Sovětská delegace pozorně prostudovala návrh francouzské delegace z 1. července. Francouzský návrh stejně jako předchozí návrh britské delegace vytyčuje úkol vypracování hospodářského programu pro celou Evropu, ačkoliv, jak známo, většina evropských zemí nemá dosud svého vlastního celostátního hospodářského programu. Aby mohl býti vypracován takový všestranný evropský program, navrhuje se ustavení zvláštní organizace s úkolem zjištění zdrojů a potřeb evropských států a dokonce stanovení rozvoje hlavních průmyslových odvětví v těchto zemích, a pak vyšetření možnosti pro poskytnutí americké hospodářské pomoci.

Takto se stalá otázka americké hospodářské pomoci, o které přece není dosud nic určitého známo, podnětem ke snahám britské a francouzské vlády o vytvoření nové organizace, stojící nad evropskými zeměmi a zasahující do vnitřních záležitostí evropských zemí tak dalece, že by určovala i směr rozvoje hlavních průmyslových odvětví v těchto zemích. Přitom si Anglie a Francie spolu se zeměmi jím blízkými činí nárok na vedoucí postavení v této organizaci, jak se v britském návrhu říká, v tak zvaném "řídícím výboru" pro Evropu.

Nyní jest ústně vysvětlováno, že prý zmíněná organizace nebude zasahovati do vnitřních záležitostí těchto států a nebude poručovat jejich svrchovanost. Avšak z úkolů, které jsou této organizaci či tomuto "řídícímu výboru" dávány, je naprosto zřejmé, že se evropské země stanou kontrolovanými státy a budou zbavovány své dřívější hospodářské samostatnosti a národní nezávislosti ve prospěch některých velmocí. V každém případě možnost, aby ta či ona země dostala americký úvěr, má býti, jak je nyní navrhováno, vázána na poslušné chování vůči zmíněné organizaci ajejímu "řídícímu výboru". Kam to může vésti?

Dnes mohou činit nátlak na Polsko, aby těžilo více uhlí, třebas i na účet omezení jiných oborů polského průmyslu, neboť na tom budou míti zájem některé evropské země; zítra řeknou, že je třeba, aby Československo zvýšilo produkci zemědělských výrobků a omezilo svou výrobu strojů a navrhnou, aby Československo dováželo stroje z jiných evropských zemí, jež chtějí prodati dráže své zboží; nebo, jak nedávno psaly noviny, budou nutit Norsko, aby se zřeklo rozvoje svého ocelářského průmyslu, neboť to lépe vyhovuje některým zahraničním ocelářským korporacím, atd. Co zůstane pak z hospodářské samostatnosti a suverenity takových evropských zemí? Jak za takové situace mohou malé země a slabší státy vůbec uhájit své národní hospodářství a státní samostatnost?

Sovětská vláda se ovšem nemůže dáti touto cestou. Trvá i nyní na svých návrzích, které byly této poradě předloženy 30. června.

Sovětská vláda rovněž nepociťuje onoho nadšení nad zahraniční podporou, jež se projevilo v posledním francouzském návrhu.

Jde-li o snahu, aby si Evropa především sama pomáhala a rozvíjela své hospodářské možnosti a snahu o výměnu mezi zeměmi - pak to odpovídá zájmům evropských zemí. Jestliže se však prohlašuje, jak je tomu ve francouzském návrhu, že v díle obnovy hospodářského života evropských zemí přísluší rozhodující místo Spojeným státům americkým a nikoli samotným evropským zemím, pak taková orientace odporuje zájmům evropských zemí, neboť může vésti k zřeknutí se hospodářské samostatnosti, což je neslučitelné s udržením národní suverenity. Sovětská delegace se domnívá, že pro evropské země rozhodující význam musí mít vnitřní opatření a národní úsilí každé země a nikoli kalkulace se zahraniční podporou. Sovětský svaz i za nejtěžších poměrů spoléhal především na své vlastní síly a jak známo, jde vpřed cestou neustálého rozmachu svého hospodářského života.

Jsou dva druhy mezinárodní spolupráce.

Jeden druh spočívá v rozvoji politických a hospodářských styků mezi rovnoprávnými státy, kdy jejich národní suverenita není ohrožena cizozemskými zásahy. To jest demokratický základ mezinárodní spolupráce, která sbližuje národy mezi sebou a ulehčuje jim vzájemnou pomoc. Jest také jiný druh mezinárodní spolupráce, založené na nadvládě jedné nebo několika silných mocností nad jinými zeměmi, které se dostávají do postavení jakýchsi poddaných, samostatnosti zbavených států. Jest zcela   zřejmé, že první druh spolupráce mezi státy, kdy tyto státy vystupují jako rovnoprávné strany, se zásadně liší od druhého způsobu mezinárodní spolupráce, kde tento princip není zachováván.

Sovětská vláda, která zaujímá kladné stanovisko k rozvoji mezinárodní spolupráce na základě rovnoprávnosti a vzájemného respektování zájmů smluvních stran, nemůže pomáhati nikomu, kdo chce organizovat své záležitosti na účet druhých, na účet slabších nebo malých států, neboť toto nemá nic   společného s normální spoluprací mezi stáry. Ježto sovětská vláda má za to, že anglo-francouzský plán na vytvoření zvláštní organizace pro koordinování hospodářství evropských států vede k zasahování do vnitřních záležitostí evropských států - zvláště těch, které nejvíce potřebují zahraniční pomoci - a že to může jen zkomplikovat vztahy  mezi evropskými  zeměmi a znesnadnit spolupráci mezi nimi, odmítá tento plán jako naprosto nevyhovující a neschopný přinésti kladné výsledky. Na druhé straně pak Sovětský svaz se staví za všestranný rozvoj hospodářské spolupráce mezi evropskými i jinými zeměmi na zdravých zásadách rovnoprávnosti a vzájemného respektování národních zájmů, sám tuto spolupráci podporoval a bude podporovat rozšiřování obchodu s jinými státy.

Zvláštní pozornosti zasluhuje okolnost, že francouzsko-britské návrhy uvádějí otázku Německa a jeho zdrojů. Navrhuje se; aby shora zmíněná organizace či "řídící výbor" se také zabývaly využitím německých zdrojů, ačkoliv je všeobecně známo, že spravedlivé reparační požadavky spojeneckých zemí, které utrpěly německou agresí, nejsou dosud uspokojeny. Tudíž zemím, které za války přinesly největší oběti a významně přispěly k vítězství spojenců, není nyní věnována zvláštní péče, nýbrž se naopak navrhuje, aby německých zdrojů bylo využito k jiným účelům jen ne na reparace.

Nic se však nedělá pro urychlené vytvoření celoněmecké vlády, která by se lépe než kdo jiný mohla starati o potřeby německého lidu. Naopak se v západních pásmech Německa pokračuje v politice federalizace Německa a v linii stále hlubšího odtrhování západního německého území od ostatního Německa, což jest neslučitelné se skutečnou obnovou Německa jako jednotného demokratického státu, který by se stal členem rodiny mírumilovných evropských států.

K čemu povede realizace předloženého francouzsko-britského návrhu na zřízení zvláštní organizace   nebo   "řídícího   výboru"  pro vypracování všeobecného hospodářského evropského programu? Nepovede to k ničemu dobrému.

Povede to k tomu, že Anglie a Francie a skupin států s nimi jdoucích se odtrhne od ostatních evropských států, což rozdělí Evropu na dvě skupiny států a vyvolá nové těžkosti ve vzájemných stycích mezi nimi. V tom případě nebudou americké úvěry sloužit hospodářské obnově Evropy, nýbrž využití jedněch evropských zemí proti druhým tak, jak to některé silné mocnosti, usilující o nadvládu, budou považovat pro sebe za výhodné.

Sovětská vláda považuje za nutné varovati anglickou a francouzskou vládu před následky takového jednání, které nesměřuje k sjednocení úsilí evropských zemí o jejich hospodářskou obnovu po válce, nýbrž k dosažení naprosto jiných cílů, nemajících nic společného se skutečnými zájmy evropských národů.

(V. M. Molotov, Otázky zahraniční politiky, Praha 1949, s. 311 - 314)