
Pocítit dějiny na vlastní kůži, vzduch rapidně houstne - Německo v roce 1930
Polodiktatura ve jménu demokracie, vytvořená na obranu před pravou diktaturou - zastrašování vlastních přívrženců, vytunelování vlastních pozic, přivykání nesvobodě... Čtěte ze vzpomínkové knihy Sebastiana Haffnera.
Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.
K tomuto prameni je vypracován pracovní list, který si můžete stáhnout v příloze článku.
Příběh jednoho Němce
Kniha novináře a publicisty Sebastiana Haffnera "Příběh jednoho Němce, Vzpomínky na léta 1914-1933" způsobila krátce po svém vydání v roce 2000 značný rozruch. Kuriózní na celé věci bylo, že autor, který po týdny zaměstnával německé noviny a časopisy, byl v té době už rok mrtev (rukopis byl nalezen v pozůstalosti) a že jeho kniha obsahovala autobiografické zápisky, které vznikly před více než šesti desetiletími, v roce 1939. Co mohlo na konci století, jehož první třetinou se text zabývá, vyvolat tak plamennou diskusi kritiků, komentátorů a historiků - a jak to, že se právě tahle kniha okamžitě vyšvihla na první příčku německého žebříčku nebeletristických titulů? Haffnerovy zápisky totiž oživily staronový spor - spor o to, zda bylo možné v meziválečném Německu předvídat, kam události nevyhnutelně spějí, anebo zda většina národa skutečně neměla o kořenech pozdějšího nacistického zla ani tušení a kocovina z toho, čím vším prošli, na Němce dolehla až poté, co druhá světová válka skončila.
Kniha líčí první tři desetiletí života inteligentního a důsledného člověka. Syn z měšťanské, dobře situované rodiny začíná své vyprávění vzpomínkou na to, že vypuknutí první světové války pro něj neznamenalo víc než narušení prázdninové idyly. Jako student práv a pozdější soudní zaměstnanec reprezentuje tu část inteligence, která dospívala v prostředí nově se probouzející demokracie a doufala v rozvoj zdravého, průmyslově i kulturně silného státu. Německá společnost, zmítaná po prohrané válce protichůdnými zájmy, tyto naděje nevyhnutelně zklamala. Přinejmenším celá jedna generace mladých - Haffnerových vrstevníků - proto byla nucena nějak zareagovat. Někteří emigrovali, jiní se podrobili (museli podrobit?) režimu anebo propadli demagogii nových vůdců národa. Haffner sám, ačkoli nepatřil k Němcům pronásledovaným z politických ani z rasových důvodů, se v roce 1938 rozhodl pro první možnost a odešel do exilu do Velké Británie, neboť, jak píše, „nacisté jeho nosu nevoní"...
Sebastian Haffner
Už počátkem 30. let zkoušel psát a publikoval drobné články v novinách (ostatně v době, kdy se rozhodl pro emigraci, zastával dobré místo ve vydavatelství Ullsteinpresse), se v Británii prosadil knihou Germany: Jekyll and Hyde (vyšla v Londýně roku 1940) a po roce 1954, kdy se vrátil zpět do vlasti, se stal jedním z nejvýznamnějších německých novinářů a publicistů. Je autorem řady bestsellerů, např. Churchill, Anmerkungen zu Hitler (Poznámky k Hitlerovi), Von Bismarck zu Hitlera Německá revoluce 1918-1919, která vyšla česky. Titul Příběh jednoho Němce se v Německu dočkal mnoha vydání.
Biografické texty převzaty z předsádek českého knižního vydání:
Haffner, Sebastian, 1907-1999
Příběh jednoho Němce: vzpomínky na léta 1914-1933
přeložila Jana Zoubková
V českém jazyce vyd. 1.
Praha, Prostor, 2002
229 s.
Dříve než si na mne totální stát s požadavky a výhrůžkami došlápl a poučil mě, co znamená pocítit dějiny na vlastní kůži, dostalo se mi docela slušné dávky toho, čemu se říká „historické události". Každá dnes žijící generace Evropanů to může o sobě tvrdit, ale jistě nikdo víc než Němci. Všechny tyto historické události pochopitelně zanechaly stopy - ve mně stejně jako ve všech mých krajanech; a nelze porozumět tomu, co se stalo později, když nepochopíme předešlé. Je však podstatný rozdíl mezi tím, co se stalo před rokem 1933, a tím, co přišlo potom. Dřív šly události kolem nás a přes nás, zaměstnávaly nás a vzrušovaly a ten či onen byl zabit nebo ožebračen, nikdo však nebyl nucen řešit zásadní otázky svědomí. Nejvnitřnější životní prostor zůstával nedotčen. Člověk získával zkušenosti, vytvářel si názory. Ale zůstal tím, kým byl. Tohle o sobě nemůže upřímně říct nikdo z těch, kteří se z vlastní vůle nebo proti ní octli v soukolí třetí říše...
Na jaře roku 1930 se stal kancléřem Brüning a poprvé, pokud nám paměť sahala, mělo Německo přísného vládce. V letech 1914-1923 byly všechny vlády slabé. Stresemann vládl velmi šikovně a radikálně, ale tak nenápadně, že to nikoho nebolelo. Brüningovo vládnutí bolelo někoho neustále, byl to jeho styl a on byl na svou „nepopulárnost" svým způsobem hrdý. Tvrdý, kostnatý muž, přimhouřenýma očima přísně hledící přes skla brýlí bez obrouček. Jakákoliv zdvořilost a nekonfliktnost byla jeho povaze cizí. Jeho úspěchy - bezesporu několika dosáhl - zcela odpovídaly schématu „operace se zdařila, pacient zemřel" nebo „postavení udrženo, mužstvo rozdrceno". Aby reparační platby dovedl ad absurdum, připustil téměř úplný kolaps německého hospodářství, banky zavíraly, počet nezaměstnaných stoupl na šest milionů. Aby přitom udržel vyrovnaný státní rozpočet, nemilosrdně předepsal jako přísná hlava rodiny krutý recept: „Utáhnout opasky!" V pravidelných intervalech, zhruba každého půl roku, vycházelo „nouzové nařízení", kterým se vždy snížily mzdy, penze, sociální výdaje, v závěru dokonce i platy v soukromém sektoru a úroky. Jedno opatření si vynucovalo další a Brüning zaťal zuby a udělal vždy další bolestivý krok. Leccos z toho, co později patřilo k Hitlerovým nejúčinnějším mučicím nástrojům, zavedl už Brüning: „Přídělové devizové hospodářství", které znemožňovalo cesty do zahraničí, „daň za opuštění říše", která znemožňovala vystěhování; dokonce i počátky omezení svobody tisku a umlčení parlamentu jdou na Bruningův vrub. Přitom tohle všechno v zásadě dělal, jak paradoxní, na obranu republiky. Republikáni se ovšem pochopitelně začínali pomalu ptát, co se po tom všem má ještě bránit.
Pokud vím, je Bruningův režim první studií a takříkajíc modelem způsobu vlády, který od té doby našel v mnoha evropských zemích následovníky: polodiktatura ve jménu demokracie, vytvořená na obranu před pravou diktaturou. Kdo by si dal práci a důkladně prostudoval období Brüningovy vlády, nalezl by zde už všechny prvky takového způsobu vlády, který se stává takřka nevyhnutelně přípravkou pro to, proti čemu vlastně bojuje: zastrašování vlastních přívrženců; vytunelování vlastních pozic; přivykání nesvobodě; myšlenkovou bezbrannost vůči nepřátelské propagandě; předávání iniciativy protivníkovi; nakonec selhání ve chvíli, kdy se vše vyhrotí v čirou otázku moci. Brüning neměl žádné opravdové stoupence. Byl „tolerován". Přísný učitel, který při trestání žáků říká, že ho to bolí víc než je, je menším zlem než sadistický mučitel. Brüning měl krytá záda, protože se zdálo, že je jedinou hrází proti Hitlerovi...
Brüning nenabídl zemi nic kromě chudoby, stísněnosti, omezení svobod a ujištění, že nic lepšího není možné. Nanejvýš ještě výzvu ke stoickému postoji. Měl však příliš suchopárnou povahu, než aby svůj apel vyjádřil přesvědčivěji. Nedal zemi žádnou ideu, žádnou přesvědčivou výzvu. Jen ji zahalil stínem neveselé truchlivosti. Zatím se hlučně soustřeďovaly síly, které tak dlouho ležely ladem. Dne 14. září 1930 se konaly volby do Říšského sněmu, v nichž nacisti rázem povýšili ze směšné, nepatrné straničky na druhou nejsilnější politickou stranu: místo původních 12 mandátů jich nyní měli 107. Od tohoto dne už ústřední postavou Brüningovy éry nebyl Brüning, nýbrž Hitler. Otázka už nezněla, zda zůstane Brüning, nýbrž zda nastoupí Hitler. V trýznivých a urputných politických diskusích už nešlo o to, zda je někdo pro Brüninga nebo proti němu, nýbrž zdaje proti Hitlerovi. A na předměstích, kde se zase začalo střílet, proti sobě nestáli přívrženci a odpůrci Brüninga, nýbrž přívrženci a odpůrci Hitlera.
Přílohy

Pracovní list se věnuje úryvku textu z knihy Sebastiana Haffnera Příběh jednoho Němce. Obsahuje seznam úloh a úkolů, které mají studenty naučit práci s textem, jeho porozumění a v neposlední řadě rozšířit vědomosti žáků o světových meziválečných dějinách. Pracovní list je určen studentům středních škol a gymnázií, vhodný pro výuku dějepisu či do hodin literatury.
Související články
- Světová hospodářská krize ve 30. letech 20. století (27.5.2014)
- Stefan Zweig - Incipit Hitler (18.5.2014)
- Proměna Německa v důsledku 1. světové války pohledem Golo Manna (15.11.2013)
- Politická nestabilita mladé německé republiky v roce 1918 slovy Golo Manna (15.11.2013)
- Golo Mann o krizi a zániku Výmarské republiky (15.11.2013)
- Hitlerova zahraniční politika v interpretaci Golo Manna (15.11.2013)
- Golo Mann se zamýšlí nad německým odporem proti Hitlerovi v září 1938 (15.11.2013)
- Dietrich Bonhoeffer a jeho účast v tajném protihitlerovském spiknutí (23.8.2013)
- Marcel Reich-Ranicki - Miliony lidí odvracely oči... (17.7.2013)
- Elias Canetti - Inflace a masa (15.7.2013)
- Elias Canetti - Očekávání rozkazu (15.7.2013)
- Peripetie soužití Čechů a Němců v českých zemích - první Československá republika (30.6.2013)
- Hitler - fascinace monstrem (14.6.2013)
- Sjednocený, ke všemu ochotný národ (14.6.2013)
- Celá jedna generace v Německu si s darem svobodného soukromého života neví rady (12.6.2013)
- Kam se vlastně Němci poděli? (27.5.2013)
- Německo už není Německem – konflikt mezi nacionalismem a věrností k vlastní zemi (27.5.2013)
- Dva druhy teroru a cesta k vítězství nacionálněsocialistické revoluce v Německu (23.5.2013)
- Nacistická antisemitská čítanka Der Giftpilz (1.5.2013)
- Působení nacistické propagandy na děti a mladé Němce (1.5.2013)
- Nacismus (25.10.2010)
- Nacismus - pracovní list (25.10.2010)