Moderní-Dějiny.cz

Petschkův palác - sídlo Gestapa 1939–1945

Publikováno: 30.8.2013, Aktualizováno: 13.9.2013 08:35

Monumentální novoklasicistickou budovu na nároží ulic Politických vězňů a Washingtonovy postavil pražský bankéř a vrchní finanční rada dr. Julius Petschek pro potřeby své banky s názvem Bankovní dům Petschek a spol. Rodina Petschků vlastnila i většinu severočeských uhelných dolů. Palác byl postaven v letech 1923-29 podle projektu architekta Maxe Spielmanna, stavební práce provedla firma ing. A. Krofty. Palác má dva suterény, mezanin a čtyři patra, poslední vložené v mansardové šikmé střeše, s výtahy „páternostery“.

Petschkův palác - sídlo Gestapa 1939–1945

Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Všechna podlaží paláce prostupuje trojramenné schodiště. V suterénech byly rozsáhlé bankovní sejfy zastavěné do silného betonového zdiva. Ve 30. letech byl k novému paláci připojen klasicistní nárožní dům ve Washingtonově ulici. Budova byla dobře vybavena, vytápění a klimatizace každé místnosti byly řízeny ze strojovny telefonickými příkazy, byla zde tiskárna, potrubní pošta, garáže. Petschkova rodina před nástupem totality včas prodala svůj majetek československému státu a před nacisty uprchla do ciziny.
 
Sídlo gestapa
Při okupaci a obsazování zbytku Československa nacisty 15. března 1939 postupovaly za pravidelnou německou armádou i bezpečnostní složky Říše. Čechy obsadila „Operační skupina I“ říšské bezpečnostní policie, zformovaná v Drážďanech pod vedením vrchního vládního rady SS-Standartenführera Dr. Rasche (plukovník bezpečnostní policie). V Praze měla zřídit svůj štáb. Operační skupina nejdříve obsadila hotel Palace v Panské ulici. V květnu 1939 se sídlo přesouvá do rozsáhlého komplexu Petschkova paláce. Budova prošla rekonstrukcí pro potřeby bezpečnostní policie. Palác se stal Hlavní úřadovnou říšské státní tajné policie – „expositura Praha“ (gestapo). Během okupace zde pracovalo okolo 1 200 osob. 
 
Prvním velitelem gestapa v Praze byl vládní rada Dr. Geschke, jehož stopy mizí koncem války kdesi v Maďarsku. Od podzimu 1942 jej vystřídal vrchní vládní rada Dr. Gerke, který zmizel z Prahy údajně až 8. května
1945 a zemřel v naprostém klidu, nepotrestán, na podzim 1982 ve Spolkové republice Německo. Pražskou „pečkárnou“ prošlo za dobu okupace více než 35 000 českých občanů. Nacisté zrekonstruovali prostory pečkárny velmi účelově v suterénu budov. Hlavním vchodem do paláce prošel mimo jiné dne 16. 6. 1942 Karel Čurda. 
 
V podzemních prostorách se na malém prostoru nachází jedenáct malých cel určených vždy pro jednoho vězně. Kobky sloužily k izolaci vyšetřovaných vězňů a krytí možných spolupracovníků a konfidentů. Jednou z těchto cel prošel i protektorátní ministerský předseda Alois Eliáš, který byl zatčen gestapem pro svou odbojovou činnost 27. září 1941. 
 
Prostor cel bezprostředně sousedí s vjezdem do budovy tak, aby mohl být každý zatčený, nebo eskortou dopravovaný vězeň po registraci u vstupu dopraven rovnou do cely, nebo do tzv. „biografu“. Ve dvou celách je uloženo několik autentických nosítek pro týrané, kteří již  nebyli schopni dalšího vyslýchání, a také několik rakví. 
 
 Místnost vedle cel je tzv. domácí vězení, proslulý „biograf“. Uvidíte zde dobové lavice, okénko a stoličku pro strážce. Zde se čekalo dlouhé hodiny na předvolání k výslechu u vyšetřujícího úředníka gestapa. Zatčený musel sedět rovně, zpříma a hledět do bílé zdi před sebe. Porušení tohoto pravidla, nebo pokus o kontakt s jiným zadrženým se rovnal trestu třídenního půstu a třídenního stání bez oddechu. O tom informuje dobová autentická tabule umístěná na zdi. V této místnosti také zasedaly i stanné soudy v době heydrichiády.
 
Podruhé zde zasedal stanný soud krátce po atentátu na Heydricha. Jednání tribunálů probíhalo 
v nepřítomnosti obžalovaných. Po přečtení jmen a definování skutkové podstaty jejich provinění se rovnou vyhlašovaly rozsudky. Tresty smrti po jejich dálnopisném potvrzení z Berlína byly bez odkladu vykonány. U těchto soudů byli přítomni vždy úředníci gestapa a proti rozsudkům nebylo odvolání.
 
Dále je možno zhlédnout sbírku dobových fotografií z časů okupace, odboje a atentátu na Heydricha. Uvidíte zde protektorátní vyhlášky a další prameny. Ve vitrínách u cel si prohlédněte hrůzné mučící nástroje, které používali nacisté při výsleších. Brutální výslechy gestapa se odehrávaly v prvním patře v tzv. „stodvojce“. Tato místnost bohužel není součástí památníku. Není ani přístupna veřejnosti a dnes slouží jako archiv ministerstva obchodu a průmyslu…
 
zdroj: kallich.tym.cz/probehle-akce/navsteva-petschkova-palace/
 
Vzpomínky pamětníků 
Alois Kubiš, vzdálený příbuzný Jana Kubiše. I přesto, že Jana Kubiše neznal a nikdy se s ním nesetkal, byl v pouhých deseti letech s rodinou zatčen a půl roku vězněn:
 „Z té Jihlavy nás odvezli do té Prahy, ale to už jsme byli roztřídění. V té Třebíči na gestapu nás odvedli, kluky zvlášť, děvčata zvlášť, maminky zvlášť, otce zvlášť. Takhle jsme byli i v té Jihlavě uvězněni. Ale v té Jihlavě jsme byli chlapi. Jak kluci, tak dospělí. A v té Praze, tam nás přivezli do té pečkárny. Tam nás postavili do takové dlouhé chodby a mezitím tam dojeli i z jiných těch skupin, co pozatýkali. Tam právě jsem se setkal i s tím nejmladším bratrem toho Kubiše, Františkem. Tomu bylo čtrnáct roků a hlavně dospělí chlapi říkali: ,Neříkej, že patříš k nim. Patříš k nám.‘ Pak nás provedli takovou místností, kde byl stůl, a na tom stole byly takový oválný skleněný lahve a v tom byly hlavy ořezaný těch výsadkářů. Ptali se: ,Poznáváš, poznáváš, nepoznáváš?‘ Takhle nás obešli a my jsme říkali: ,Nevíme, neznáme.‘ Tím to tam skončilo. Tak nás naložili do autobusu a odvezli do Terezína. V tom Terezíně já jsem se tam ještě s tím Františkem připletl mezi ty dospěláky. Páč ty jiný děti odvezli jinam, do nějaký vily u Karlova náměstí. My jsme se tam nějak mezi těmi chlapy dostali do toho Terezína. Asi za tři dny na to přišli, tak nás zase odvezli do Prahy, do Krče.“
Zdroj: www.pametnaroda.cz
 
Biograf
„V přízemí byla poměrně velká místnost a v ní dlouhé lavice. Vězňové tu seděli jeden vedle druhého naprosto tiše, ruce vedle sebe. Mluvit se nesmělo. Před lavicemi stála hodně vysoká stolice, něco jako elegantnější posed a na ní seděl esesák hlídající vězně - a to ticho. Někteří z nás byli podle situace odvoláváni k výslechu či konfrontaci a po návratu se posadili, kam to zrovna šlo. Na záchod se nemohlo jít podle toho, jak kdo potřeboval. Chodilo se na povel tak jednou dopoledne, jednou odpoledne a vždycky v rychlém tempu za hlasitých povelů a řvaní esesáků pobízejících vězně k větší rychlosti. Stávalo se, že mě ráno odvezli do pečkárny a večer zase přivezli, aniž by se cokoliv dělo. Té místnosti, v níž jsme proseděli hodiny, jsme říkali biograf.
 
Při prvním výslechu jsem měl proti sobě tři gestapáky. Jeden z vyslýchajících si rukou prohrábl vlasy a zeptal se mě, co to znamená. Odpověděl jsem, že to nevím, a dostal jsem ránu. Musím ještě říci, že jsem nežádal tlumočníka a výslechy probíhaly v němčině. Někdo tlumočníka chtěl a kalkuloval s tím, že získá čas na rozmyšlení odpovědi. Já jsem se ale bál, že kdyby tlumočník nepřekládal přesně, mohl bych se ozvat a říct, tak že jsem to neřekl, a tím riskovat problémy se zatajením znalosti jazyka… Rány, které padly, abych tak řekl, jen mimochodem, jsem nepočítal. V poledne šli gestapáci na oběd a já zůstal stát čelem ke zdi. Hlad jsem necítil, ale měl jsem velkou žízeň. Hlídat mě zůstal jen starší člověk, snad to byl nějaký přisluhující sudeťák, a toho jsem požádal, zda bych se směl napít. Dovolil to, ale řekl mi: „Prosím vás rychle,“ zřejmě se bál, aby vyslýchající zrovna nepřišli. Odpoledne výslech pokračoval. Ptali se na různé věci, co jsme dělali, jaká byla naše činnost a já stále dával sice relativně přesné, ale pro ně nepoužitelné odpovědi. Zajímali se o lidi v organizaci… Nesmím ale zapomenout na finále. Když výslech skončili, dali mi podepsat protokol, kde se v poslední větě psalo, že odmítám mluvit pravdu. Co teď? Rozhodnutí, zda to podepíši nebo ne, muselo padnout okamžitě. Je zajímavé, jakou rychlost v takovém okamžiku naberou myšlenky. Uvědomoval jsem si, že když to odmítnu podepsat, tak mohu počítat s tím, že mě dají přes noc nahého do betonového bunkru, kde bude na podlaze několik centimetrů vody, nebo že se jednoduše vymění garnitura vyslýchajících a výslech bude pokračovat celou noc a nebo že si vymyslí ještě jinou rafinovanost. Jednoduše jsem si řekl, že ráno je moudřejší večera, že získám alespoň noc na odpočinek, a ten protokol jsem jednoduše podepsal. 
Zdroj: František Wretzl, Moje životní peripetie let 1938 – 1945, www.skaut.cz
 
NÁVŠTĚVA
Památník není trvale volně přístupný. Prohlídky spojené s výkladem průvodce (členem ČSBS) je možné uskutečňovat pondělí až pátek se zahájením první prohlídky v 9 hod. a poslední prohlídky v 15 hod. Jedné prohlídky se může zúčastnit min. 5 osob a max. 20 osob. Doba jedné prohlídky se pohybuje okolo 1,5 až 2 hod. Prohlídky památníku je nutno objednávat nejméně 7 dní předem v sekretariátu ČSBS na tel.: 224 262 874 od pondělí do čtvrtka v době od 9 do 14 hod.), nebo na e-mailové adrese csbspraha@volny.cz. 
 
VSTUP
zdarma
 
ADRESA
Petschkův palác, Politických vězňů 20, Praha 1-Nové Město
 
SOUŘADNICE
50°4‘53.198“N, 14°25‘52.565“E
 
KONTAKT
tel.: 224 262 874
mail: csbspraha@volny.cz
 
WWW



Fotografie

Související články

_Zajímavé odkazy

Archiv bezp. složekDigi. archiv časopisůCentropaSlovník české literaturyElektronická knihovnaASUDLiteratura ke staženíBibliografie od roku 1961Biografický archivMene Tekeljanpalach.czNárodní archivPamátník Vojna My jsme to nevzdaliPamátník LidicePolitičtí vězni.czPříběhy bezprávíMetodický portál RVPSorelaÚstav pamäti národaVONS.czmultikulturalita.czŽivá paměťAnna FrankováRomano Džaniben17. november 1989Demokratická revoluce 1989Cesta k listopaduHolocaust Memorial CenterTerror HázaExil 20. stoletíHlocaust.czTváří tvář historiiDeportálEuropeanaZmizelí sousedéSvobodně!Ośrodek KARTAMuezum Varšavského povstáníScriptum.czSlezské zemské muzeumČs. vizuální kultura v 50. letechMapováníProjekt Věrný zůstanuJeden svět na školáchStopy totalityo. s. Asi-milovaníProjekt Školákem v ProtektorátuGulag.czRyszard Siwiec 1909–1968Společnost Edvarda Beneše_Příběh Jana ZajíceOśrodek Pamięć i PrzyszłośćLogo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Neviditelné oběti komunismuCentrum pro studium holokaustu a židovské literaturyPandorina skrinkaMuzeum v krabičce
Více...

_Související články

31.7.

Reinhard Heydrich

Prezentace mapuje profesní kariéru i osobní život jednoho z nejvýznamnějších představitelů nacistického režimu...
7.7.

Pronásledování a likvidace Židů v Protektorátě

Prezentace rekapituluje vývoj protižidovské diskriminační politiky v Protektorátě - od německé inspirace proti...
22.6.

Práce s články z protektorátního tisku – protektor Reinhard Heydrich

Pracovní list je založen několika článcích z protektorátního tisku vztahujících se k osobě zastupujícího říšsk...
5.3.

Atentát na Reinharda Heydricha

Výuková prezentace se zaměřuje na přípravu atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, ...
22.2.

Okupační správa, autonomní správa a každodenní život v Protektorátu

Výuková prezentace je určena studentům středních škol a zabývá se jedním z nejsmutnějších období našich národn...
27.1.

Německá bezpečnostní opatření v Protektorátu Čechy a Morava na začátku války

Okupace českých zemí nacistickým Německem a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 znamenaly pro ...
26.1.

Domácí a zahraniční odboj v letech 1939-45

Prezentace se věnuje dějinám druhého čs. odboje – domácího a zahraničního. Zaměřuje se na počátky, specifika, ...
22.1.

Činnost gestapa v předmnichovském Československu

Pracovní list obsahuje texty z pera historika Borise Čelovského z knihy: SO ODER SO. Čelovský pátral v archive...
18.1.

Protektorát Čechy a Morava za R. Heydricha a příprava atentátu

Výkladová prezentace je věnována osobnosti Reinharda Heydricha, jeho kariéře a politickým záměrům v Protektorá...
15.8.

Likvidace Česko-Slovenska a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava

Tato výuková prezentace popisuje poslední dny tzv. druhé republiky. Ukazuje, k jakým státoprávním změnám došlo...

_Prameny

IWALKS: VZDĚLÁVÁNÍ V MALÝCH SKUPINÁCH A NA ULICI

Aktualizováno: 11.1.2021 23:32 | Rubrika: Napříč stoletím
IWALKS: VZDĚLÁVÁNÍ V MALÝCH SKUPINÁCH A NA ULICI

IWalk je vzdělávací aktivita spojující unikátní filmové vzpomínky pamětníků z celého světa s kontextem každodenního prostoru, ve kterém žijeme.

_Metodika

Dějepis pro všechny a o všech!

Aktualizováno: 21.12.2022 11:43 | Rubrika: Československo v letech 1918-1938
Dějepis pro všechny a o všech!

Dějepis pro všechny a o všech je princip, kterým se řídil tým metodiček Multikulturního centra Praha při tvorbě nového vzdělávacího webu digitalnipracovna.cz.

_Aktuality

Ceny XV. ročníku EUSTORY byly rozdány

Aktualizováno: 30.10.2024 17:12 | Rubrika: Akce Moderních Dějin
Ceny XV. ročníku EUSTORY byly rozdány

V pátek 18. října 2024 byly v ostravském Centru PANT vyhlášeny výsledky české verze celoevropské soutěže EUSTORY a vítězové byli oceněni knižními, finančními odměnami a bezplatným předplatným časopisů Dějiny a současnot (NLN). Odb...

_Dějiny v médiích

Oslavte Den vítězství a projděte se historií s videi a pracovními listy

Aktualizováno: 27.4.2020 19:59 | Rubrika: Speciály, Video
Oslavte Den vítězství a projděte se historií s videi a pracovními listy

ČT edu vytvořilii speciál kolekci videí a pracovních listů k druhé světové válce. Znalost historie nám pomáhá určit směr našich budoucích kroků. Konec druhé světové války je důležité si připomínat, a proto vám přinášíme speciální ...

 
© Všechna práva vyhrazena 2009 - 2024 Občanské sdružení PANT
Materiály na tomto portálu jsou určeny pouze pro vzdělávací účely.
Občanské sdružení PANT