Pasivita Západu v roce 1956 byla pro nás velkým zklamáním, vzpomíná na maďarskou “kontrarevoluci” Josef Mašín
Hlidaci pes.org - Byli příslušníky speciálních složek americké armády a těšili se na nasazení v týlu nenáviděného nepřítele, za “železnou oponou”. Aby se jednou vrátili bojovat proti komunismu, bylo pro bratry Josefa a Ctirada Mašínovy hlavním důvodem dramatického odchodu do Berlína a za oceán. A pak přišel rok 1956: zejména krvavé potlačení revoluce v Maďarsku, od kterého na přelomu října a listopadu uplyne 60 let, ale i konec revolty v Polsku. Chladný přístup západních mocností byl pro mnohé zklamáním. “Naděje na porážku komunistického systému v dohledné době zmizela,“ vzpomíná Josef Mašín.
ramatické události v Budapešti a dalších maďarských městech v době před šedesáti lety, koncem října roku 1956, měly samozřejmě ohlas i v Československu. Na jedné straně vzbudily u části občanů dočasně naděje a na druhé straně vyvolaly neklid a obavy nejen u členů vládnoucího mocenského aparátu. Nekompromisní rozdrcení maďarské revoluce sovětskými tanky počátkem listopadu pak dalo skeptikům za pravdu.
Po XX. sjezdu KSSS, který se konal v únoru 1956, se ozvalo i v Československu volání po větší míře svobody a demokracie. Jak připomíná historik Jiří Pernes, nejsilněji toto volání zaznělo na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů v dubnu téhož roku a jen o málo později v průběhu studentských Majáles...
Celý článek čtěte ZDE