Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Fotografie mohou učitelé využít při přípravě zajímavých metodických materiálů pro své žáky, případně s nimi pracovat v hodině nebo semináři, mohou se stát také podkladem pro samostatnou práci či přípravu žáků. Digitální kopie si můžete v menším rozlišení okamžitě prohlédnout ve fotogalerii pod článkem. Pro další práci s nimi jsou v příloze článku přehledně ve větším rozlišení vhodném pro tisk.

Úvodní text publikace napsal Edvard Beneš:

Legionářské zvolání
Je dobře, že vzpomínka na III. legionářský sjezd z r. 1935 zůstane nám tímto památníkem zachována. Byl to sjezd, jehož se zúčastnili téměř všichni legionáři, mnozí z nich viděli se navzájem naposled a mnozí z nich Prahu ve svém životě už neuvidí; mnozí z nich přivedli své rodiny, zejména dospívající děti, pro mnohé byla to návštěvou v Praze poslední přehlídka toho, co pomáhali v odboji budovat. Byl to pro nás pro všechny radostný den, radostný svátek, jeden z těch dnů radosti, jež nahrazují lidem celá léta strastí a smutku. Byl to také sjezd oddanosti vůdci odboje — presidentu Masarykovi, a jen to rmoutilo všechny, že president nemohl aspoň na chvíli býti mezi nimi.
Politicky byl sjezd nadmíru charakteristický. Desetitisíce legionářů se sešlo, aby národu a státu připomněly ve chvíli mezinárodního napětí a nebezpečí, že veliká většina z nich se dosud cítí dostatečně silná tělesně i duševně, aby ve chvíli nebezpečí a boje postavila se opět do prvních řad. Ale hlavně chtěla připomenouti národu a jeho nové republikánské generaci, že duch legionářský stále žije, že musí býti obnovován, oživován a zdůrazňován, aby veškerá mladá generace sledovala příklad starých z r. 1914—1918, kdyby toho bylo potřebí. Tomu tak rozuměla celá veřejnost naše, a tak tomu porozuměla celá veřejnost cizí.
Sjezd tudíž znamenal: legionářský duch, vzor a tradice v národě žije, v národě bude žít, a v těžké chvíli vždy se rozhodujícím způsobem ozve.
Druhý politický závěr sjezdu je neméně významný a charakteristický: ve chvíli, kdy stát náš je obklopen diktaturami a autoritativními režimy, ve chvíli, kdy demokratické principy, světovou válkou tolik zdůrazněné, zdály se býti ve veliké části Evropy definitivně pohřbeny, ve chvíli, kdy demokratické instituce i ve státech demokratických se otřásají a hledají se cesty k novému jejich uzpůsobení, v Praze scházejí se tisíce bojovníků ze světové války, aby zdůraznily tyto demokratické principy, znovu prohlásily, že jsou to naše nejdražší historické a národní tradice, že víra v ně u nás je neochvějná a že jich i dále budeme hájit jako jednoho z drahých odkazů naší národní revoluce, pro nějž jsme ve válce trpěli a krváceli.
A zase to byl výkřik pro naše veřejné mínění domácí i pro veřejné mínění mezinárodní. A výkřik byl slyšen a pochopen doma i v cizině.
Třetí politický závěr sjezdu byl určen především našemu veřejnému mínění domácímu. Když procházel — radostně a nadšeně pozdravován — legionářský průvod Prahou, uvědomil si každý, že mnozí z legionářů překročili již padesátku a že všichni se jí už blíží. A všichni také viděli, že ohromná část legionářů jsou prostí a nejprostější z našich občanů: dělníci, rolníci, živnostníci, nižší státní zaměstnanci a úředníci. V tu chvíli vědomí veliké hospodářské krise vnitřní a mezinárodní na nás dopadlo silněji nežli dříve. A uvědomovali, jsme si, že nás národní boj byl vždycky také bojem sociálním, že odboj proti Rakousko-Uhersku byl bojem o lepší hospodářské a sociální bytí celého našeho národa a že smysl naší národní revoluce z r. 1914—1918 byl také hospodářský a sociální.
A tak legionářský sjezd automaticky vedle manifestace pro mír a pro politickou demokracii byl manifestací pro demokracii hospodářskou a sociální, pro vyrovnávání sociálních rozporů a rozdílů, pro jednotnost národa a státu také ve smyslu sociálním a hospodářském.
V této své trojí výraznosti, jednoduchosti a monumentálnosti byl to sjezd opravdu krásný. A pro bratry legionáře — sám jsem to všude na nich viděl — bude to vždy jedna z krásných životních vzpomínek. Také jim dá všem mnoho nové naděje, víry a vytrvalosti, jak osobně pro zbytek jejich života, tak národně pro boj za udržení a rozkvět republiky.
Legionářský sjezd byl tedy připomínkou a velikým zvoláním pro celý náš národ a naši státní veřejnost. Výkřik ten nesmí zapadnouti, nesmí býti zapomenut. Když jsme se po válce vraceli, říkali jsme si, že legionáři mají býti u nás solí země a že každý legionář ve svém okolí bude velikým vykřičníkem, co se týče budoucích úkolů národa a státu. Legionářský sjezd byl takovým velikým vykřičníkem pro celý národ a stát.
Opakuji: Výkřik ten nesmí zapadnouti, nesmí býti zapomenut.
Dr. Edvard Beneš. Sezimovo Ústí u Tábora, 15. srpna 1935.

Památník III. manifestačního sjezdu čs. legionářů
Konaného pod protektorátem pana presidenta republiky Dra T. G. Masaryka ve dnech 4.-7. července 1935 v Praze
Uspořádal J. Svatoš
Vydala svým nákladem Československá obec legionářská v Praze II., Legerova 34.
Vytiskla knihtiskárna »Pokrok«, Praha II., Revoluční 6
Fotografie: Dítě Otto, fotografický závod v Praze XII., Anglická tř. 11., »Fotolegie«, Praha XIII., Na kovárně. Foto-Centropress, Praha XII., tř. maršála Foche 62. Štočky: Jan Štenc, Praha I., Salvátorská.