Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Ve víru světových událostí 20. století není žádný národ sám a jediný strůjcem svého osudu. Je závislý na světovém hospodářství, světové politice, duchu světa. Přispívá k tomu všemu, ale neovládá to. Životní a mocenská koncentrace „Německo" přispěla v posledních letech ke světovému dění aktivněji než kterýkoli jiný národ. Během čtyř let války rozdělila svět na dvě části - na část menší, kterou ovládla a na část stokrát větší, proti které válčila. Bylo to obrovské vypětí sil. Bylo umožněno tím, že Němci byli nejsilnějším národem v Evropě a Evropa stále ještě platila za předvojový kontinent a střed země. „Čtyři roky bojovalo Německo na zemi, ve vodách a ve vzduchu proti pěti světadílům. Německé armády udržovaly kolísající spojence v pohotovosti, úspěšně zasahovaly na všech bojištích, držely dobytou půdu a působily svým protivníkům krvavé ztráty, dvakrát tak těžké než byly ty, které utrpěly samy. Aby bylo možné zlomit moc jejich vědy a jejich zuřivosti, bylo nutné přivést na válečná pole proti nim všechny velké národy lidstva. Převaha v počtu obyvatel, neomezené prostředky, neslýchané oběti, blokáda na moři je padesát měsíců nedokázaly přemoci. Malé státy byly v boji podupány, mocná říše byla rozbita, rozložena k nepoznání na fragmenty. Téměř dvacet miliónů lidí zemřelo nebo prolilo svou krev, než byl meč v této hrozné ruce zneškodněn. „Němci, už je toho na dějiny dost!" (Winston Churchill). Národ, který toto provedl, musel se nyní vrátit domů do zpustošené každodennosti všedních dnů, vypořádat se sám se sebou a se světem. Pokračovat ve starém, a přesto začínat znovu. Dělat nová vyrovnání mezi svými třídami a stranickými směry. Dát zákon a smysl stísněnému společenství šedesáti pěti miliónům lidí. Především musel žít, což již dlouho byl jeho nejtěžší úkol. Zít ve zmenšených hranicích, oloupený o plody práce několika desítiletí. Jeho kapitál v zahraničí, kolonie, obchodní spojení, obchodní loďstvo byly ztraceny. Doma nic než šedivé zbytky čtyřletého, zcela neproduktivního prokletí. .. „Začínáme ještě jednou od začátku, jako po roce 1648 a 1807. To je prostý obsah věci. Jenomže dnes se žije rychleji, pracuje se rychleji a s větší iniciativou" (Max Weber). Jen vzácné jsou okamžiky opojení, krize, všeobecného rozjitření, kdy politická vášeň uchvátí jednotlivce, kdy se mu veřejné záležitosti zdají být důležitější než soukromé.
 
Tak tomu bylo v srpnu 1914 a snad i v listopadu 1918. Není tomu tak za normálních okolností. Tehdy pociťuje občan politiku tak málo, jako zdravý člověk své vlastní tělo; ví, že ho má, ale nestará se o něj, životní funkce probíhají samy. Vrátit se k normálnímu životu, pracovat a jíst, to bylo nyní přáním většiny Němců. Ale jak by teď měli pracovat, jíst a bydlet, jak vychovávat mládež, jak budou žít a umírat staří - to záleželo na obecném osudu společnosti, na německé a světové politice a jen zčásti na nich samých. Navíc tu ještě byli neklidní duchové, kteří nenalézali hlavní smysl života ve vlastní úspěšné činnosti, nýbrž očekávali jeho naplnění od státu, v uskutečnění krásných a zmatených snů. Takoví lidé se vyskytují vždy. V klidných dobách jsou drženi v mezích, neslyšeni. V neklidných dobách nacházejí prostor pro své působení. Doby, které nadešly, byly neklidné a ani jiné být nemohly. Světová válka staré pořádky zničila nebo oslabila a nové nevytvořila...

Golo Mann (27. března 1909, Mnichov, Německo – 7. dubna 1994, Leverkusen, Německo)
Německo-švýcarský historik a spisovatel, syn slavného německého spisovatele Thomase Manna, nositele Nobelovy ceny za literaturu za rok 1929. Studoval filosofii a historii v Heidelbergu, byl žákem Karla Jasperse. Ve studiích pokračoval v St. Cloud a na universitě v Rennes. V letech 1937-1940 redigoval časopis Maß und Wert. Za války byl internován ve Francii, odkud se mu po její porážce podařilo odletět do USA, kde působil od roku 1942 jako profesor historie. Po válce působil jako profesor v Německu a později žil ve Švýcarsku.

Sám úspěšný spisovatel a historik, oceněný řadou literárních cen (např. Goethova cena města Frankfurtu nad Mohanem za rok 1985). Golo Mannovo dílo nás vede ke konfrontacím s minulostí, k jejímu porozumění, k tomu, abychom dokázali číst její aktuální smysl. Tak je tomu v jeho dílech Valdštejn, O duchu Ameriky, Dějiny a události, Německé dějiny 19. a 20. století. Golo Mann napsal také cennou autobiografii, v níž líčí své dětství a mládí v letech 1909-1933, které strávil výlučně v Německu.

Dějiny Německa 1919-1945 jsou nejen zasvěcenou historickou studií, ale - jak je pro autora charakteristické - zaníceným, s živou účastí sdíleným pohledem na nedávnou minulost, stále plnou otázek a úvah.

Poznámka Golo Manna v úvodu k německému vydání knihy (1990)
Ve Fischerově brožované edici vycházejí dvě kapitoly z mých Dějin Německa 19. a 20. století, vydaných na podzim 1958. Pojednávají o Výmarské republice a následujících dvanácti letech, tedy o období, které má jistou dějovou jednotu. Od roku 1945 žijeme v novém světě. Co se událo po pádu Třetí říše, jsem nemohl vylíčit stylem historika, ale jen krátce načrtnout; tedy se o něm již nezmiňuji. Od pádu směrem nazpět, do minula, je ovšem kontinuita velice pevná; degradace a hluboce nepovedený, nešťastný konec první světové války patří k těm velice, velice důležitým článkům řetězu německého osudu v první polovině dvacátého století, který zde má historik popsat. To, co následovalo, nebylo sice těmito články nezvratně předurčeno, nicméně však připraveno a umožněno. Z této skutečnosti zde také vycházím. Každý začátek poukazuje zpět na začátky dřívější: rok 1919 na rok 1918, ten zase na roky 1914,1890 a tak dále. Má-li si autor vybrat dějinný úsek, musí vždy někde svévolně stanovit jeho počátek.

Informace o knize i autorovi čerpány z českého vydání Dějin Německa 1919-1945 z roku 1993 (Český spisovatel, překlad Jan Havránek).