Po usnesení politbyra ÚV VKS(b) z 15. září 1938 následoval příkaz NKVD č. 00606 ze 17. září 1938, jímž bylo nařízeno dokončit dosud nerozhodnuté případy kontrarevolučních nacionálních „kontingentů“ pomocí zvláštních „trojek“. Taková vznikla i v Žytomyru, kde oblastní správu NKVD vedl od března 1938 Grigorij Vjatkin. Kromě něj byli členy nové „trojky“ oblastní tajemník KP(b)U Maxim A. Didenko a prokurátor Žytomyrské oblasti Vasil D. Rospuťko. Zvláštní „trojka“ za pouhý měsíc a půl svého působení dala zastřelit 4 165 osob, jen pouhých 38 souzených poslala do gulagů. Zasedala celkem jedenáctkrát, od 20. září do 3. listopadu 1938, a v průměru vyřídila 382 případy na jednom zasedání. Vjatkin později připustil, že o vině odsouzených nebyl vůbec přesvědčen. Tyto okolnosti však bohužel způsobily smrt více než stovky Čechů z Žytomyrska... Právě tehdy probíhalo vyšetřování největšího „případu“, který se týkal české menšiny na Ukrajině... Případ souvisel se zfalšováním důkazů o podvratné činnosti „české vojensko-povstalecké špionážní organizace“, jež se měla skrývat pod názvem „České družstvo“. Vyšetřování vedlo 3. oddělení správy státní bezpečnosti NKVD Žytomyrské oblasti a jeho výsledkem bylo zastřelení celkem 80 údajných spiklenců, mezi nimiž bylo 78 Čechů...

Zatajené popravy. Češi a českoslovenští občané popravení na sovětskké Ukrajině: z historie Velkého teroru na Volyni a v Podolí
Politické represe sovětského totalitního systému těžce postihly i potomky českých emigrantů a další občany československého původu, kteří se mezi světovými válkami ocitli na území Ukrajiny. Už v době násilné kolektivizace byli čeští sedláci označeni za „kulaky“ a vysídlováni i s rodinami na Sibiř. Za „třídní nepřátele“ byli pokládáni též čeští podnikatelé, obchodníci, řemeslníci a příslušníci inteligence, především učitelé. Zostření politických represí v době Velkého teroru v letech 1937–1938 znamenalo i prudký nárůst poprav, provedených většinou jen na základě rozhodnutí komisí bezpečnostních orgánů. Tehdy přišla o život většina z více než 600 jmenovitě zjištěných Čechů, československých občanů a obyvatel českých zemí, zastřelených na Ukrajině v letech 1919-1941. Publikace připomíná např. okolnosti zločinu ve Vinnycji, zastřelení téměř deseti tisíc obyvatel města a okolí sovětskou bezpečností na základě falešných obvinění. Po nalezení hromadných hrobů v době nacistické okupace města v roce 1943 se Vinnycja stala nejznámějším symbolem zločinu sovětského režimu. Až donedávna však nebylo známo, že mezi oběťmi tohoto zločinu bylo nejméně třicet Čechů. Patří sem i největší hromadná vražda Čechů na Ukrajině, „poprava“ osmdesáti údajných příslušníků české vojenské a špionážní organizace v Žytomyru, k níž došlo 28. září 1938, na svátek patrona českých zemí svatého Václava. Nově zpřístupněné archivní materiály dokládají, že sovětská bezpečnost důkazy o podvratné činnosti Čechů zfalšovala a fyzickým nátlakem si vynutila doznání obviněných. Rodiny o popravách svých blízkých až donedávna nic netušily, protože úmrtní listy obětí byly úředně zfalšovány.

Mečislav Borák, Zatajené popravy. Češi a českoslovenští občané popravení na sovětské Ukrajině: z historie Velkého teroru na Volyni a v Podolí
Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik, Opava 2014
Práce vznikla s podporou Grantové agentury ČR v souvislosti s řešením výzkumného projektu reg. č. 409/09/0555.

Profesor Mečislav Borák (*1945)
je vědecko-pedagogickým pracovníkem Ústavu středoevropských studií Fakulty veřejných politik Slezské univerzity v Opavě. Dlouhodobě se věnuje výzkumu novodobých dějin Slezska v kontextu dějin českého státu a střední Evropy se zaměřením zvláště na problematiku druhé světové války, československo-polské (-ruské) vztahy a na perzekuce totalitních režimů ve XX. stol. Je autorem 200 studií v kolektivních monografiích, sbornících a odborném tisku a 18 monografií, z posledních let např. Spravedlnost podle dekretu. Retribuční soudnictví v ČSR a Mimořádný lidový soud v Ostravě 1945-1948 (Ostrava 1998), Svědectví ze Životic. Druhá světová válka na Těšínsku a okolnosti životické tragédie (Český Tešín 1999), České stopy v Gulagu. Z výzkumu perzekuce Čechů a občanů ČSR v Sovětském svazu (Opava 2003), První deportace evropských Židů. Transporty do Niska nad Sanem (1939 – 1945). Úvodní slovo Václav Havel a Jiří Daníček (Ostrava 2009), Očima Poláků. Historie a současnost československo-polských vztahů a polská menšina v Československu v zrcadle polského tisku na Těšínském Slezsku v letech 1989–1992 (Opava 2010), The First Deportation of the European Jews: the Transports to Nisko nad Sanem 1939–1940 (Opava 2010), Ofiary Zbrodni Katynskiej z obszaru byłej Czechosłowacji (Opava 2011), Moskevská pohřebiště. Češi a českoslovenští občané popravení v Moskvě v letech 1922–1953 (Opava 2013). Jako scénárista a moderátor se podílel na realizaci 15 dokumentárních filmů s historickou tematikou.

Text, který je kapitolou z knihy Zatajené popravy. Češi a českoslovenští občané popravení na sovětské Ukrajině: z historie Velkého teroru na Volyni a v Podolí publikujeme se svolením autora.