Dne 25. 7. v rámci 2A PLA skončila příprava velitelských rozhodnutí ke cvičení POŠMOURNÉ LETO 68. Ve 21.00 pak gen. Jaruzelski dostal od maršála Jakubovského rozsáhlý fonogram s popisem úkolů pro polské divize. Na „cvičení“ měla 11. td PLA zaujmout prostor Vrchlabí – Nové Město nad Metují – Pardubice – Kutná Hora s velitelstvím v Hradci Králové. 10. td by obsadila území mezi městy Kostelec nad Orlici – Šumperk– Bystřice nad Pernštejnem – Havličkův Brod – Chrudim s „centrem“ v Havlíčkově Brodu a 4. msd vyčkávala v záloze u Wroclawi. Jakubovskij dále nařizoval vytvořit velitelství a štáb armády, která by koordinovala dotčené divize, určila jim výchozí oblasti zhruba 50–70 km od čs. hranic a do 28. 7. Informovala do stupně pluk příslušné velitele a náčelníky štábů.

Pět minut před 14.00 dne 27. 7. obdržel Jaruzelski od Jakubovského další fonogram s upřesněním polského angažmá, zdůvodněním invaze jako poskytnuti pomoci proti kontrarevoluci a doporučujícího zahajovat palbu, jen když tak učiní protivník. O pět hodin později v 19.00 – gen. Jaruzelski vydal na jeho základě rozkaz č. 1 k zahájení cvičení POŠMOURNÉ LÉTO 68 a do sídla Severní skupiny sovětských vojsk v Legnici se dostavila desetičlenná operační skupina GŠ PLA pod vedením prvního zástupce NGŠ PLA div. gen. Eugeniusza Molczyka. Splněním úkolu bylo kromě velitelství 2A a tři divizi (4. msd, která podléhala operační skupině GŠ PLA, byla na snížených počtech bez tankového pluku, dvou oddílů divizního dělostřelectva, těžké ženijní výstroje a časti tylu divize) pověřen i 1. úderný prapor, průzkumná rota Slezského vojenského okruhu (2A PLA), dopravní a zdravotnická kolona, zabezpečovací jednotky a útvar stíhaček.

Fonogram NGŠ div. gen. B. Chochy upřesnil, že 11. td (velitelství Zagaň) z východiště v oblasti Chojnóv – Raszówka – Legnica– Jawor – Zlotoryja bude postupovat po osách: 1. osa Zlotoryja – Kamienna Góra – Lubawka – Trutnov – Dvůr Králové nad Labem – Hořice – Chlumec nad Cidlinou – Kutna Hora; 2. osa Jawor – Strzegom – Walbrzych – Mieroszów – Broumov– Náhod – Jaroměř – Hradec Králové – Pardubice. Po zaujmutí výše uvedeného prostoru bylo jejím úkolem zřídit velitelství ve městech Kutna Hora, Čáslav, Pardubice, Hradec Králové, Jičín, Jaroměř, Nove Město nad Metuji a Trutnov a hlídat tři hlavni letiště v Čáslavi, Pardubicích a v Hradci Králové včetně tamního velitelství 10LA ČSLA.

10. td (velitelství Opole) z východiště v oblasti Niemodlin –Opole – Krapkowice – Biala se přesune po trasách: 1. trasa Biala– Glubczyce – Pietrowice – Bruntal – Šumperk – Vysoké Mýto– Chrudim; 2. trasa Krapkowice – Kozle – Opava – Moravský Šternberk – Moravská Třebová – Svitavy – Hlinsko – Havlíčkův Brod a obsadí plánovaný prostor. Také ona vytvoří ve městech Havlíčkův Brod, Chrudim, Ustí nad Orlici a Šumperk příslušná vojenská velitelství.

4. msd (velitelství Krosno Odrzańskie) bude vyčkávat v oblasti Sobotka – Wiazow – Ziebice – Bielawa. Všechny divize se ve svých „startovních“ prostorech měly soustředit do 4.00 dne 29. 7.

Po rozpracování fonogramu velitelstvím 2A byly rozeslány nezbytné pokyny a ve 3.00 dne 28. 7. se do pohybu daly jako první spojovací a zabezpečovací jednotky štábů. V 5.00 svazu (2A) a třem podřízeným divizím byl vyhlášen stav zvýšené bojové pohotovosti a v 7.00 začalo doručování povolávacích rozkazů 855 poddůstojníkům a vojákům v záloze. Do stavu bojové pohotovosti byly uvedeny i 4. Hornoslezská a 5. Sudetská brigáda Pohraniční straže. Ve 14.00 dostal štáb 2A fonogram, že „cvičeni“ skutečně začalo a od 16.00 do 21.00 se z mírových posádek vydaly na cestu zmobilizované svazky i samostatné jednotky. Jako nejvzdálenější (280–300 km) tak nejprve učinila 4. msd, 11. td se dala do pohybu ve 21.00 (vzdálenost 90–160 km) a 10. td, která měla východiště téměř za humny, stačily jen dvě hodiny (18.00 – 20.00).

Zbylé dvě divize se do svých nástupních prostorů dostavily do 12.00 dne 29. 7. a do 21.00 vojska dosáhla plné bojové pohotovosti. General Siwicki pak vydal 10. a 11. td rozkaz navázat vzájemnou součinnost na všech stupních a věnovat zvýšenou pozornost přípravě variant ozbrojeného střetnuti při proniknutí na čs. území. V tomto případě se hlavni sily měly boji vyhnout a postupovat dál, zatímco druhosledové jednotky a zálohy by ohniska odporu zlikvidovaly.

Pajorek, Leszek: Účast polské armády na operaci DUNAJ . In: Historie a vojenství č. 1/1996, s. 70–73.