Státník, po kterém je na Harvardské univerzitě pojmenována škola veřejné správy, sepsal tuto Pulitzerovou cenou oceněnou knihu v roce 1954, po prodělání těžké operace páteře a během nuceného klidu na lůžku. Kennedyho kariérní cesta se teprve rozvíjela, sedm let sloužil jako kongresman, rok již byl ve funkci senátora, ale do Oválné pracovny se propracoval až o sedm let po později - v lednu 1961. Tak je třeba knihu i brát – nejde (chronologicky) o memoáry, ani o doporučení ve stylu „po bitvě generálem aneb co fungovalo pro mě“, ale spíše o exkurzi do mysli jednoho exceleního veřejného činitele (přímo se nabízí anglické spojení civil servant), ale též výběru eticky velice silných reprezentantů. Na nich Kennedy demonstruje, jak vypadá odvaha v politickém životě a jak jednotlivé historické (avšak často historickému mainstreamu značně neznámé) postavy projevovaly svou etickou zralost a vnitřní integritu v těžkých chvílích své kariéry. 

Populismus kontra zásadovost

Publikace pojednává o ojedinělém osobním rysu, který je pevně spojen s fenoménem vůdcovství – odvaze, kterou Ernest Hemingway definoval jako „důstojnost pod nátlakem“. Hlavní tělo knihy – téměř 130 jejích stran z 208 je věnováno osmi případovým studiím, popisujících na základě historiografických dat jejich činy a osobnostní rysy, doplněné Kennedyho komentářem. Všech osm životních příběhů odvážných mužů má společného jmenovatele – každý z nich se stal během svého života cílem pomluv, osobních útoků, výhružek, když bránili své záasady a hodnoty, jimž věřili. Autor (velmi aktuálně) poukazuje na samotné jádro principu subsidiarity, jelikož většina jím vybraných příběhů pochází chronologicky z osmnáctého a devatenáctého století, kdy byl tento princip nepřímé demokracie v USA aplikován na základě Ústavy sepsané Otci zakladateli. Pro dnešní svět je přínosná Kennedyho argumentační obrana principu subsidiarity tak, jak byl míněn svými vynálezci – volený reprezentant není jen reprezentantem zájmů a názorů svých přímých voličů (tedy hlasujícím a chovajícím se primárně na základě voličských nálad), avšak je zvolen proto, aby dostával svým principům a zásadám, i když mohou být krátkodobě v rozporu s náladami jeho elektorátu. Právě Kennedeym přesně popsaný rozdíl mezi populisticky a strategicky myslícím zástupcem lidu je největším přínosem práce, česky vydané roku 1968, pro dnešní dobu. Stojí za zmínku, že politologovédnes tyto politiky nazývají jako činitele s radarem (populisty zachytávající impulzy od voličstva, nutné pro jejich další zvolení) a reprezentanty s kompasem (který je směřuje v rytmu jich uznávaných hodnot).

Osobní odvaha

Mluvíme-li o společném jmenovateli, najdeme mezi životními příběhy Kennedym vybraných senátorů a jím samotným další shodnost – jejich osobní a rodinné příběhy. Jak je všeobečně známo, klan Kennedyů byl veden despotickým otcem, který v synech cíleně vytvářel pocit méněcennosti. Synové mezi sebou tvrdě soutěžili o přízeň otce, což z nich, v konečném důsledku, vychovalo velice výkonné profesionály. Kennedy, nezmiňující v knize svůj osobní příběh, poukazuje na těžkosti, kterými oněch osm vybraných odvážných mužů muselo procházet nejen na politické scéně, avšak i v osobním životě. Jak si díky rozsáhlému faktografickému vzorku dovoluje dokázat, politická odvaha má mnoho rovin, které se neskrývají pouze v pomyslné záři reflektorů, ale zejména v osobních dilematech a pochybách.

Další klíčové teze se autor dotýká, když poukazuje na příslovečné první přikázání každého voleného zástupce lidu – tvrdí, že nesmíme stavět soukromý zájem nad veřejný. Tento axiom nemá pouze jednu obecnou rovinu, jak autor poukazuje při zřetelných příkladech – za soukromý zájem lze podle něj považovat zájem jednotlivého federálního státu, za veřejný interest rozsah celého územního celku, který orgán zastupuje – tedy celé Spojené státy. Tohoto tématu se dotýká případ, v němž americký senátor nehájil zájem svého státu Massachussets, dokonce předložil návrh na embargo, jímž v konečném výsledku zničil rybolov ve svém federálním celku, avšak situace byla ve prospěch celých USA. Autor i jinými příklady poukazuje na fakt, že volený zástupce není závislým činitelem na svých voličích, ale na svém svědomí vůči celému státu.   

J.F.K. dále říká:  „President Spojených států neprochází stejnou zkouškou politické odvahy jako senátor. Jeho voliči nepocházejí z jedné oblasti, ztráta popularity u jedné části občanstva nebo v jedné oblasti může být vyvážena získáním popularity u jiných skupin nebo oblastí, a jeho moc a vážnost mu normálně zajišťují větší politickou bezpečnost, než jak tomu bývá u senátorů“.
 
Vyjádření klíčové teze své publikace přináší autor v závěru: „Mít odvahu nevyžaduje – jak tyto příběhy objasňují – zvláštních schopností, kouzelného návodu, zvláštní kombinace času, místa a okolností. Odvaha je příležitost, s níž se dříve nebo později všichni setkáváme. Politická činnost nás jen přivádí do arény, v níž se vystavujeme jednomu druhu zkoušek odvahy. Ať se setkáváme s výzvou k odvaze v jakékoli oblasti života, ať to znamená jakoukoli oběť – ztrátu přátel, majetku, spokojenosti, ba i úcty našich druhů – musíme se – uposlechneme-li svého svědomí – každý sám rozhodnout, jakou cestou se dát.  Příběhy o odvaze v minulosti říkají, čeho je k odvaze třeba, mohou poučit, dodat naději, mohou nás nadchnout. Nemohou nám však dát odvahu samu. Odvahu musí každý z nás hledat ve svém nitru“.

Jak známe z učebnic dějepisu, JFK tuto odvahu ve svém nitru našel, a to zejména během kubánské krize, kdy stálo lidstvo na tenké niti nad propastí konce dějin.
 

Profily odvahy  -  John Fitzgerald Kennedy, česky vyšlo v nakladatelství Orbis, 1968, 208 stran