Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Dobové fotografie, text a dokumenty jistě mohou učitelé využít při přípravě zajímavých metodických materiálů pro své žáky, případně s nimi pracovat v hodině nebo semináři, mohou se stát také podkladem pro samostatnou práci či přípravu žáků.

Vybrané karikatury jednoho z hlavních prorežimních karikaturistů první poloviny 50. let reagující na mezinárodní vývoj po druhé světové válce jsme tématicky rozdělili do kapitol:
Mír
Západ
USA
Československo
Imperialismus
Korejská válka

Antonín Pelc
* 1895 Lišany u Rakovníka
+ 24. března 1967
karikaturista, pedagog, publicista a ilustrátor

Po absolvování reálky v Rakovníku vystudoval v letech 1913-1919 Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho studia byla na dva roky přerušena vojenskou službou. Po zkušenostech z první světové války se přiklonil k levici. Traumata prožitá v době války se silně odráží v tématech jeho malby. Ovlivněn sociálním civilismem a kubismem se prosazuje v oblasti politické karikatury a satirické kresby.

Díky schopnosti pohotové a často ironické zkratky našly Pelcovy karikatury uplatnění v novinách a časopisech: Šibeničník, Rarach, Simplicius, Právo lidu, Dobrý den, Rudé právo, Lidové noviny, Literární noviny.

Ve druhé polovině 30. let 20. století, v době rostoucího napětí v Evropě Pelc reaguje na mezinárodní vývoj. Vyjadřuje své protiválečné postoje a odpor k pravicovým diktaturám, glosuje dění ve Španělsku, Německu a Itálii. Kresby z této doby ztrácí na ironii a získávají vážný tón. Spolek výtvarných umělců Mánes Pelcovi v roce 1937 uspořádal obsáhlou retrospektivu jeho prací.

V roce 1938 v důsledku politických změn, které přinesl podpis mnichovské dohody karikaturista odchází do Francie kde je po vypuknutí války s nálepkou špiona internován v několika sběrných táborech. Po napadení Francie prchá do Maroka. Zde je spolu s Alénem Divišem a Adolfem Hoffmeisterem zatčen. V bídě bez prostředků se Pelcovi podaří nalodit na parník jímž (mj. s André Bretonem a Claude Lévi-Straussem) dopluje na Martinik. Díky pomoci přátel Voskovce a Wericha končí s Divišem putování ve Spojených států amerických. V New Yorku pod pseudonymem „Peel“ kde publikuje své protiválečné kresby v prestižních časopisech a novinách. V roce 1943 jsou jeho práce vystaveny v newyorském Muzeu moderního umění.

Do Československa se vrací v roce 1946 a vyučuje karikaturu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Po únoru 1948 ztrácí nezávislost a své schopnosti vkládá do rukou komunistické propagandy. Stává se jedním z hlavních prorežimních karikaturistů. Oddanost režimní propagandě je odměněna státní cenou Klementa Gottwalda (1951) a československou cenou míru (1953). Od poloviny 50. let se orientuje spíše na malbu a knižní ilustrace, které se vzdalují socrealistickému vnímání světa. Antonín Pelc umírá roku 1967 v Praze.

Výběr karikatur pochází z knihy:
PELC, Antonín. Antonín Pelc v boji za mír. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954. 117 s.

Obrazové přílohy (karikatury) z knihy si můžete v menším rozlišení okamžitě prohlédnout ve fotogalerii pod článkem. Pro další práci s nimi jsou v příloze článku přehledně ve větším rozlišení vhodném pro tisk.