Projekt byl podpořen z prostředků Ministerstva zahraničních věcí ČR
v rámci projektů Česko-polského fóra.

Dnes jsme u stanice Zavady zajali deset Poláků. Když jsme je zajímali, byli ve spodním prádle. Hromada šatstva se válela kolem nich, chtěli nás tím oblafnout, abychom podle uniforem nerozeznali důstojníky od řadových. Sami šaty odhodili, ale Trunov se tentokrát rozhodl vyzvědět pravdu.

„Důstojníci vystoupit!" zavelel, přistoupil k zajatcům a vytáhl revolver.

Trunov byl hned po ránu raněn do hlavy, hlavu měl omotanou hadrem a krev po ní stékala jako déšť po stohu.

„Důstojníci se přihlásí!" opakoval a začal do Poláků dloubat rukojetí revolveru. Nato ze zástupu vystoupil hubený stařec s velkými vysedlými lopatkami, se žlutými lícními kostmi a svislým knírem.

„Dost toho válčení," řekl stařec s nepochopitelným vzrušením, „všichni oficíři jsou fuč, dost toho válčení..."

A Polák vztáhl k veliteli eskadrony modré ruce.

„Pět prstů," řekl, zavzlykal a potřásl obrovskou povadlou rukou, „těmahle pěti prstama jsem vychoval rodinu ...“

Stařec se zadýchal, zavrávoral, vytryskly mu vzrušené slzy a padl před Trůnovém na kole¬na, ale Trunov ho odstrčil šavlí.

„Vaši důstojníci jsou svině“ řekl velitel eskadrony, „vaši důstojníci tady vodhodili šaty. Ko¬mu budou pasovat- ten to má spočítaný, já si to vyzkouším ...“

Velitel eskadrony vytáhl z hromady šatů čapku s lemováním a nasadil ji starému. „Pasuje“ zamumlal a přiblížil se k němu, „pasuje," zašišlal a vrazil zajatci Šavli do hrdla, Sta¬řec padl, škubl nohama a z hrdla mu vytryskl zpěněný korálový proud. Potom k němu při¬stoupil Andrjuška Vosmiletov, blýskající náušnicí a kulatou vesnickou šíjí. Andrjuška Polá¬kovi rozepjal knoflíky, zlehka jím zatřásl a začal z umírajícího stahovat kalhoty. Přehodil si je přes sedlo, vzal z hromady ještě dva mundúry a rozjel se pryč, pohrávaje si s karabáčem.

(překlad Jan Zábrana)

ZDROJ: Gilbert, M.: Dějiny dvacátého století 1900 - 1933 svazek I. Praha 2005