukní se kolchoznicím polejí kerosenem a zapálí. Pak se oheň udusí a vše začne nanovo…
       V kolchoze Napolovskij jistý Plotkin, „zplnomocněnec“ okresního výboru, nutil vyslýchané kolchozníky, aby si lehli na plotnu rozžhavenou do běla, a pak je „zchlazoval“ tím, že je nahé zavíral do stodoly…
       V kolchoze Jebjajevskij stavěli kolchozníky ke zdi a předstírali popravu…
       V takovýchto příkladech bych mohl pokračovat donekonečna. To nejsou výstřelky, ne, to je běžná metoda vybírání obilí…
       Pokud se vám zdá, že je můj dopis hodný toho, aby zaujal pozornost ústředního výboru, pak sem pošlete skutečné komunisty, kteří budou mít odvahu odhalit všechny, kteří zasadili v tomto okresu smrtelnou ránu budování kolchozů…Jste naše jediná naděje,

Váš Michail Šolochov


Stalinova odpověď M. Šolochovovi, 6. května 1933.

Drahý soudruhu Šolochove,
    Vaše dva dopisy jsem v pořádku dostal. Pomoc, kterou jste žádal, byla udělena. Poslal jsem soudruha Škirojatova, aby se podíval na případy, o nichž mluvíte. Prosím, aby jste mu pomohl. Tak. Avšak, soudruhu Šolochove, to není vše, co jsem Vám chtěl říci. Vaše dopisy totiž podávají obraz, který bych označil za neobjektivní, a k tomu bych Vám chtěl napsat několik slov.
    Poděkoval jsem Vám za Vaše dopisy, které odhalují drobnou nemoc našeho aparátu, které ukazují, že v dobrém úmyslu, tj., aby odzbrojili naše nepřátele, se někteří z našich stranických funkcionářů pouštějí do našich nepřátel a mohou se dokonce stát přímo sadisty. Avšak tyto poznámky neznamenají, že bych s vámi souhlasil VE VŠEM. Vy vidíte JEDNU stránku věci, a nevidíte ji špatně. Ale je to JEN JEDNA stránka věci. Abychom neudělali politickou chybu – a vaše dopisy, to není literatura, to je čistá politika-, je třeba vidět DRUHOU stránku skutečnosti. A druhou stránkou je, že vážení zemědělci z vašeho okresu – a nejen z vašeho – stávkovali, sabotovali a byli odhodláni ponechat dělníky a Rudou armádu bez chleba! Skutečnost, že tato sabotáž byla tichá a na pohled pokojná (bez krveprolití) – tato skutečnost nic nemění na podstatě věci, to znamená, že vážení zemědělci vedli podvratnou válku proti sovětské moci. Válku na život a na smrt, drahý soudruhu Šolochove!
    Samozřejmě, tyto specifičnosti nemohou ospravedlnit úchylky, jež byly, podle vás, spáchány našimi funkcionáři. A viníci se budou muset zodpovídat ze svého jednání. je ale jasné jako den, že naši vážení zemědělci nejsou nevinné ovečky, jak by si mohl člověk myslet při četbě vašich dopisů.
    Takže, mějte se dobře. Tisknu vám ruku.

Váš J. Stalin.     

Zdroj: Černá kniha komunismu I., Praha 1999,s. 151-153.