Forma knihy se blíží spíše policy paperům – pěti až osmistránkové epizody jsou zakončeny krátkým shrnutím a doporučeními, poznámkový aparát zaujme 447 vysvětlivkami. Některé kapitoly jsou rozčleněny podle oblastí, jiné naopak na základě obecných témat. Do první skupiny náleží: „Čeho dosáhla Amerika?", „Hádanka jménem Rusko", „Asijské hodnoty", „Asijští obři", „Války na Balkáně", „Evropa - sny a noční můry" a „Británie a Evropa - čas začít znovu jednat". Do druhé části patří kapitoly „Úvahy o studené válce", „Zlotřilci, náboženství a terorismus", „Lidská práva a bezpráví" a „Kapitalismus a jeho kritici".  Kniha je novým moderním Macchiaveliho Vladařem , který podává jakýsi manuál ke správnému vládnutí – mezi knihy podobného typu můžeme počítat ještě práci Madeleine Albrightové  Doporučení budoucímu prezidentovi .

Studená válka a Západ

V první kapitole (Úvahy o studené válce) se dotýká českého prostředí, když vzdává respekt Václavu Havlovi, ale druhým dechem jej označuje za levicového utopistu. Dále zmiňuje další českou osobnost – „ČSR vděčí téměř vizionářské hospodářské politice svého bývalého ministerského předsedy, mého starého přítele a oddaného hayekovce  Václava Klause“. Tradičně lze pozorovat, jak konzervativně profilovaná autorka hájí tezi, že studenou válku vyhrál Západ. Tvrdí, že to byl Ronald Reagan (s její sekundantskou pomocí), který vyhrál válku bez výstřelu. Za klíčový faktor označuje iniciativu USA zahájit tzv. Strategickou obrannou iniciativu (SDI) a tím SSSR uzbrojit – vyčerpat obrovskými náklady na zbrojení. Michail Gorbačov a většina ruských představitelů dodnes hájí tezi, že studenou válku nevyhrál nikdo.
Druhá kapitola (Čeho dosáhla Amerika?) se hlouběji dostává k hodnocení, proč je americká společnost dlouhodobě úspěšná. Podle Thatcherové tkví podstata výjimečnosti v kalvinistickém (protestantském) náboženském přesvědčení se silným důrazem na individualistické pojetí kolektivní zodpovědnosti za stát a za společnost. Hodnoty jako individualismus protkaný se silným národním uvědoměním a voltairovské pojetí svobody s příměsí francouzského (původního) republikánství tvoří směs, která podle autorky předurčuje a hodnotově opravňuje USA k pozici globálního lídra a misionáře.
Pátá část, zabývající se Asijskými obry, se autorka dostává do svého analytického živlu – v podkapitolách Dnešní Čína-politika, Vyhlídky reformy, Tchaj-wan – místo neklidu a Tchaj-wan jako model dává dohromady zajímavý mix vědeckých dat a osobních zkušeností. V šesté kapitole (Zlotřilci, náboženství a terorismus) dokazuje, proč si získala označení Železná lady – republikánskou rétorikou popisuje nutný diskurs s pomocí tvrdé síly  vůči jednotlivým zlotřilým státům .

Lidskoprávní amorfie a rozporuplný Balkán

Přínosnou pro diskuzi je sedmá kapitola Lidská práva a bezpráví – Thatcherová zde kritizuje abstraktnost pojmosloví, které empiricky dokazuje při komparaci anglických lidsko-právních materií (Magna charta) a evropské Listiny lidských práv. Autorčiným argumentem je, že lidskoprávní diskurs nesmí být zneužíván levicově-utopickým směrem, který vedl k vytvoření Mezinárodního trestního tribunálu (ICC) v Haagu. Bývalá ministerská předsedkyně obhajuje krok USA tribunál neuznat a tvrdí, že by se tak měly chovat i ostatní rozumné státy – amorfní ukotvení mezinárodního práva může posloužit nikoliv k proklamované mezinárodní spravedlnosti, nýbrž k svázání rozhodných a nutných kroků ze strany západních lídrů. Thatcherová se nezříká zodpovědnosti, ale machiavelisticky tvrdí, že mnoho rozhodnutí související s mezinárodní bezpečností nelze žalovat před tribunálem. V kauze zadržení bývalého chilského diktátora Augusta Pinocheta též obhajuje nutnost absolutní imunity státníků, která by měla být svrchovaná před jakoukoliv jurisdikcí – pokud samozřejmě nejde o zločiny proti lidskosti.

K tématu genocidy se dostává v analyticky nejzajímavější osmé kapitole – třicet stran je věnováno zkoumání reakce Západu na balkánské války v devadesátých letech v chronologickém pořadí. Její kritika zdůrazňující chybějící razanci Západu se jeví značně kontroverzně autorčino černobílé vidění zlého srbského nacionalismu (snahy o udržení Jugoslávie dohromady) oproti emancipačním snahám, které naopak hodnotí pozitivně. Silně národnostně heterogenní Jugoslávie (historicky parafrázována jako balkánský sud prachu) a její pro Srby nepříznivé určení hranic znamenalo vyvolání konfliktu, který lze označit jako separatistický – jednotlivé národy a etnika se zamotaly do spleti místních konfliktů s snahou o vytvoření vlastních národních útvarů. Thatcherová tvrdí, že „jakmile jednou národy Jugoslávie projevily přání opustit ji, nemělo dojít k žádným pokusům udržet zemi pohromadě". V tomto kontextu by mohlo dojít k precedensu, který je akcentován v postmoderních dějinách – separace Kosova, Severní Abcházie či dokonce Skotska od domovské země autorky. Jednostranná pro-emancipační argumentace Britky je tedy velice křehká, nelze ji užít v globálním měřítku – což je její velkou slabinou.  Autorka se zasadila v roce 1999 o zásah sil NATO proti Miloševičovi – její republikánsko-konzervativní tendence k tvrdé doktríně se po odchodu z úřadu nezměnily.

Dále se na konci kapitoly zamýšlí nad příliš rychlým přijetím Srbska do evropských společenství – tvrdí, že nelze „podplácet režimy, aby se podrobily podmínkám, které měly přijmout hned“. Výstupem z kapitoly je po přemýšlení nad Balkánem upravená definice státu – „národní stát není stát, kde žije jeden národ. Spíše je to stát, kterému pokrevní a historická pouta většiny obyvatel zajišťují zvláštní jednotnost a soudržnost. To však většiny nezbavuje práv – stát ostatně není pouze kmen, je to právní subjekt. Aby byl národ silný a demokratický, smysl pro národovectví musí doplňovat péče o lidská práva.“

Kniha je zakončena úvahami nad Evropskou unií. Za zmínku stojí parafráze Descartesova citátu (Myslím, tedy jsem) – „Jsem, tudíž konám.“ – jímž autorka korunuje svou kritiku neexistence evropského státu, který podle ní nikdy existovat nebude. Jak je známo, Thatcherová je silnou zastánkyní národních států a jejich zájmů – tedy realistické teorie mezinárodních vztahů.

Poznámky:

Madeleine Albrightová - bývalá ministryně zahraničí USA (mimochodem s českými kořeny) za prezidenta Clintona, ve své knize autorka doporučuje americkému prezidentovi před volbami 2008, jak se zachovat, aby navrátil Americe její postavení supermocnosti („superpower“).

"tvrdá síla"-  hardpower – laicky řečeno, z pozice síly a za využití tvrdých prostředků – tedy armády a silové převahy.

"zlotřilé státy"- tzv. rogue states - Národní bezpečnostní strategie USA je definuje jako státy, které brutalizují své vlastní obyvatelstvo, nevykazují žádný respekt k mezinárodnímu právu, ohrožují své sousedy, jsou odhodlány získat zbraně hromadného ničení, sponzorují terorismus po celém světě…“. Do této skupiny dle USA patří Irák, Írán a Severní Korea.

Thatcherová Margaret, Umění vládnout, Strategie pro svět v pohybu, Prostor 2003, 444 s., ISBN: 80-7260-089-3


Odkazy:

Více detailů o Machiavelliho knize Vladař

Odkaz na Augusta von Hayeka a ekonomickou školu

Margaret Thatcherová - Železná lady

Thatcherismus a Margaret Thatcherová