Studie je publikována ve spolupráci s Centrem pro studium holokaustu a židovské literatury.

Teoretickou inspirací textu byly novější studie věnované kulturní paměti, zvláště úvahy Aleidy Assmannové. Paměť v podobě kolektivně sdílených obrazů minulosti má svůj prostorový i sociální rozměr a svébytné dějiny. Souvisí s konstruováním kolektivní identity i s tématy nacionalismu a prezentace národních i sociálních stereotypů, tedy i stereotypů Židů v literatuře.

Obsah:
- výrazně katoličtí autoři, do jejichž obrazů Židů se vedle tradičního antijudaismu promítá představa Židů jako mravně pokleslých jedinců, kteří narušují tradiční mravní řád - kněz František Pravda, jehož díla vycházela od padesátých do osmdesátých let 19. století, a jeho mladší následovník Václav Kosmák (1843–1898)
- autoři o jedno až dvě desetiletí mladší prezentující život na českém, moravském a slezském venkově - Josef Holeček, Jan Herben, Petr Bezruč, Jakub Deml a J. Š. Baar
- postavy Židů, kteří žijí ve velkých městech - romány Antala Staška (1843–1931) V temných vírech (1900), Boženy Benešové (1873–1936) Člověk (1919–1920) a A. M. Tilschové (1873–1957) Haldy (1927)
- podobně jako u Jana Nerudy také v případě Viléma Mrštíka (1863–1912) zůstávaly protižidovské útoky a antisemitské stereotypy v jeho textech stranou pozornosti literárních vědců
- protižidovské obrazy u regionálních sudetoněmeckých autorů - například šumavský prozaik Anton Schott
- reprezentace postav Židů v české literatuře daného období nebyla založena jenom na negativních stereotypech, ale také na typech vnímaných neutrálně či pozitivně - v některých případech jde o tzv. kontratyp, tj. prezentaci vymezující se polemicky vůči převažujícímu a konvenčnímu negativnímu zobrazení - prózy Bohdana Jelínka, Růženy Svobodové a Karla Klostermanna
- typ moudrého, ušlechtilého a tolerantního Žida, jak jej konstituoval Lessing v titulní postavě hry Moudrý Nathan nebo v jiné podobě Mickiewicz v postavě Jankiela v Panu Tadeáši - hra Josefa Jiřího Kolára Pražský žid (1872, prem. 1871) a Jaroslava Vrchlického Rabínská moudrost (1886)
- polemicky vůči negativním židovským stereotypům vyznívají některé prózy a úvahy uveřejněné v českožidovském tisku, např. R. J. Kronbauera, Otomara Schäfera nebo Vojtěcha Rakouse, z německojazyčných autorů s židovskými kořeny to byl rodák z Mnichova Hradiště, prozaik starší generace Leopold Kompert
- Viktor Vohryzek (1864–1918) v roce 1900 ve svých Epištolách k českým židům polemizuje s tradovanou představou židů jako nájemců kořalen a lichvářů bohatnoucích z mozolů venkovského lidu
- literární specifičnost našeho tématu lze demonstrovat na románu Viktora Dyka (1877–1931) Prosinec (1906), románu Die Vaclavbude (1902, Hospoda u Václava) Karla Hanse Strobla (1877–1946)

Centrum pro studium holokaustu a židovské literatury
Vzniklo v roce 2010 při Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK.
Jeho cílem je studovat literaturu spojenou s šoa/holokaustem a židovskou kulturu v českých zemích a ve střední Evropě. Pracovníci centra se tímto tématem již několik let systematicky zabývají.
Centrum pořádá mezinárodní workshopy k tematice holokaustu. Prvním výsledkem bylo mezinárodní symposium v roce 2005, z něhož vyšla publikace Holokaust – Šoa – Zagłada v české, slovenské a polské literatuře (ed. J. Holý, Praha, Karolinum 2007). Druhou knižní publikací byla kolektivní monografie Jiří Holý/Petr Málek/Michael Špirit/Filip Tomáš: Šoa v české literatuře a v kulturní paměti (Praha, Akropolis 2011). Následovaly sborníky z mezinárodních workshopů pořádaných spolu s německými a polskými kolegy. V současnosti pracovníci centra pracují na velké monografii Cizí a blízcí. Židé, literatura, kultura v českých zemích ve 20. století. Kromě toho se podílí na přípravě mezioborového programu Židovská studia, který se bude od příštího roku otevírat na Filozofické fakultě FF jako studijní obor (magisterské navazující studium).
Centrum rovněž spolupracuje se zahraničními partnery, v současnosti především s univerzitou v německém Gießenu (Institut für Slavistik, Arbeitsstelle Holocaustliteratur) a Univerzitou Adama Mickiewicze v polské Poznani (Instytut Filologii Słowiańskiej). Hlavními domácími partnery jsou Ústav pro českou literaturu AV ČR, Židovské muzeum v Praze, Centrum judaistických studií na FF UP v Olomouci a Centrum pro studium menšin v Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR.