Mladá dívka se do jednoho z center ozbrojeného domácího odboje proti nacismu dostala jen shodou okolností. Stejně jako její dva sourozenci se narodila v Doubravě na Karvinsku, otec tam pracoval jako horník a matka u jednoho místního sedláka. Jenže pak přišel podzim 1938 – spolu s německým záborem Sudet vtrhli na Těšínsko Poláci a většina československých občanů musela ze dne na den odejít jen s tím, co narychlo dokázali pobrat. Novou střechu nad hlavou našla rodina právě v Morávce v domku po maminčiných rodičích, který byl už nějakou dobu opuštěný.

„Bylo to mnohem těžší než v Doubravě – Morávka je snad nejdelší obec v republice a my jsme bydleli na úbočí hory Travný,“ vzpomíná Venuše Štefková, tehdy ještě Madejová. „Domek byl dost malý – vlastně jen jedna větší světnice a kuchyně. V samotné Morávce bylo jen málo obchodů, tak jsme často museli do sousední vesnice Pražmo, kde byla i drogerie, prodejna oděvů nebo obuvi. Jenže za války jezdily jen dělnické autobusy, takže jsme chodili pěšky.“ Pokračování