Moderní-Dějiny.cz

Rozhovor s Vojtěchem Šustkem

Publikováno: 27.12.2013, Aktualizováno: 27.12.2013 08:12
Rubrika(y): Rozhovory

Rozhovor Michala Šimka s autorem knihy "Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Morava". Hlavním tématem rozhovoru je samotný atentát, jeho důsledky a smysl. Dozvíte se rovněž, jak Vojtěch Šustek hodnotí českou kolaboraci za protektorátu, vliv válečných událostí na odsun Němců i poválečné násilí a dnešní česko-německé "usmíření".

Rozhovor s Vojtěchem Šustkem

Vojtěch Šustek (*1968), historik a archivář. Působí v Archivu hlavního města Prahy. Specializuje se na dějiny protinacistického odboje. Je autorem či spoluautorem řady publikací, mimo jiné Příběh života, oběti a smrti pravoslavného kněze ThDr. Vladimíra Petřeka nebo Josef Pfitzner a protektorátní Praha v letech 1939–1945. Spolupracoval při tvorbě rozhlasových dokumentů – např. Atentát na Reinharda Heydricha. V letošním roce mu vyšel 1. díl z dosud nejobsáhlejší edice pramenů k období heydrichiády - „Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Morava.“

Proč jste si zvolil jako téma bádání právě atentát na R. Heydricha?
Dějiny heydrichiády a protiněmeckého odboje mne zajímají od dětství. Již od mých rodičů jsem slýchal, že parašutisté a ostatní účastníci odboje byli šlechetní lidé, kteří jsou příkladem toho, jak se máme zachovat, bude-li to nutné. Mnohé bývalé odbojáře a parašutisty jsem poznal i osobně.

Co nového přináší Vaše kniha ve srovnání s předchozími badateli?
Postupně uveřejním kolem. 540 německojazyčných dokumentů s českým překladem a odborným komentářem. Většina těchto dokumentů byla dosud neznámá i odborné veřejnosti.

Jak hodnotíte samotný čin atentátu a jeho význam?
Zneškodnění zločince Heydricha mělo význam pro porážku Německa a poválečné obnovení Československa, včetně našeho historického území ztraceného Mnichovskou dohodou, pro které nacisté zavedli floskuli „Sudety“. Český odboj a sympatie britské veřejnosti tak donutily britskou vládu, aby v létě 1942 zrušila platnost této zločinné dohody. Heydrich byl spoluviníkem milionů vražd spáchaných Němci ve všech zemích ovládaných Německem a jeden z nejbližších spolupracovníků Hitlera. Zabít tak vlivného pohlavára se podařilo pouze Čechoslovákům. Pro nacistické špičky to byl šok.

Tento čin stál hodně životů – popravy, Lidice, Ležáky. Mělo to smysl?
Němci chtěli český národ po vítězné válce vyvraždit. Heydrich o tom mluvil mezi svými spolupracovníky v říjnu 1941 celkem otevřeně. Proto bylo nezbytně nutné Německo vojensky porazit a Heydricha zabít hned, protože jinak by obětí bylo mnohonásobně více. Smrt Heydricha považuji také za vzkaz českých vlastenců každému, kdo by se dopouštěl na Češích podobných zločinů jako páchal on.

Hrdina protinacistického odboje Vladimír Krajina byl proti s ohledem na budoucí obětí a riziko přerušení radiotelegrafického spojení s Anglií. Jeho názor nerespektovali ani parašutisté Gabčík a Kubiš, ani šéf čsl. zpravodajské služby František Moravec. Proč?
Docent Krajina v rozhovoru s parašutisty vystupoval skromně, rozhodně Gabčíkovi a Kubišovi nemohl ani nechtěl něco nařizovat, nebo zakazovat. Na jaře 1942 neměl docent. Krajina dostatek informací, aby mohl pochopit, že úder na Heydricha je nezbytný i za cenu tisíců českých obětí. Parašutisté byli vojáci a měli své rozkazy. Navíc záměr zabít Heydricha uvítal zejména sokolský odboj.

Heydrichova likvidace by nebyla možná bez podpory domácí rezistence zejména z řad členů Sokola.  Proč si jich vážite?
Odpovím výrokem člena paraskupiny Clay plukovníka. Čestmíra Šikoly: „Největšími hrdiny byli ukrývatelé a spolupracovníci parašutistů. Nebyli to vycvičení a ozbrojení vojáci. Přesto riskovali a obětovali životy.“ Přitom všichni dobře věděli co riskují.

Tvrdíte, že tradiční charakteristika Čechů jako kolaborantů v době nacistické okupace neodpovídá historické skutečnosti. O co svůj názor opíráte?
Tradiční charakteristika Čechů jako zbabělců je zlovolnou a oblíbenou floskulí dnešní revizionistické protičeské propagandy. Jejími původci jsou často bývalí úředníci gestapa a  bývalí nacisté. Každý zločinec, i ten klasický kriminální vrah, vždy tvrdí, že viníkem není on sám, nýbrž oběť jeho zločinu. Proto nacisté tak rádi vykládali o údajném českém udavačství. Ve skutečnosti se udavačství týkalo zejména českomoravských Němců, příslušníků české kriminální lůzy, nebo Čechů k smrti vystrašených. Němci udávali z přesvědčení a nenávisti k Čechům, čeští udavači většinou z osobní nenávisti, nebo ze zbabělosti.

Po atentátu chtěli nacisté Čechům nahnat strach. Můžete popsat atmosféru po atentátu?
Popsat atmosféru po 27. květnu nelze vystihnout na pár řádcích. Němci rozjeli obrovskou razii za použití desítek tisíc mužů, při níž prohledali 5000 českých měst a obcí. Téměř denně hlásili popravy celých českých rodin, včetně nedospělých děvčat. Nemluvím ani o šoku z Lidic. Vyhrožovali zcela otevřeně genocidou, pokud do 18.června nebudou „vrahové SS-obergruppenführera Heydricha dopadeni“.  Mysleli to zcela vážně.

Veškeré úsilí k odhalení strůjců atentátu dlouho nevedlo k cíli. Co ovlivnilo parašutistu Karla Čurdu, že nakonec 16.června 1942 zradil své druhy i hostitele?
Karel Čurda podlehl strachu o sebe a rozhodl se, že raději obětuje stovky životů svých někdejších přátel, jen aby se zachránil. Ovlivnila ho amnestie vyhlášená Němci 13.června 1942 pro udavače z řad odboje, který jim umožní chytit „atentátníky“.

Cítili Němci respekt ke svým protivníkům v boji?
V dokumentech gestapa občas zazní nechtěný obdiv k českým vlastencům. Současně ale z nich cítíte obrovskou nenávist. Tu dokazuje jejich následná krutost, s níž vraždili nejen ženy, ale i děti českých vlastenců.

Řada lidí dostala finanční odměny za poskytnutí informací vztahujících se k atentátu.  
Součástí nacistického teroru byla i masivní a rafinovaná propaganda. Vyplacení odměn mělo český národ diskreditovat. Mezi odměněnými civilisty najdeme Čechy, Němce, Rusíny i jednu Slovenku. Část z nich byla skutečnými kolaboranty. Většina byla jen náhodnými svědky útoku na Heydricha a podala vágní a málo užitečné informace. Odmítnout odměnu ale nemohli, riskovali by tím život.

V době komunistického režimu byly schopnosti nacistů zlehčovány. Stáli Gabčík a Kubiš proti schopným protivníkům?
Gestapo bylo rafinovaným protivníkem, navíc jeho zaměstnanci používali jakékoliv metody, aby donutili zatčené mluvit, klidně i povinné přihlížení popravě vlastních rodičů zatčeného. To přinášelo výsledky. Navíc u nás gestapu posloužili domácí „sudetští“ Němci, kteří dokonale ovládali češtinu a znali místní poměry. U nás byla nejvyšší hustota německého personálu okupační správy v celé Evropě.

Jaký byl osud příbuzných a  rodin podporovatelů atentátníků?
O akci proti Heydrichovi se do roku 1989 uveřejňovaly neúplné, nebo i záměrně zkreslené informace. Většina spolupracovníků paraskupiny Anthropoid byla povražděna tajně v Mauthausenu 24.října 1942, celkově to bylo 294 mužů, žen a dětí starších 13 let. Ostatní děti byly vězněny ve Svatobořicích a povražděny měly být až po vítězné válce. Kardinál Dominik Duka slouží za těch 294 vlastenců již několik let zádušní bohoslužbu v Chrámu sv. Víta.

Čím jsme zavázáni hrdinům československého protinacistického odboje?
Snahou zachovávat jejich etický odkaz, vděčností a modlitbou za jejich duše.

V expozici Vojenskho historického muzea v Londýně jsou umístěny informace o atentátu. Jasný doklad mezinárodního významu tohoto činu. Co tomu říkáte?
Mne by překvapovalo kdyby tomu tak nebylo.

Násilí a teror po atentátu zesílil nenávist vůči Němcům. Jejím přímým projevem byl i odsun německé menšiny z českého pohraničí.  Dovedete si představit, že dojdeme k vzájemnému odpuštění a smíření?
O odsunu Němců ze Střední Evropy nerozhodl prezident Edvard Beneš ani naše vláda. O tom rozhodly velmoci Velká Británie, USA a SSSR. Bylo to správné a vlastně jediné možné řešení. Odpouštět zločiny může podle mého názoru pouze Pán Bůh a snad i oběť zločinu, nikoliv Vy, já, kdokoliv další. Smíření by snad možné bylo mezi generacemi, které se narodily již po válce. Bohužel pod záminkou „usmíření“ a „objektivního pohledu na společné dějiny“ se od poloviny 90.let rozběhla u nás demagogická a velmi pokrytecká kampaň. Podle této propagandy jsou vlastně Češi viníky krutostí 2. světové války a Němci převážně nevinnými oběťmi Čechů a možná snad i Adolfa Hitlera. Dobře to vystihl německý křesťanský etik Friedrich Wilhelm Foerster, když mluvil o „osedlání lidské ctnosti (např. ochoty Čechů kriticky se podívat na sebe sama) do služby neřesti (např. falšování dějin a vydávání zločinců za oběti)". Drzé popírání zjevné pravdy vyvolává u člověka hněv, někdy i nenávist.

Nemyslím si, že lidé, kteří u nás po roce 1990 usilovali o vyrovnání vztahů se sudetskými Němci jednali pokrytecky. Šlo jim o to poukázat na zvěrstva, kterých se dopustili Češi na sudetských Němcích po skončení 2. světové války a vyjádřit nad nimi lítost. Myslíte si, že se nic špatného tehdy u nás nedělo?
Proti úsilí o dobré česko-německé vztahy nelze nic namítat. Prožil jsem v Německu dva roky života a potkal jsem tam dobré přátele. Pokrytectvím nazývám vytrhávání skutečných událostí z kontextu šesti let okupace a desetitisíců vražd, kterých se Němci dopustili na našich občanech. V květnu 1945 došlo k různým krutostem na Němcích, ale tehdy byla ještě rozbita německou okupací naše státní moc. Jinak by se něco takového nikdy nestalo. Když dnes ideologové tzv. sudetoněmectví  hovoří o bezpráví páchaném Čechy na Němcích, připomínají mi mentalitou násilnické kriminální zločince. Vrah nebo lupič napřed poruší psané i nepsané etické zákony, ale když je v rukou policie, dovolává se práva na lidské zacházení, advokáta, atd. Najednou jsou zločincům zákony lidskosti vhod? To je ovšem obsáhlé téma, na které zde není prostor.

Změnil se nějak po mnohaletém bádání váš pohled na události roku 1942?
 Nijak zásadně. Pouze se mi potvrdil můj dosavadní názor na tehdejší události. Nepříjemně mne překvapilo zjištění, jak všechny krutosti na Češích schvalovali a případně se jich např. jako udavači zúčastňovali naši někdejší spoluobčané – českomoravští Němci.   Šokovaly mne nacisty zaznamenané projevy radosti nad tím, že v Ležákách byly postříleny také ženy, nebo demonstrace v Jihlavě, kde se němečtí civilisté dovolávali zostření postupu proti Čechům, hojné udavačství a chtivost majetku po povražděných Češích. Předtím jsem nevěděl,  že německých civilistů tiše nesouhlasících s Hitlerem bylo tak zoufale málo.


_Zajímavé odkazy

Archiv bezp. složekDigi. archiv časopisůCentropaSlovník české literaturyElektronická knihovnaASUDLiteratura ke staženíBibliografie od roku 1961Biografický archivMene Tekeljanpalach.czNárodní archivPamátník Vojna My jsme to nevzdaliPamátník LidicePolitičtí vězni.czPříběhy bezprávíMetodický portál RVPSorelaÚstav pamäti národaVONS.czmultikulturalita.czŽivá paměťAnna FrankováRomano Džaniben17. november 1989Demokratická revoluce 1989Cesta k listopaduHolocaust Memorial CenterTerror HázaExil 20. stoletíHlocaust.czTváří tvář historiiDeportálEuropeanaZmizelí sousedéSvobodně!Ośrodek KARTAMuezum Varšavského povstáníScriptum.czSlezské zemské muzeumČs. vizuální kultura v 50. letechMapováníProjekt Věrný zůstanuJeden svět na školáchStopy totalityo. s. Asi-milovaníProjekt Školákem v ProtektorátuGulag.czRyszard Siwiec 1909–1968Společnost Edvarda Beneše_Příběh Jana ZajíceOśrodek Pamięć i PrzyszłośćLogo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Neviditelné oběti komunismuCentrum pro studium holokaustu a židovské literaturyPandorina skrinkaMuzeum v krabičce
Více...

_Prameny

IWALKS: VZDĚLÁVÁNÍ V MALÝCH SKUPINÁCH A NA ULICI

Aktualizováno: 11.1.2021 23:32 | Rubrika: Napříč stoletím
IWALKS: VZDĚLÁVÁNÍ V MALÝCH SKUPINÁCH A NA ULICI

IWalk je vzdělávací aktivita spojující unikátní filmové vzpomínky pamětníků z celého světa s kontextem každodenního prostoru, ve kterém žijeme.

_Metodika

Dějepis pro všechny a o všech!

Aktualizováno: 21.12.2022 11:43 | Rubrika: Československo v letech 1918-1938
Dějepis pro všechny a o všech!

Dějepis pro všechny a o všech je princip, kterým se řídil tým metodiček Multikulturního centra Praha při tvorbě nového vzdělávacího webu digitalnipracovna.cz.

_Aktuality

Byli vyhlášeni vítězové XIV. ročníku EUSTORY

Aktualizováno: 28.9.2023 15:16 | Rubrika: Akce Moderních Dějin
Byli vyhlášeni vítězové XIV. ročníku EUSTORY

V pátek 22. září 2023 byly v ostravském Centru PANT vyhlášeny výsledky české verze celoevropské soutěže EUSTORY a vítězové byli oceněni iPhony, knižními, finančními odměnami a jejich tutoři ročním bezplatným předplatným časopisů D...

_Dějiny v médiích

Oslavte Den vítězství a projděte se historií s videi a pracovními listy

Aktualizováno: 27.4.2020 19:59 | Rubrika: Speciály, Video
Oslavte Den vítězství a projděte se historií s videi a pracovními listy

ČT edu vytvořilii speciál kolekci videí a pracovních listů k druhé světové válce. Znalost historie nám pomáhá určit směr našich budoucích kroků. Konec druhé světové války je důležité si připomínat, a proto vám přinášíme speciální ...

 
© Všechna práva vyhrazena 2009 - 2024 Občanské sdružení PANT
Materiály na tomto portálu jsou určeny pouze pro vzdělávací účely.
Občanské sdružení PANT