Tento materiál vznikl v rámci projektu „PAMĚŤ KRAJE“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Obsah:

Historický konrtext obsazování Těšínska
Vzpomínka pamětníka - Géza Tatranský
Vzpomínka pamětníka - Henry Heitlinger

Mapa fází obsazování českého Těšínska polskou armádou v říjnu 1938

Podle Mariusze Olczyka a Mečislava Boráka zpracoval Marcel Mahdal

Henry Heitlinger vzpomíná na obsazení Třince

stopáž: 2:50
jazyk: anglický
titulky: česky

Těšínsko nebo Zaolzie?
Konkrétní průběh obsazování Těšínska měl být dohodnut při následných jednáních s polskými vojenskými představiteli. Jejich vedením byli hlavním štábem pověřeni František Hrabčík a pplk. gšt. Vladimír Šincl. K prvnímu rozhovoru obou stran došlo už 1. října na mostě přes řeku Olzu mezi Českým Těšínem a Cieszynem. Zde byl dohodnut začátek obsazování Českého Těšína, jež mělo začít následující den ve 14 hodin. Zároveň generál Hrabčík dojednal podmínky evakuace československých vojenských jednotek a jejich průjezd městem. Rozdílné pohledy panovaly v pohledu na tempo obsazování nárokovaných území. Polská strana prosazovala připojení zbytku obou okresů do dvou dnů, naopak generál Hrabčík trval na dodržení postupu stanoveného polskou nótou, jež předpokládala předání těchto oblastí v rozmezí 10 dnů. Tento názor se také prosadil a nakonec tak bylo sjednáno obsazení ve zmíněných šesti úsecích v době od 4. do 11. října. V polské nótě předpokládaný plebiscit ve sporných oblastech se nakonec nekonal, ač se ho mnozí čeští představitelé na Ostravsku a Těšínsku v prvním pomnichovském období opakovaně dovolávali.

Dohodě předcházela vlna střetů československých jednotek s polskými bojůvkáři, jejichž útoky vyvrcholily v prvních říjnových dnech. V té době byla především opakovaně napadena družstva SOS v oblasti Fryštátska. Např. v noci na 1. a na 2. října museli příslušníci zde sloužících družstev čelit útokům z polské strany v oblasti obce Ráj. Situace se zcela neuklidnila ani po dohodě českých a polských představitelů. Další incident se zde odehrál i v noci na 4. října, kdy bylo „živě stříleno“ v jednotlivých částech Fryštátu a jeho blízkém okolí. Podle hlášení velitele III. roty SOS šlo o pokračování „úmyslného znepokojování obyvatelstva a vojenských i bezpečnostních hlídek ze strany nezodpovědných neznámých individuí, vybavených dostatečným počtem zbraní i střeliva“. Střelbou byly ohroženy hlídky střežící okresní úřad a soud, přičemž jejich šance zasáhnout proti útočníkům r v podstatě znemožněny přísným zákazem používaní střelných zbraní. Velící důstojník osobně prohlédl zbraně a střelivo hlídkujících a mohl tak potvrdit, že „nechyběl ani náboj“.

ZDROJ: NENIČKA, Lubomír. Druhá republika na Ostravsku 1938-1939. 1. vyd. Opava: Ústav historických věd FPF Slezské univerzity v Opavě, 2010, 382 s. Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis. ISBN 978-80-7248-600-7.

Henry Heitlinger
Henry Heitlinger se narodil 21. února 1921 Josefu Heitlingerovi a Regině rozené Huppertové v Třinci. Obecnou školu studoval v Karviné. Do Těšína jezdil vlakem na střední školu. Jeho otec byl za první světové války zajat v Rusku a ze zajateckého tábora se mu podařilo na člunu utéci do rodného Polska. Narodil se v obci Ziwiec, byl obchodník, staral se o chod obchodu s oblečením. Hodně cestoval a také se hodně angažoval v židovské komunitě. Matka se narodila v Ostravě, pocházela z řeznické rodiny. Matka se starala o domácnost a vypomáhala v obchodě. Ve 30. letech se situace začala pro Židy zhoršovat, nejen pro zvyšující se projevy nacismu. Poprvé se situace vážně zhoršila během polského záboru českého Těšínska na začátku října 1938, těsně po mnichovské konferenci. Protože projevy antisemitismu se staly neúnosnými, otec odjel do Palestiny připravovat obchod a matka s bratrem odjela do Varšavy za rodinným známým. Henry Heitlinger se snažil přestěhovat do Krakova, kde však skončil se střevní infekcí v nemocnici. Zde ho zastihla válka. Nakonec se řízením osudu ocitl ve Lvově a chtěl překročit rumunské hranice. Náhodou potkal známého doktora z Českého Těšína, který mu řekl, že jeho matka je živa a nachází se v Kaunasu, kam se také vydal. Po všech nesnázích se mu podařilo matku a bratra najít. Podařilo se jim zařídit průjezdní víza přes Moskvu a Oděsu do Palestiny, kam se nakonec dostali. Do roku 1941 pracoval Henry jako recepční v hotelu King David v Jeruzalémě. V době, kdy Rommelovy jednotky ohrožovaly severní Afriku, vstoupil do anglické armády. Po válce studoval ve Švýcarsku. V padesátých letech se s manželkou přestěhovali do Jihoafrické republiky, přestože jeho rodiče již opustili Palestinu a žili v Austrálii. V roce 1961 se přestěhoval do Anglie. Rozhovor byl natočen 17. května 1998 v Cheltenhamu v Anglii, v anglickém jazyce.

Interview pochází z archivu USC Shoah Foundation je v České republice dostupný od roku 2010, díky existenci Centra vizuální historie Malach při Ústavu formální a aplikované lingvistiky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pro více informací navštivte www.malach-centrum.cz.

Pro více informací o USC Shoah Foundation navštivte www.dornsife.usc.edu/vhi (v angličtině) nebo http://dornsife.usc.edu/vhi/czech (v češtině).

Ukázka z dobového polského propagandistického týdeníku: