Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

V tomto malém táboře bylo podle výpovědí bývalých vězňů koncentrováno zlo, kterému se dá dnes již těžko uvěřit. Nabízím vám studii, která na základě řady svědeckých výpovědí z českých i německých zdrojů vykresluje těžko pochopitelné prostředí teroru, sadismu a cynismu.
Zvláštní pozornost je věnována evakuačním transportům z tábora v dubnu 1945, během nichž bylo zastřeleno několik stovek vězněných žen a mužů. Mezi nimi je zmíněn málo známý příběh čtyřiadvacetileté slovinské studentky Milici Harmel. O její smrti podaly po válce svědectví její družky z Ljubljaně, Brigita Kuhar a Mira Bedenk.

Co se vám vybaví, když se řekne porcelán? Jemná, křehká krása a dárek, který vždy potěší? Lidské ruce, které s pečlivostí a opatrností přenášejí estetický cit na křehkou hmotu? Nedostižný cíl, který se Evropané snažili po staletí neúspěšně napodobit. Tak vnímáme porcelán v dobách, kdy neslouží zlu. Dnes bych vás rád provedl dobou, kdy se výroby porcelánu v nacistickém Německu a u nás zmocnila militantní organizace SS. V rukou její mnichovské porcelánky Allach začaly vznikat chladné, neosobní porcelánové výtvory, zosobňující nový nacistický režim. Na otrockou práci pro porcelánku byli nahnáni vězni koncentračního tábora Dachau.