Trockého vnuk: Dědečka jsem po atentátu našel v kaluži krve
Lidovky.cz - „Jsem jediný, kdo ještě viděl Trockého žít,“ říká Esteban Volkov Bronstein, vnuk ruského komunistického revolucionáře, s nímž v tureckém vyhnanství chodil na ryby, v Mexiku krmil králíky a po večerech čekal, kdy Josif Stalin pošle dalšího atentátníka.
LN Stalin údajně prohlásil, že jeho msta na Lvu Trockém postihne i jeho děti a vnoučata. Vám je ale 85 let a vypadáte dost živě. Považujete to za triumf rodiny Trockých?
Měl jsem jako jeden z mála v naší rodině štěstí dožít se vysokého věku, vlastně jsem jediný, komu se to podařilo. Maminka spáchala sebevraždu, když jí bylo třicet, stejného věku se dožil i můj starší strýc Lev Sedov, kterého otrávili v Paříži, mého druhého strýce Sergeje Sedova poslal Stalin do gulagu, i když se držel od politiky dál, a pravděpodobně byl zastřelen. Stejně jako můj otec, o němž dodnes nevím skoro nic, ani si vlastně nepamatuju, jak vypadal, protože jsem ho naposledy viděl, když mi bylo pět. A to všechno jen proto, že patřili do rodiny Trockého.
LN Ze Sovětského svazu jste s matkou zamířili rovnou za vaším dědou, který byl ve vyhnanství u tureckých břehů na ostrově Prinkipo. Docházelo vám, že Trocký není úplně typický dědeček v poklidném důchodu?
Viděl jsem ho celkem málo, protože byl celé dny zavřený ve svém pokoji a pracoval, sem tam mě vzal třeba na ryby a byl ke mně hrozně laskavý. Ale občas bylo cítit napětí, kterému jsem ještě úplně nerozuměl. Jednou jsem dostal nápad, že si udělám táborák, a protože foukal vítr, tak jsem se rozhodl, že ho udělám ve sklepě. Za chvíli začal škvírami v podlaze dědovy pracovny vycházet kouř a všichni včetně Trockého vylítli zděšení z domu, protože byli přesvědčení, že je to atentát a dům jim zapálila NKVD...
Přečtěte si celý článek