Doris Grozdanovičovou obstoupili lidé z Klubu přátel Paměti národa a naslouchali jejímu tichému vyprávění. Paní Doris, která se narodila v dubnu 1926, vyrůstala v Brně: „Maminka milovaná, tatínek milovaný a bratr obdivovaný. Všechno, co ze mě je dnes, je bratrova zásluha. Vždycky mě motivoval, abych se vzdělávala. Kdybych ho neměla, tak bych asi dost lajdačila,“ usmívá se Doris. Židovská rodina Schimmerlingů do synagogy nechodila, víru nijak nepraktikovali. Podle nacistických norimberských zákonů jim bylo po roce 1940 zakázáno chodit do kina, na hřiště, a mnoho dalšího, včetně chovat domácí zvířata: „Měla jsem kočku, Šnutzka se jmenovala. Dodnes mě to bolí. Když na ní vzpomenu, chce se mi plakat. Byly jsme k sobě čímsi svázány. Když jsem jí svěřila sousedům, odmítala jíst a brzo zemřela. Jakoby tušila, co na nás čeká,“ vyprávěla Doris Grozdanovičová na ulici před Muzeem terezínského ghetta.

Celý článek čtěte ZDE