Uprostřed lesů, 5 km jihovýchodně od Příbrami, na rozhraní katastrů obcí Lazsko, Lešetice a Zavržice, v místě známém výskytem železné, stříbrné a uranové rudy, byl nejprve v letech 1947–1949 vybudován německými válečnými zajatci pracovní tábor; pojmenování dostal podle nedalekého vrchu Vojna (666 m n.m.), na jehož úpatí se nachází. Obdobná zařízení existovala rovněž na Jáchymovsku a Slavkovsku ve spojitosti s těžbou již zmíněné strategické uranové rudy.

 

Na přelomu 40. a 50. let 20. století museli být němečtí zajatci dle uzavřených mezinárodních smluv odsunuti do Německa. Nastal problém, jak zaplnit uvolněná pracovní místa. V důsledku komunistického převratu v únoru 1948 a následného společensko-právního vývoje se rozhodlo tehdejší vedení státu využít pro tyto účely značné množství pracovní síly z řad tzv. chovanců tábora nucených prací, kteří začali od poloviny roku 1949 naplňovat bývalý zajatecký pracovní tábor na Vojně. Jednalo se o lidi, kteří byli z politických důvodů, protiprávně bez soudu, internováni. Postupně zde vznikl největší tábor nucených prací v oblasti těžby uranu v Československu. K 3. 3. 1950 měl 530 „chovanců“ a k 3. 5. 1951 již 761. Byli využíváni k plnění úkolů v rámci důlní činnosti i k zajišťování chodu lágru, včetně jeho rozšiřování. Ostrahu areálu vykonávala od května 1950 samostatná rota speciálního útvaru Sboru národní bezpečnosti (SNB) s názvem Jeřáb III.

 

Reorganizací byl v roce 1951 Tábor nucených prací Vojna přeměněn v Nápravně pracovní tábor Vojna (v dobovém označení NPT-U), což bylo vězeňské zařízení. Na Vojnu byli umisťováni především „...nejnebezpečnější, zvláště státně bezpečnostní zločinci...“, tedy lidé z řad stoupenců demokracie odsouzení nejednou ve vykonstruovaných procesech na deset a více let, nejčastěji za velezradu, pokus o velezradu, napomáhání k velezradě, vyzvědačství, pokus o nedovolené opuštění republiky, podvracení lidově demokratického zřízení (zejména podle zákona č. 231/1948 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky, a zákona č. 86/1950 Sb.). Spolu s nimi zde absolvovali výkon trestu také vězni kriminální, retribuční a odsouzení za tzv. černý obchod.

 

Ze záznamů Centrálního archivu Vězeňské služby ČR v Praze lze vyčíst, že v NPT Vojna bylo k 1. 9. 1952 umístěno 719 vězňů, k 1. 3. 1953 již 964 a k 1. červenci 1956 při předávání z působnosti vězeňského zařízení Ostrov nad Ohří pod sféru Krajské správy Ministerstva vnitra v Praze dokonce 1517 potrestaných. Na základě dohody z 21. 10. 1949 a následného ujednání z 28. 7. 1950 mezi Ministerstvem spravedlnosti, velitelstvím Sboru vězeňské stráže a národním podnikem Československé doly se vězni podíleli na práci v příbramských uranových dolech a dále na výstavbě nové části města Příbram.

 

V r. 1953 vznikl na Příbramsku nový velký tábor s označením Z, situovaný u šachty č. 11 poblíž osady Bytíz. V něm se k 25. prosinci 1954 nacházelo 1580 odsouzených, 13. 7. 1956 již 1894, s početným zastoupením politických vězňů. Vězeňské zařízení Bytíz střežila do r. 1954 2. rota 4. praporu útvaru SNB Jeřáb a Vojnu 1. rota tohoto útvaru. Poté převzal ostrahu 4. prapor 6. brigády Vnitřní stráže Ministerstva vnitra. V souvislosti s úbytkem vězňů po amnestii v roce 1960 a s ohledem na další provozní důvody byl NPT-U Vojna k 1. 6. 1961 zrušen. Zbylí vězni byli z části převedeni do nedalekého NPT Bytíz (v dobovém označení NPT-Z). Toto vězeňské zařízení funguje doposud, avšak v jiných podmínkách. Areál Vojny využívala v letech 1961–2000 armáda.

 

V dlouhé řadě jmen politických vězňů upoutají pozornost ta, která patří lidem, co se v předchozím historickém vývoji výrazným způsobem zasloužili o náš stát. Poúnorové Československo se jim „odměnilo“ nuceným pracovním nasazením při těžbě uranu za ostnatými dráty. Nechyběli mezi nimi známí vědci, umělci, duchovní, politici, sportovci (hokejoví reprezentanti, mistři světa z let 1947 a 1949). Zvlášť hořkou ironií osudu je skutečnost, že se zde objevili mnozí hrdinové protifašistického odboje a spolu s nimi i jejich nedávní protivníci, hitlerovští váleční zločinci, příslušníci bývalého nacistického aparátu, kolaboranti a zrádci, které v nejednom případě vedení tábora záměrně dosazovalo na místa kápa mezi potrestanými. A s těmito vězni museli strádat dlouhá léta lidé zcela nevinní. Touha po svobodě vedla mnohé z vězňů k organizování pokusů o útěk, vesměs neúspěšných. Docházelo i k protestním akcím, známá je například hladovka na táboře Vojna v červenci 1955, která skončila 11 rozsudky za velezradu a pobuřování s tresty v rozmezí od 4 do 12 let. Korunním svědkem při vyšetřování tohoto případu se stal retribuční vězeň Pampl, za okupace příslušník nacistického sicherheitsdienstu, který organizátory akce z řad politických vězňů prozradil státní bezpečnosti. Po pěti letech se dostal za vzorné chování na svobodu, naopak poslední z iniciátorů hladovky byl na svobodu propuštěn až na amnestii v roce 1968. Tyto osudy by nám měly být mementem. Vzhledem k tomu, že se jedná o poslední lokalitu, kde se zachovaly některé autentické vězeňské objekty z doby komunistické perzekuce, rozhodla vláda ČR svým usnesením č. 609 ze dne  16. 6. 1999 vybudovat zde památník jako pietní místo připomínající utrpení občanů v době komunistické zvůle a toto své rozhodnutí potvrdila i usnesením č. 264 ze dne 15. 3. 2000. Realizace částečné rekonstrukce bývalého tábora Vojna na Příbramsku byla spojena s vybudováním tematické expozice v areálu Památníku Vojna jako pobočky Hornického muzea Příbram, na které se podílelo také Muzeum III. odboje Příbram a Konfederace politických vězňů ČR. Z šestnácti historicky nejdůležitějších staveb, které se zde dochovaly, je zpřístupněna budova velitelství tábora, korekce, tzv. bunkr, ubytovací objekt G, kulturní dům, někdejší vězeňská ošetřovna a další, situované mezi bývalými uranovými šachtami Vojna č. I a II. V lednu 2001 byl areál vyhlášen kulturní památkou a v roce 2005 po náročné rekonstrukci zpřístupněn veřejnosti.

 

„Byl to prostor v podzemí, rozměru asi 2,5 x 3 m. Nahoře nad ním byla zemina se sochou horníka z betonu. Vstup do bunkru byl železnými dveřmi, ve kterých bylo vyříznuté okénko, zakryté děrovaným plechem. Podlaha tam byla, domnívám se, betonová. Proti vchodu do bunkru … byla umístěna pryčna a jedna deka. Dostal jsem se tam začátkem března a v bunkru byla velká zima, takže celý pobyt jsem se snažil prochodit s nezbytnými přestávkami na odpočinek. To byl jediný způsob, jak se trochu zahřát. Světla tam bylo velmi málo, pouze škvírami v okénku, takže při chůzi jsem se musel naučit odhadovat vzdálenost, abych nenarážel do zdí. Voda na mytí tam nebyla, pouze „žanek“ (kýbl pro konání potřeby), namísto WC. Po celou dobu pobytu v bunkru jsem neměl nikdy možnost se umýt. Z bunkru se také nechodilo na žádné vycházky. Stravu jsem dostával ráno, vězeňskou kávu s kouskem chleba, v poledne snížený oběd a k večeři opět kávu s kouskem chleba. Obsluha byla zabezpečena jedním dozorcem, který doprovázel mukla přinášejícího stravu…”

 

 A: AREÁL TÁBORA s rekonstruovanými dobovými objekty bývalého velitelství, korekce, tzv. bunkru, ošetřovny, kulturního domu, ubytovacího objektu G a dalších. Expozice v budově velitelství na téma Perzekuce po únoru 1948 a III. odboj. Exteriérová expozice soch akad. sochaře Jiřího Sozanského znázorňující lidské bytosti pod tlakem totalitní moci.

B: Stálá expozice URAN V ČESKÝCH DĚJINÁCH – vývoj uranového hornictví v průběhu posledních dvou století a jeho vlivy na vědní, technickou a společenskou sféru u nás.

C: Galerie ORBIS PICTUS: EUROPA - – současné evropské výtvarné umění a tzv. Nekonečné plátno v objektu bývalé nové kuchyně.

 

duben–říjen, úterý–neděle, 9–17 hodin, (otevřeno též ve dnech 30. 4., 1. 5., 7. 5., 8. 5.)

listopad–březen, úterý–pátek, 9–16 hodin, poslední prohlídka v 15 hodin

začátky prohlídek v 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, *16 hodin (*duben–říjen), jindy po předchozí dohodě (pro hromadné skupiny), bezbariérový přístup v části expozic

 

prohlídkové trasy A + B společně – dospělí 60 Kč, děti, senioři a studenti 30 Kč, rodinné 140 Kč

prohlídkové trasy A, B jednotlivě – dospělí 40 Kč, děti, senioři a studenti 20 Kč, rodinné 100 Kč

prohlídková trasa C jednotlivě –  dospělí 20 Kč, děti, senioři a studenti 10 Kč, sleva pro držitele platných karet ISIC, ITIC, ISTC, EURO<26 a EUROBEDS 20 Kč

parkování zdarma, poplatek za fotografování 20 Kč

 

Lešetice 52, 262 31 Milín, 

pobočka Hornického muzea Příbram (nutno dojet autobusem)

 

49°38‘22.481“N, 14°0‘10.213“E

 

tel.: +420 326 531 488, +420 326 531 489, +420 603 790 128

fax: +420 313 120 625

e-mail: info@muzeum-pribram.cz

 

 

Zdroj: www.muzeum-pribram.cz 

Hlavní stránka > Památník Vojna Lešetice