Proč zrovna mne odvedli k Vnitřní stráži, k vojsku nechvalně proslavenému zásahem proti demonstrujícím dělníkům v Plzni po měnové reformě v roce 1953 nebo hlídáním táborů s vězni, jsem se nikdy nedozvěděl. Roku 1966, to už jsem měl rok po vojně, tuhle podivnou složku ozbrojených sil Československé socialistické republiky zrušili.
Před prázdninami 1963 jsem dostal úřední psaní od jakéhosi armádního uměleckého zařízení ze Sušice, zda bych si nechtěl odkroutit základní vojenskou službu u nich jako člen dramatického souboru. Něco takového bylo sotva splnitelným snem. Samozřejmě jsem s návrhem souhlasil. Měli jsme v Ostravě studentské divadélko, které sklízelo úspěchy na všelijakých přehlídkách umělecké tvořivosti mládeže, takže nabídka uměleckých vojáků měla své opodstatnění...pokračování