Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

I. oddiel knihy „Pražské májové povstanie 1945“ má podtitul „Príprava k ozbrojenému ľudovému povstaniu“. Obsahuje celkem 5 fotografických koláží a doprovodných texů k nim. Na těch si můžete prohlédnout např. ilegální tiskárnu KSČ, sovětského partyzánského organizátora majora Popova, ukázky z ilegálních novin, časopisů a letáků či zprávu o Hitlerově smrti.

Slovensky psaná publikace „Pražské májové povstanie 1945“ vyšla v roce 1962 v Státním pedagogickém nakladatelství v Praze. Jejími autory jsou historikové Toman Brod a Karel Bartošek, byla určena jako učební pomůcka do škol. Ke každému oddílu přísluší několik obrazových koláží, oddíly jsou pak dále děleny podle jednotlivých listů s kolážemi.

Kniha se skládá z pěti oddílů:
I. Příprava k ozbrojenému lidovému povstání
II. Vypuknutí Pražského květnového povstání a boje 5. května 1945
III. Revoluční boje 6. – 8. května1945 – Hrdinská obrana Prahy
IV. Vnější činitelé ovlivňující průběh Pražského květnového povstání
V. Vítězný 9. květen 1945 – Začátek nového života československého lidu

Karel Bartošek vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, byl od mládí členem KSČ. Je autorem několika propagandistických publikací, nejznámější z nich je „Američané v západních Čechách“. Na Karlově univerzitě vyučoval historii, byl členem Československé akademie věd. Za svou účast v reformním proudu ve straně během Pražského jara 1968 byl ze strany vyloučen a byla mu zakázána vědecká činnost, poté pracoval jako dělník a byl i vězněn. Roku 1977 podepisuje Chartu 77 a pod tlakem StB emigruje do Francie, kde umírá roku 2004.

Toman Brod se narodil do židovské rodiny, v 13 letech byl deportován do Terezína, o rok později do Osvětimi, kde byl až do roku 1944 v tzv. dětském táboře. Poté prošel Mengeleho selekcí a dostal se do mužské části tábora, později se dostal do Gross-Rosenu. Po válce vstoupil do KSČ a vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Koncem 60. let vyloučen ze strany, dostává výpověď z Československé akademie věd. Poté se živí jako taxikář a čerpač vody, podepisuje Chartu 77. Po revoluci se dále věnuje historii a publikaci knih.