Josef Šimíček (1916-1992)

rukoval na základní vojenskou službu v r. 1937 k P.U.V. 3 (pluk útočné vozby) do Přáslavic, kde absolvoval poddůstojnický kurz - s krátkým pobytem v Turčianském Sv. Martinu v květnu 1938. V červnu už byl zpět v Přáslavicích. V létě 1938 se začal formovat čtvrtý tankový pluk čs. armády pro 4. rychlou divizi, ke kterému byl převelen (P.U.V. 4) - do Lysé nad Labem. Během květnové ostrahy hranic vyrazila jednotka do prostoru Jihlavy, ale v červnu 1938 se vrátila zpět do kasáren. V září 1938 se část 4. rychlé divize přesunula ke Karlovým Varům, kde asistovala při bojích se sudetoněmeckým Freikorpsem. Po vyhlášení mobilizace 23. září 1938 byly pluky útočné vozby rozpuštěny a pro jednotlivé rychlé divize byly vytvořeny tankové prapory (divize přecházely na válečnou organizaci). V památníku je tato změna také zaregistrována - prapor lehkých tanků 7 byl součástí 4. rychlé divize. Ta se nyní soustřeďovala v okolí Tábora a k 30. září se nacházela v okolí Soběslavi. Tam zastihla příslušníky divize Mnichovská dohoda, po níž následoval ústup, demobilizace a návrat do kasáren. Po převelení k P.U.V.1 v Milovicích u Lysé nad Labem byl Josef Šimíček se svými muži opět převelen k P.U.V. 3 na Slovensko do Turčianského Sv. Martina, kde pobyli dle záznamu v památníku od 27. února do 19. března 1939. Tam je zastihly události vzniku samostatného Slovenského štátu, okupace zbytku území a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava. 3. rychlá divize zůstala na Slovensku a stala se součástí Slovenské armády, někteří čeští vojáci zůstali, většina se vrátila do Čech a na Moravu. Svobodník Josef Šimíček se vrátil domů do Moravské Ostravy.


Za bližší informace o vojenském putování mého dědečka děkuji Janu Pácalovi z redakce webu Fronta.cz