Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků
ESF a státního rozpočtu ČR.

OBSAH PŘÍLOHY:
Oznámení nezávislých iniciativ
Leták s oznámením (s informací o změně místa ze Staroměstského na Václavské náměstí)
Pořadatelská cedulka
Osobní vzpomínky Petra Placáka z knihy Fízl
Hodnocení povoleného shromáždění mluvčími Charty 77

Vzpomínky Petra Placáka
„Na Den lidských práv jsme původně ohlásili demonstraci na Václavské náměstí. Pátého prosince 1988 odbor vnitřních věcí ONV Praha 1 demonstraci podle předpokladu zakázal. Jako záminku si vzal už známou vyhlášku NV hl. m. Prahy o doplnění zásad ochrany památek v Praze, schválenou za tím účelem před 28. říjnem. Zároveň všem vedoucí odboru vnitřních věcí ONV v Praze 1 JUDr. Baráková naznačila, že pokud by oznamovatelé chtěli shromáždění uskutečnit na „vhodném místě mimo Pražskou památkovou rezervaci“, mají se obrátit na odbor vnitřních věcí NVP nebo příslušný obvodní národní výbor.

A tak se stalo, že díky právě probíhající návštěvě francouzského prezidenta Mitteranda komunisté nakonec demonstraci povolili na Škroupově náměstí na Žižkově. Na ONV pro Prahu 3 to vyjednali Ladislav Lis s Rudolfem Battěkem a Milošem Hájkem. Byl jsem sice zprvu proti tomu , ale nakonec to celé dopadlo celkem dobře, i když na ohlášení změny místa konání demonstrace bylo málo času.

Snažili jsme se proto po Praze roznést co nejvíce letáků, na kterých bylo přetištěno místo konání. Roznášel jsem je s Davidem Kabzanem, s jeho bratrem a ještě s dvěma kluky po Vinohradech. zastavili jsme se v hostinci u Bulínů na Francouzské, kde jsme si dali pivo a přitom jsme rozdali letáky mezi přítomné hosty. Jenže mezi nimi byli taky dva tajní. Počkali, až vyjdeme ven, aby se před hosty neblamovali, vyšli za námi a Kabzanova bratra ještě s jedním jeho kamarádem sebrali, Okamžitě jsem to běžel telefonovat k Uhlovým, aby dali vědět Mitterandovu doprovodu, s kterým byli ve spojení, že policie zatýká lidi, ačkoli československé úřady Francouzům slíbily, že se zdrží během návštěvy francouzského prezidenta jakýchkoli zákroků proti oposici.

V den konání demonstrace jsme nechali několik lidí u pomníku sv. Václava, aby posílali ty, kteří se o změně místa konání demonstrace včas nedověděli, na Škroupovo náměstí. Měli jsme na kabátech přišpendlené pořadatelské cedulky a úplně jsem slyšel, jak fízlové, kteří chodili kolem a měli nařízeno shromáždění pouze monitorovat, skřípou zuby.

Na Škroupově náměstí jsme udělali malé pódium, z kterého mluvili řečníci do dvou mikrofonů napojených na megafony. Bylo to poprvé, a ovšem také naposled, kdy jsme mohli v klidu pronést ke shromážděným nějaké projevy. Přečetl jsem text, který mi potom několik lidí pochválilo. Po skončení jsem ho ale daroval člověku, který mě o něj požádal, takže dnes neexistuje.

Zprvu jsem měl obavu, aby „povolená“ akce nesklouzla do nějaké selanky, ale dopadlo to dobře - z řečníků režim nikdo nešetřil a i odezvy lidí na náměstí byly dobré. Žádalo se propuštění politických vězňů, svoboda shromažďování, zrušení cenzury atp.“

Citováno z knihy: PLACÁK, Petr. Fízl. Vyd. 1. Praha: Torst, 2007. 306 s. ISBN 978-80-7215-323-7.

Charta 77/59/88 Praha 16. 12. 1988
Pozitivní událost v den 40. výročí Všeobecné deklarace lidských práv
Když na pokojné manifestaci odpovídala státní moc policejním zásahem, často brutálním, odsoudili jsme tyto činy jako porušování základních demokratických svobod občanů. Je nám všem cizí manýra mnoha opozičních skupin kritizovat vládu za každou cenu. Proto oceňujeme, že v případě setkání ke Dni lidských práv, které jsem se rozhodli uskutečnit spolu s jinými nezávislými iniciativami, nesáhly státní orgány k pouhému administrativnímu zásahu a k represi, ale nabídly jednání a kompromis. Když odbor vnitřních věcí Obvodního národního výboru v Praze 1 zakázal veřejné setkání ke Dni lidských práv na Václavském náměstí, navrhl nám zároveň, abychom o uskutečnění své akce jednali s Národním výborem hlavního města Prahy a příslušným Obvodním národním výborem. Národní výbor hlavního města Prahy orgány politickou pružnost a toleranci. To jednání se zástupci nezávislých iniciativ vyslovily souhlas, aby se setkání uskutečnilo za dohodnutých podmínek na Škroupově náměstí: bylo to poprvé, kdy státní orgány jednaly se zástupci Charty 77 a jiných nezávislých iniciativ jako s partnery a dohodly se s nimi., Příčiny tohoto rozumného rozhodnutí státních orgánů jsou jak ve statečnosti tisíců lidí, kteří vyšli 21. srpna a 28. října do ulic, tak v příznivém vývoji mezinárodní situace.

Veřejný projev na Škroupově náměstí proběhl pokojně a důstojně, pořádek byl důsledně dodržován, nikdo si na rozdíl od dřívějška netroufl označit účastníky za kriminální živly výtržníky. Nechceme ovšem novou situaci líčit idylicky. Nebylo nám dovoleno použít zvukové aparatury, v důsledku čehož velká část účastníků špatně slyšela projevy řečníků. Orgány bezpečnosti zastrašení občané bydlící na Škroupově náměstí nám odmítli poskytnout zdroj elektrické energie. zatímco řada listů přinesla o tomto shromáždění stručnou a objektivní informaci, Rudé právo nás v intencích starého dogmatického žargonu obvinilo z nepřátelství k probíhajícím společenským přeměnám a z "útoků proti socialistickému Československu", jakoby provolávaná hesla "Ať žije svoboda"!, "Ať žije Charta 77!", "Ať žije Masaryk!" byla komukoliv nepřátelská. Rudé právo též nepravdivě informuje, jakoby na Západě projevoval sympatie k naší manifestaci pouze pravicový tisk.

Československá společnost stojí nadále na křižovatce, i když souhlas státních orgánů se setkáním na Škroupově náměstí znamenal první krok správným směrem. Příští týdny a měsíce ukáží, budou-li následovat další kroky nebo vrátí-li se oficiální místa ke staré politice zákazů a represí. Jako krok k národnímu smíření je nutné propustiti politické vězně.

V den 40. výročí Všeobecné deklarace lidských práv jsme přijali nabídky na kompromis a ustoupili od původně plánovaného konání manifestace na Václavském náměstí. Naším zásadním stanoviskem však zůstává přesvědčení, že zákaz konat veřejná neoficiální shromáždění v historickém centu našeho hlavního města je neopodstatněný a protiústavní. Vždyť naše historická centra nejsou pouze atrakcí pro turisty a místem pro trhovce nebo prostorem pro státem dirigované aklamace, neboť právě k nim se váže síla dějinného sebevědomí našich národů. Proto se nikdy nemůžeme zříci práva na shromažďování v místech, k nimž se hluboce vztahuje naše národní cítění.

Přejeme si, aby ve veřejnosti i v nejvyšších mocenských orgánech převládala stanoviska žádající demokratizaci všech oblastí společenského života, což znamená především pln respektování lidských práv. Proto oceňujeme první pozitivní krok, k němuž došlo 10. prosince 1988 na Škroupově náměstí v Praze.

Stanislav Devátý Miloš Hájek Bohumír Janát
mluvčí Charty 77 mluvčí Charty 77 mluvčí Charty 77