Skutečný příběh "Schindlera v sukních"
Pašování dětí v krabicích na nářadí bylo příliš riskantní a Irena se snažila přijít na nějaký lepší způsob. Navíc chtěla děti dostávat z ghetta po desítkách, a ne po jednom. Později to popsala lapidárně: „Na jaře už bylo jasné, že musíme na árijskou stranu dostat co nejvíc dětí. V tom pekle se nedalo přežít. Hitler s Himmlerem nechávali umírat malé děti na ulici a celý svět tomu nečinně přihlížel.“
Příběh Ireny Sendlerové, která z varšavského ghetta zachránila možná až 2 500 dětí (přesné číslo je obtížné doložit), je stejně strhující jako neuvěřitelný. Přesto je pravdivý. Americká historička a spisovatelka Tilar J. Mazzeo jej ve své knize vypráví čtivě, aniž by se přitom odchylovala od doložených skutečností. S historickými prameny, dokumenty a vzpomínkami očitých svědků pracuje s obrovskou důkladností, a tak je téměř každé slovo příběhu podloženo – a pokud není a autorka si je musela domyslet (například dialogy postav v zájmu zachování dějovosti textu), důsledně je odlišuje pomocí kurzívy. Faktografickou poctivost knihy z žánru tzv. narativní literatury faktu umocňuje také rozsáhlý seznam pramenů.
Ireniny děti sledují osudy Sendlerové od dětství poznamenaného smrtí otce, který se nakazil tyfem od nemajetných, často židovských pacientů, jež ve své lékařské praxi ošetřoval. Pro Irenu byl celoživotním vzorem. Hlavní pozornost je ovšem věnována jejímu životu a činnosti za války: po zřízení varšavského ghetta sem coby sociální pracovnice nejprve pašovala jídlo a léky, později začala pašovat jeho obyvatele, především malé děti, ven na „árijskou“ stranu, kde je ukrývala. Postupem času bylo čím dál jasnější, že obyvatele ghetta čeká smrt – kolem Ireny mezitím vznikla celá síť spolupracovníků, kteří pomocí Židům riskovali vlastní životy i životy svých rodin. Nemluvňata pašovali v krabicích, nádobách s odpadky nebo v rakvích. Větší děti prováděli labyrintem kanálů. Ukrývali je v sirotčincích, církevních útulcích a ve spřátelených rodinách. Tou dobou už působili v rámci Rady pomoci Židům żegota, organizace založené polskou konspirační správou. V roce 1943 Sendlerovou zatklo a mučilo gestapo; naštěstí však nevěděli, že mladá žena je klíčovou postavou varšavského odboje. Nic neprozradila a na poslední chvíli unikla popravě. Do konce války se pak musela skrývat, ale ani to ji nezastavilo. V roce 1965 jí byl památníkem Jad Vašem udělen titul Spravedlivá mezi národy.
Kniha: Tilar J. Mazzeo: Ireniny děti, překlad Karina Matějů, vydal Práh, 2017
Anna Plasová
Recenze původně vyšla v rámci přílohy Orientace Lidových novin 17. 3. 2018, zde ji publikujeme se svolením LN.
Související články
- Země Polin (28.3.2018)