Seminář se konal v rámci projektu s názvem „Paměť kraje – náměty pro atraktivní výuku“, který je financován v rámci OPVK ze státního rozpočtu ČR a Evropského sociálního fondu.

Věnovali jsme se těmto konkrétním tématům:
- výjimečná pozice disidentů na severu Moravy v období normalizace (70. a 80. léta 20. století)
- prezentace dobových pramenů k fenoménu disentu a samizdatu (dobové fotografie, dokumenty, samizdaty, novinové články)
- historie protirežimních aktivit a medailony nejvýznamnějších osobností severomoravského disentu
- oral history – příběh pamětníka, který byl zapojen do protirežimních aktivit
- metodika pro práci s dobovými archivními dokumenty

Seminář zahájil Petr Pánek představením aktivit projektu Paměť kraje. Na něj navázal Petr Šimíček, který seznámil 25 zúčastněných pedagogů s programem semionáře a strukturou připravované metodické publikace Paměť kraje. Poté otevřel téma semináře přednáškou archivář a kronikář města Ostravy Martin Juřica. Zaměřil se na nástup normalizace, čistky a "kulturní politiku" komunistické strany na Ostravsku v 70. a 80. letech. Poté ředitelka archivu Blažena Przybylová představila účastníkům pozůstalost Jaromíra Šavrdy, zajímavé dokumenty - motáky z vězení, samizdaty, rukopisy, korespondenci aj. Po krátké přestávce následovala debata se spisovatelem, signatářem Charty 77 a redaktorem Rádia Svobodná Evropa Ivanem Binarem. Vyprávění o uvolněné atmosféře před rokem 1968, divadle Waterloo přes nástup normalizace a provokativní hru Syn pluku, soud a věznění, atmosféru 70. let v Ostravě, šikany StB, vystěhování v rámci akce StB Asanace až po exil ve Vídni a působení ve "štvavé vysílačce" a návrat domů do republiky po listopadu 1989. Po obědě seminář pokračoval debatou s Jiřím Fiedorem o samizdatu a undergroundu na severní Moravě, významu bytu u Šavrdů pro ostravský disent 80. let. 20. století. V závěru učitelé obdrželi nové metodiky k danému tématu.

Program:
9.00 - 9.15    prezence účastníků a přivítání hostů
9.15 - 9.30    představení projektu Paměť kraje a jeho konkrétních výstupů
9.30 - 10.15     přednáška Martina Juřici "Státní kulturní politika v Ostravě v období normalizace"
10.15 - 11.00    seznámení s pozůstalostí Jaromíra Šavrdy v AMO - Blažena Przybylová
11.00 - 11.20    přestávka na kávu a občerstvení    
11.20 - 12.55    beseda se spisovatelem Ivanem Binarem
12.55 - 13.55    oběd
13.55 - 14.55    beseda s novinářem a dokumentaristou Jiřím Fiedorem 
14.55 - 15.30    metodická část - prameny k tématu a jejich metodický potenciál
15.30               zakončení a zhodnocení semináře
        
Medailony hostů:

Ivan Binar se narodil 25. června 1942 v Boskovicích. Po maturitě na jedenáctiletce v Opavě pracoval krátce jako pomocník na pitevně veterinárního výzkumného ústavu. Poté byl s obtížemi přijat na Pedagogický institut v Ostravě, kde absolvoval v roce 1963 v oborech český jazyk, dějepis a výtvarná výchova. Po vojně učil devět měsíců na devítiletce v Dolním Benešově, odkud odešel, dva měsíce byl korektorem v tiskárně, pak tři roky pedagogickým pracovníkem v ostravském Domě pionýrů a mládeže. V letech 1968 až 1971 byl redaktorem měsíčníku Tramp. I. Binar V únoru 1971 zatčen a obviněn podle paragrafu 100 1/c - tedy z pobuřování, z nepřátelství k socialistickému společenskému zřízení, jehož se měl dopustit tím, že účinkoval v muzikálu Syn pluku P. Podhrázkého, J. Fraise a E. Schiffauera v ostravském divadelním klubu Waterloo, že uveřejnil povídku Můj bratr Kain a že napsal divadelní hru O hostu a rybě, čímž vyjádřil svůj postoj k bratrské pomoci" armád Varšavské smlouvy. V procesu s deseti obžalovanými (kauza Podhrázký a spol.) byl městským soudem v Ostravě v roce 1972 odsouzen ke dvanácti měsícům nepodmíněně. Trest si odpykal dílem v ostravské vazbě, zbytek v Plzni na Borech. Mezi vazbou a výkonem trestu a po propuštění pracoval jako závozník u n. p. Bytostav, pak jako strojník v elektrárně Vítězný únor. V roce 1977, po podepsání Charty 77, se i s rodinou po nátlaku StB vystěhoval do Vídně. Zde pracoval jako restaurátor porcelánu a tlumočník. V roce 1983 byl zaměstnán rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa a odstěhoval se do Mnichova. Spolu s rádiem poté přešel v roce 1994 i do Prahy. První publikovanou prózou byla mikropovídka Sny v láhvi v Mladém světě (1962), pak písňové texty pro ostravské Divadélko pod okapem v Repertoáru malé scény, povídky v Červeném květu, v brněnském Kurýru, v Sešitech pro mladou literaturu, pohádky v pořadu Hajaja pražského rozhlasu. Knižně debutoval v nakladatelství Profil v roce 1969 dílem Knížka o tom, jak pan Bouda s cirkusem se světem loudá. Próza Kdo, co je pan Gabriel ? vyšla v pražské edici Petlice roku 1974, v torontském nakladatelství 68 Publishers (1978) a německy v nakladatelství Ullstein (1985). Román Rekonstrukce v pražské Expedici (1977) a německy opět u Ullsteinů (1985). Kytovna umění Obrys (1988) a Západočeské nakladatelství (1991) a německy v nakladatelství Paul Zsolnay (1997), dílo Den, kdy slétly vlaštovky vyšlo spolu s díly E. Kantůrkové a K. Pecky v publikaci Tři prózy z trezoru ve vydání Evropského kulturního klubu (1990). Jeníkova práce v Nakladatelství Hynek (1996), dětská kniha S kouzelníkem do světa v Albatrosu Praha (1997), Ohrada v Mladé frontě Praha (1997), Sedm kapitol ze života Václava Netušila aneb S kolem kolem světa opět v nakladatelství Hynek v roce 2000, Egonek na útěku a M-Mirek v pasti (2004) a Jen šmouha po nebi (2013).

Jiří Fiedor se narodil 29. června 1965. Od dětství bydlel v Havířově, městě proslulém architekturou socialistického realismu. Na střední školu chodil do Prahy, odkud už na počátku osmdesátých let vozíval samizdatové časopisy Vokno a Infoch do prostředí severomoravské opozice. Po studiích se opět vrátil do Havířova, kde se začlenil do místní undergroundové komunity. Společnost mladých lidí s podobným názorem se původně pouze vymezovala nastaveným konvencím tehdejší většinové společnosti. Začali se pravidelně scházet v hospodě U Urbana a později v Třánovicích, na pozemku prarodičů Fiedorova přítele Radka Kisse. Na tomto místě se jim podařilo úspěšně zorganizovat dva festivaly alternativní hudby a to v letech 1982 a 1983. Na prvním z nich vystoupil také Jiří Fiedor jako člen skupiny Analfabet band hrající na tamburínu. Festivaly, které lákaly čím dál více lidí, proběhly ještě v roce 1985 v místní požární zbrojnici a v roce 1986 (spojeno s oslavou narozenin Jiřího Fiedora) v tamní hospodě U Jelena.  Kromě působení v havířovském undergroundu se zapojil Jiří Fiedor také k činnosti severomoravského disentu scházejícího se v bytě u manželů Šavrdových a později v hospodě v Jilešovicích. Fiedor potom pomáhal především při množení a distribuci samizdatů. Sám se zapojil do redakce časopisů Severomoravská pasivita a později sám inicioval vznik časopisu SM revue (původní název SMOG). Chartu podepsal v březnu 1989 v bytě Dolores Šavrdové. Svůj podpis přidával pod důležité petice a dopisy vyjadřující nespokojení s politikou KSČ. Za svou činnost byl režimem často šikanován. Nejdříve byl zván k výslechům, později mu bylo dokonce nabídnuto vycestování. Díky nátlaku stran policejního aparátu se rozešel se svou první manželkou.  Po Sametové revoluci se stal Jiří Fiedor předsedajícím členem ostravské krajské občanské komise, která prověřovala příslušníky Státní a Veřejné bezpečnosti. Na počátku devadesátých let byl kooptovaným a později voleným poslancem České národní rady za Občanské fórum. Když se v polovině devadesátých let stáhl z veřejného života, začal pracovat jako novinář. Dnes se Jiří Fiedor věnuje hned několika odvětvím kultury, jako kurátor organizoval několik desítek výstav v ČR i v zahraničí, pro Českou televizi režíruje především dokumentární filmy o období normalizace a sám vlastní vydavatelství Pulchra, které se věnuje především prostředí československého disentu a undergroundu.