Okamžitě po Scrutonově příletu jsme z nostalgie vyrazili do kavárny Slavie na Národní třídě. Scruton jako autentický britský konzervativec a gentleman nepřivezl mobilní telefon a svůj čas si stopoval zlatými kapesními hodinkami ve stylu 18. století, což do noblesního prostředí vyhlášené historické kavárny idylicky zapadalo. Není tak těžké si jej představit v zachmuřelé atmosféře tvrdé normalizace při seminářích podzemní univerzity, kde mladým umělcům a intelektuálům vyprávěl o svobodě.

V prostředí kavárny známé schůzkami umělců a intelektuálů zněl Scruton jako zosobněná historie. Energický, leč rozvážný jedenasedmdesátiletý muž plamenně líčil, u kterého stolu pravidelně sedával Václav Havel. Támhle v rohu kavárny sedával tajny policajt, líčil vzpomínkami nadšený Scruton. Filosof a autor čtyř desítek knih nejdříve hovořil typickou britskou angličtinou s hlubokým přízvukem, pak se však rozpovídal česky. Přestože často hledal slovíčka, doporučoval knihy v češtině o pražské barokní architektuře a jeho slovní projev by se dal přirovnat k češtině Madelaine Albrightové.

V osmdesátých letech jezdili do Československa zahraniční myslitelé a po bytech se setkávali s disidenty, převážně havlovského okruhu. Jelikož se konference Forum 2000 věnovala odkazu Václava Havla a vztahu médií a demokracie, z vyprávění Scrutona i ostatních pozvaných delegátů z celkého světa byl cítit respekt k odkazu prvního českého prezidenta. Přestože britský myslitel stojí jako konzervativec ideologicky v jiném myšlenkovém táboře, se zástupcem liberálního myšlení Havlem jej pojil boj proti totalitnímu režimu a vášeň pro vědění. Spojení s českým disentem přivedlo Scruntona nejen do kruhů Charty 77, ale i blízké skupiny lidí kolem Tomáše Halíka. Za své žáky britský filosof označuje mladší generaci, než je generační okruh lidí okolo Václava Havla, tedy mladé české konzervativní křídlo - jmenoval dnešního europoslance Jana Zahradila, ministra školství Petra Fialu či Romana Jocha.

Kromě konferenčního programu a setkání s několika spisovateli měl autentický britský gentleman neortodoxní přání. Chtěl navštívit pražské údolí Divoká Šárka, o kterém aktuálně píše ve vzpomínkové knize o podzemních univerzitách. Po těch letech se to špatně píše z paměti, musím to místo vidět, zdůvodnil svůj požadavek.

Jak Scruton zmiňoval rovněž ve svých rozhovorech pro česká média, nejvíce ho trápí krátká pamět českého národa. Když na letišti v Ruzyni odlétal zpět do Londýna, těšil se na odpočinek. Nikoliv proto, že by byl unaven z desítek lidí, s kterými během tří dní v Praze hovořil, ale proto, že jej další den čekal tradiční lov na lišku. Ten prý trvá asi pět hodin a v jeho věku není již jednoduché se udržet celou dobu v sedle. Ale je to tradice, stejně jako náš stát, kterou je dobré si udržet.

Roger Vernon Scruton (* 27. února 1944)
je znám především jako britský filosof, estetik, politolog, spisovatel a hudebník, autor 40 knih. Hostující profesor filozofie na Oxford University a hostující badatel v American Enterprise Institute. Přednášel na University of London (1971–1990) a na University of Boston (1990–1993), nyní se věnuje výhradně psaní a poradenství. V 80. letech se podílel na zakládání a podpoře bytových univerzit v Praze, Brně a Bratislavě, za což mu prezident Václav Havel udělil Medaili Za zásluhy I. stupně. Doktorská studia filozofie absolvoval v Cambridgi, obdržel čestný doktorát od brněnské Masarykovy univerzity.

autor článku s Rogerem Scrutonem