V povědomí Evropanů jsou po generace pevně ukotveny názvy několika míst, kde během II. světové války došlo ze strany okupačních německých oddílů k nepředstavitelným krutostem vedoucím v důsledku k vyhlazení a likvidaci celé obce. Tato místa se pak stala symboly nacistického barbarství a zločinů proti lidskosti páchaných na nevinných civilních obětech. Snad nejznámějšími z nich jsou naše Lidice či Oradour-sur-Glane ve Francii.  Málokdo však ví (s výjimkou historiků a svědků těchto událostí), že míst s podobnými tragickými osudy bylo například v Polsku a východních oblastech Němci dobývané Evropy mnohonásobně více.

Vzhledem k povaze nacistických plánů na „uspořádání“ tohoto nově získaného prostoru na východě nešlo jen o nahodilé akty pomsty (za podporu odbojové činnosti, ukrývání zbraní či osob atd.). Timothy Snyder charakterizuje cíle nacistů jednoduchým konstatováním, že polská identita musela z tohoto území vymizet a měla být nahrazena „němectvím". Problém však představovaly počty - devět milionů Poláků v nových oblastech Říše početně mohutně převyšovalo tamní Němce. Likvidační „pacifikace“ stovek polských vesnic, včetně evakuací, transportů, vraždění civilistů a úplného ničení objektů s cílem daná sídla vymazat z povrchu zemského byly tedy od počátku součástí promyšleného a systematicky prováděného etnického čištění dobytých polských území v duchu zrůdných teorií Adolfa Hitlera a jeho rasových „expertů“. Jednotlivé fáze genocidy obyvatelstva na územích okupovaných Německem ve východní Evropě a kolonizace těchto území německým obyvatelstvem za II. světové války vytyčoval Generalplan Ost. Konečným cílem mělo být osídlení nových území germánskou rasou, což vycházelo z předsudků, podle nichž byli Slované nižší rasou – tzv. podlidmi (Untermensch). Plán předpokládal, že bude vysídleno (a částečně vyhlazeno) asi 50 milionů obyvatel východní Evropy - Rusů, Poláků, Bělorusů, Ukrajinců, Židů i příslušníků pobaltských národů na východ za Ural. Nacisté tedy měli připraveny kromě konečného řešení židovské otázky, pro ně zcela prioritního, také plány na konečné řešení polské otázky, také ale české otázky (otevřeně je odkryl ve svém pražském projevu v roce 1941 sám Heydrich), v souhrnu de facto plány na konečné řešení slovanské otázky. Právě polská bilance se po válce ukázala jako děsivá. Vypálené stovky vesnic, stovky Lidic, Poláci měli vedle SSSR největší procentuální ztráty civilistů ve druhé světové válce, jejich počet podle historických zjištění přesahuje pět a půl milionů osob, z nichž 3 miliony tvoří polští Židé...

První likvidační akce započaly již na podzim roku 1939, kdy německá armáda ze západu zabírala polské území. Zde je nutno také připomenout, že ve stejné době se srovnatelných krutostí na polském obyvatelstvu dopouštěla rovněž sovětská armáda, která postupovala dle společné dohody do Polska z východu. Němci podle svých plánů vybírali na dobytém území úrodné oblasti, které chtěli v budoucnu úplně „germanizovat“. Pro místní polské obyvatelstvo zde již nemělo být místo, měli se tady postupně usazovat němečtí „kolonizátoři“. Šílený plán na masové etnické čištění polských území probíhal v několika etapách, od vysídlování místních obyvatel, rozdělování rodin a výběru osob s rasově vhodnými rysy, až po deportace do koncentračních táborů a systematické „pacifikace“ stovek polských vesnic. Jeho součástí tohoto bylo také odebírání tisícovek dětí polským rodinám a poněmčování těch s germánskými rysy v německých rodinách. Ostatní, „rasově nevhodné“ zpravidla skončily v koncentračních táborech, jež mnohé nepřežily.

Textové ukázky v tomto pracovním listu jsou vybrány ze zaznamenaných poválečných svědectví, biografických memoárových knih či historických studií a monografií, které se ve většině věnují událostem ve vesnici Sochy. Tuto vesnici, ležící v okolí města Zámostí (Zamość) na jihovýchodě Polska, nacisté zničili – vypálili během jedné z akcí etnického čištění na začátku června roku 1943. Němci vesnici obklíčili, podpálili ji, zabíjeli na potkání, koho potkali, po odchodu vojáků hořící místo hrůzy ještě vybombardovala letadla. Masakr v této vesnici srovnané se zemí přežilo jen několik lidí. Vybrané texty osudné události zasazují do širšího kontextu a zároveň nabízejí prostřednictvím literární reflexe jejich zpřítomnění, včetně smutných paralel s historií středočeských Lidic.

Většinu materiálů jsme pro pracovní list i doprovodný soubor materiálů pro učitele vybírali z polských publikací či článků v polských médiích a pro české učitele i žáky je přeložili do češtiny. Mezi materiály jsou zařazeny rovněž dobové snímky, které dokumentují průběh a důsledky nacistických zločinů, případně českým čtenářům přibližují současnou podobu míst paměti těchto hrůzných událostí. Původní dobové fotografie zachycují tragické důsledky nacistického plánovaného zabíjení, vypalování vesnic a jejich srovnávání se zemí, jsou doklady nelidského zacházení a nespoutané krutosti, kterou okupanti pohánění nenávistnou ideologií přetavenou v konkrétní rozkazy postupovali v „boji“ proti zcela nevinným lidem. Proti obyvatelům stovek polských městeček a vesnic. U těchto snímků pak záleží na učiteli, zda je s ohledem na věk svých žáků použije či nikoli.

OBSAH:
I. ÚKOL – LITERÁRNÍ REFLEXE TRAGICKÝCH UDÁLOSTÍ – PRÁCE VE SKUPINÁCH
II. ÚKOL – PRÁCE S DOBOVOU FOTOGRAFIÍ
III. ÚKOL – PŘEKLADATELSKÝ
IV. ÚKOL – ZAMYŠLENÍ

Materiál vznikl ve spolupráci Polského institutu v Praze a portálu Moderní dějiny.cz.