Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Dobový text a fotografie mohou učitelé využít při přípravě zajímavých metodických materiálů pro své žáky, případně s nimi pracovat v hodině nebo semináři, mohou se stát také podkladem pro samostatnou práci či přípravu žáků. Text knihy, si můžete v menším rozlišení okamžitě prohlédnout ve fotogalerii pod článkem. Pro další práci s nimi jsou v příloze článku přehledně ve větším rozlišení vhodném pro tisk.

Bibliografická citace: ÚSTAV DĚJIN KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA. Klement Gottwald: 1896 - 1953. 1. vyd. Praha: Orbis, 1954.

Obdodí 1896 - 1914

Pro vyváženost historického přístupu vám přinášíme ukázku, která pojednává o mládí Klementa Gottwalda a pochází z pera Karla Kaplana a Pavla Kosatíka:

MLÁDÍ REVOLUCIONÁŘE

Narodil se v roce 1896 v Dědicích u Vyškova svobodné matce; svým pozdějším životopiscům z řad komunistických historiografii tím způsobil interpretační potíže, protože - jak se ukázalo - i v řadách tak avantgardní společenské síly, za jakou se vydávala komunistická strana, byl nemanželský původ čímsi nežádoucím, o čem bylo lepší mlčet. Když mu byl rok, dala ho matka na vychování k příbuzným a sama šla pracovat; syn tak až do svých devíti let vyrůstal bez rodičů. Otce nepoznal nikdy a tím, která z žen, jež o něho pečovaly, je mu nejblíž, zda matka, či teta, si dlouhý čas nebyl jist. Když mu bylo devět let, vzala si ho matka zpět, aby jí vypomáhal v domácnosti. Nebylo to lehké dětství. Gottwaldův pozdější hradní životopisec František Nečásek je popisoval takto: Když utrmácen vybíral brambory, na poli ořezával řípu nebo čistil chlév, drala se mu znovu a znovu na mysl otázka, tak naléhavá právě na bohaté Hané: proč je život mnohých lidí, i jeho, tak těžký a neradostný, zatímco druzí žijí v hojnosti? Kde je tu boží spravedlnost?

Jako dvanáctiletého jej matka dala do učení k českému truhláři ve Vídni.
Zapsali mě také do školy, ovšem německé. Zkoušel jsem v ní pořádně, protože jsem byl z Čech a ještě jsem ke všemu neuměl německy. Jednou, když jsem byl vyvolán a odpovídal jsem svou špatnou němčinou, vysmáli se mi všichni spolužáci a učitel s nimi. To, že se mi smáli nejen kluci (s těmi jsem si to mohl vyřídit po škole pěstí), ale i učitel, mne tak rozzlobilo, že jsem se zařekl, že do konce roku nepromluvím ve škole na učitele německy. Hodně jsem přemýšlel, zda takový závazek mohu splnit, ale řekl jsem si, že ano, děj se co děj. A také jsem to vydržel. Bylo to sice na konci roku vidět na vysvědčení, ale na autoritě u spolužáků a učitele i na sebedůvěře mi to určitě přidalo. Později, už jako předseda vlády, Gottwald při vzpomínce na vídeňské roky říkal, že si tehdy připadal jako „učedník-mučedník". V práci prý býval denně do osmi nebo dokonce do deseti hodin večer. Přesto si našel čas na čtení; už v této době, skoro ještě jako dítě, prý se stal „hloubavým" čtenářem, knihomolem. Jeho nejoblíbenějším spisovatelem byl Alois Jirásek. Když na podzim 1948, už jako prezident, zahajoval jiráskovskou akci, vzpomínal: Největší posilou v mládí, které jsem prožíval na sklonku boje proti rakušáctví a klerikalismu, byla mi četba Jiráskových spisů.

Problémem náruživého čtenáře bylo, že večer nesměl doma svítit. Řešil prý to tím, že až do deseti hodin, kdy domovník přicházel zavřít dům, si četl venku pod lucernou. Protože si četl i při práci, mistr ho kvůli jeho zálibě pronásledoval - jednou na knihomola vylil z okna vědro vody, jindy, když objevil skrýš, kde Klement ukrýval své knihy, celý jeho poklad hodil do kamen. Jako šestnáctiletý se stal členem sociálnědemokratické mládeže a dělnické tělocvičné jednoty. Později to vysvětloval tím, že v organizaci, kam docházeli i další česky hovořící vídeňští tovaryši, chtěl najít ochranu proti úsměškům německé mládeže.

Výuční list získal v roce, kdy vypukla první světová válka. Na jaře 1915 narukoval a sloužil u dělostřeleckého pluku ve Štýru a v Českých Budějovicích. Rád prý zpíval a uměl být věrný kamarád, takže patřil k oblíbeným. Na podzim 1915 ho přeložili na východní frontu a tam byl v následujícím roce raněn; po návratu sloužil na italské frontě. V létě 1918 už měl války dost: získal dovolenku, odjel domů a zpátky k jednotce se nevrátil, dezertoval.

ZDROJ: KAPLAN, Karel a Pavel KOSATÍK. Gottwaldovi muži. Vyd. 1. Litomyšl: Paseka, 2004, 333 p., [32] p. of plates. ISBN 80-718-5616-9.