Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Dobový text a fotografie mohou učitelé využít při přípravě zajímavých metodických materiálů pro své žáky, případně s nimi pracovat v hodině nebo semináři, mohou se stát také podkladem pro samostatnou práci či přípravu žáků. Text knihy, si můžete v menším rozlišení okamžitě prohlédnout ve fotogalerii pod článkem. Pro další práci s nimi jsou v příloze článku přehledně ve větším rozlišení vhodném pro tisk.

Bibliografická citace: ÚSTAV DĚJIN KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA. Klement Gottwald: 1896 - 1953. 1. vyd. Praha: Orbis, 1954.

Období 1924 - 1929

Pro vyváženost historického přístupu vám přinášíme ukázku, která pojednává o době, kdy se KSČ snažil bolševizovat. Jejími autory jsou Karel Kaplan a Pavel Kosatík:

Ještě jako mladík tak pronikl do vedení strany, která v parlamentních volbách ve stejném roce získala 930 tisíc hlasů a 41 poslanců a stala se druhou nejsilnější stranou v republice. V ústředí strany dostal Gottwald na starost její agitačně propagační oddělení. Shromáždil kolem sebe skupinu mladých a nadějných funkcionářů - Jana Švermu, Václava Kopeckého, Jaromíra Dolanského a další. S nimi pak prožil několik nejbližších let, v nichž strana, řízená „pravicovým" vedením, po volebním úspěchu z roku 1925 postupně vyklízela velkou část svých pozic: příliš se neujala idea stranou ovládaných Rudých odborů, strana neuspěla ani v boji o sociální pojištění pracujících atd. Z nespokojenosti se starým vedením se rodil opoziční, „bolševický" proud ve straně, v jehož čele stanul Gottwald. Když v červenci 1928 zkrachoval i takzvaný Rudý den strany, začala jím vedená stranická opozice vystupovat veřejně a získala dokonce podporu Komunistické internacionály v Moskvě. Právě Gottwald, a nikoli šéf strany Jílek, dostal od Kominterny za úkol připravit V. sjezd strany v roce 1929.

Na tomto sjezdu spor o bolševizaci strany vyvrcholil. Gottwald s podporou svých „karlínských kluků", mladých stranických radikálů, svrhl Jílkovo vedení a ocitl se v čele KSČ. Nový generální tajemník s sebou přivedl vedení nové, které tvořili Václav Kopecký, Bruno Kóhler, Viliam Široký, Rudolf Slánský, Jan Šverma a několik dalších. Jejich vítězství vedlo k rozkolu strany, poté co ji příznivci Jílkova vedení opustili (a s nimi několik tisíc členů a funkcionářů). Rozštěpily se komunisty kontrolované odbory, 26 poslanců a senátorů KSČ vydalo prohlášení proti sjezdu a obdobně se vyslovilo i sedm známých levicových spisovatelů. V nových parlamentních volbách v říjnu 1929 KSČ ztratila víc než 150 tisíc hlasů a deset poslanců a z druhé nejsilnější strany v ČSR klesla až na čtvrté místo. Úbytek organizovaných členů se povedlo zastavit teprve v polovině třicátých let.

ZDROJ: KAPLAN, Karel a Pavel KOSATÍK. Gottwaldovi muži. Vyd. 1. Litomyšl: Paseka, 2004, 333 p., [32] p. of plates. ISBN 80-718-5616-9.